Devětapadesátiletý JAROSLAV HŘEBÍK stále žije fotbalem. Ba co víc, po třech letech se opět chopil trenérského žezla. Jako hlavní kouč nyní začal připravovat českou „osmnáctku“ na následnou kvalifikaci o mistrovství Evropy devatenáctiletých.
Z fotbalu jedete zase na fotbal. Máte vůbec čas na něco jiného?
Ale to víte, že mám. Kdyby Slavia byla v televizi, tak tam logicky nejedu. Ale přeci jenom je to boj o Ligu mistrů, tak to chci vidět.
Hodně lidí jistě překvapilo spojení vaší osoby s reprezentační „osmnáctkou“. Co vás přivedlo k práci s mládeží?
Už jsem nechtěl dělat fotbal. Když jsem tři roky nekoučoval, tak tu byly nějaké trenérské posuny u mládeže. Několik známých mi pravilo, abych s ní zkusil pracovat. Jelikož to byli rozumní lidé, tak jsem si řekl, že to zkusím s tímto ročníkem.
Neinspirovaly vás úspěchy našich juniorských výběrů v posledních letech? Ať už šlo o stříbro „dvacítky“ z loňského mistrovství světa či bronz „devatenáctky“ z letošního evropského šampionátu.
To ani ne. Bylo to především proto, že se s těmito kluky snad dá pracovat. Pravdou je, že devatenáctka si úspěch vydobyla především týmovou hrou, standardními situacemi a silou. Ostatní mužstva nás ale v dynamice fotbalu přehrávala. Takhle to nepůjde do nekonečna. Je potřeba, aby si mládež zvykla na zatížení rychlé práce s míčem a uměla řešit situace optimálněji.
Rozhodně vás čeká hodně práce. Souhlasíte?
Ano. Zatím jsme absolvovali jen několik tréninků. Chci nejprve poznat všechny kluky. Podle mě by měli hráči, kteří jsou v juniorských reprezentacích, na sobě ještě víc pracovat. Budu se snažit je k tomu přesvědčit.
Myslíte tedy, že způsob vedení talentovaných fotbalistů u nás by se měl vylepšit?
Nic jiného nám nezbývá.
Na jaké úrovni se české mládežnické týmy v této době podle vás nacházejí?
Myslím, že na dostatečně dobré. Ale řeknu příklad. V týmu vyniká hráč. Kdo na něj ale vytvoří tlak, aby stoupal ještě nahoru? Hodně záleží na způsobu práce trenéra. Pakliže dá kluk do hry devadesát procent a ne sto, tak mu to sice stačí, ale nebude se už dál zlepšovat. Proto bych chtěl, aby hráči dávali do všeho sto procent, a mohli tak jít výkonnostně výš. Práce kouče není jen o tom, že odtrénuje mužstvo a řekne sestavu, ale jeho povinností je zlepšit individuality a následně výkon týmu. Určitým procesem se to dá zvládnout. Zkusím to tak nastavit.
Na čem je třeba prvořadě zapracovat? V současnosti se hodně dbá na atletickou připravenost, ale s rychlejší prací s míčem už je to horší…
Souhlasím. Rychlejší práci s míčem potřebujeme zkvalitnit bezesporu. Nemyslím si však, že bychom se v tom zhoršovali. Mužstva zahraničních soupeřů v jakékoliv konfrontaci mají výborné individuality, ale zase třeba nemají chytrý způsob hry. Proto proti nim můžeme uspět. Kondici přece docílí každý, to je nejjednodušší. Musíme hlavně zapracovat na dynamické technicko-taktické dovednosti jednotlivce. Nejlépe se to získává mezi dovednými hráči, kteří vás k tomu donutí.
Již jste zmínil, že téměř tři roky se trenérskému řemeslu nevěnujete. Jak jste tedy vyplňoval volný čas? Určitě jste nebyl bez fotbalu…
Asi každý, kdo prožil něco ve fotbale, tak na něj nemůže zanevřít. Kromě rodiny, je hlavní náplní mého života. I když fotbal byl pro mě pořád, tak konkrétně jsem v něm nepracoval.
Kolik hodin denně vám zabíral?
Sem tam byl fotbal v televizi, občas nějaká přednáška, konzultace nebo četba novin… (zamyslí se) To se nedá říct, kolik hodin denně. Zkrátka jsem stále zjišťoval, co a jak. Většinou fotbal taky s někým probíráte. Kdo ho dělá takhle vysoko, tak se o něm baví neustále.
Nejlepší trenérské roky jste asi strávil před sedmi lety ve Spartě.
(skočí do řeči) No ve Slavii to bylo taky dobrý. (zasměje se)
Rozhodně se ale o letenský tým stále zajímáte. Proč se po několikáté v řadě neprobojoval do základní skupiny Ligy mistrů?
Jeho soupeři totiž měli individuálně velmi dobré hráče a ještě k tomu výtečně propracovaný systém hry. A jestliže má někdo obojí, tak se velmi těžko překonává. K tomu, aby se to podařilo, musíte mít lepší způsob hry a fyzicky připravené fotbalisty. Můžou být klidně o něco horší, ale musí být dostatečně kvalitní. Systémy, které se totiž vyvinuly, dokážou eliminovat individuální kvality hráče.
Co z toho všeobecně plyne do budoucnosti?
Je potřeba vždy udělat kvalitní analýzu, na čem se má pracovat. My se kolikrát zbytečně pochválíme nebo v opačném případě si hráči řeknou, že se musejí večer sejít a vše si vyříkat u piva. Tohle třeba řekne kapitán novinářovi na otázku, co budou dělat, aby zlepšili špatný projev. Podle nich takhle poroste výkonnost. Ono to tak ale není. Já bych se ho zeptal znovu: a co takhle radši víc pracovat?
V minulosti jste koučoval i Hradec Králové. Co vám z té doby utkvělo v paměti?
Hráli jsme zajímavý fotbal. Byl však hodně kontroverzní, neboť jsme předělávali hru obrany s klasickým liberem na zónovou. Hodně lidí to nechtělo pochopit a ani vidět. Byl to však dobrý krok předělat Hradec na správnou hru. V té době měl pak náskok před ostatními a je jen škoda, že si ho neudržel.
Sledujete blíže počínání „votroků“i nyní?
Samozřejmě, 5:2 teď vyhráli s Ústím. (zasměje se)
Navštívil jste některý z jejich posledních zápasů?
Letos jsem měl možnost vidět jen jedno utkání, s Čáslaví.
Hradec by se rád v brzké době probojoval do ligy. Navíc začne stavět nový stadion. Domníváte se, že by měl patřit do nejvyšší soutěže?
Určitě. Vždycky zde byla bašta fotbalu. Jen se podívejte na Pardubice a Hradec. Spádově je to krásná oblast. Kde blízko se hraje liga? Čili je to ideální. Bude tam sice nový stadion, ale je nutné ho poté využít. Slavia má taky nový a lebedí si. Hodně vám pomůže především po psychické stránce. Cítíte se potom silnější. Ale zase to v současnosti není jednoduché se ze druhé ligy dostat výš. To už vidíte dva nebo tři roky.