Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Ve čtrnácti zápasech dokázali osmkrát zvítězit, dvakrát remizovat a čtyřikrát odešli poraženi při aktivním skóre 29:17. Na svém kontě mají 26 bodů a v tabulce jim patří čtvrtá příčka.

S takovým umístěním nepočítal ani ten největší optimista roudnického fotbalu. Nejen o tom jsme si povídali s trenérem VLADISLAVEM KOUDELKOU, který po šesti letech končí u mužstva v roli hlavního kouče.

V uplynulé sezoně se mužstvo zachránilo až v posledním kole. Po půlroce se vyšvihlo na čtvrté místo. Kde vidíte příčiny?
Přišli kvalitní hráči Krejčík, Palina a Bednář, kteří mají i bohaté fotbalové zkušenosti. K nim bych přiřadil brankáře Menšla, který měl na podzim výbornou formu a kluky v řadě zápasů výrazně podržel. Šestkrát udržel čisté konto. Není bez zajímavosti, že v posledních čtyřech podzimních kolech jsme ani jednou neinkasovali, naopak jsme vstřelili patnáct gólů.

Můžete přiblížit výkony letních posil?
Tahounem mužstva určitě byl Petr Krejčík, a to i přesto, že mu bude sedmatřicet let. Navíc se stal nejlepším střelcem mužstva. Vláďa Bednář byl rovněž velice platný. I když se mu v úvodu soutěže střelecky nedařilo, dokázal na sebe vázat až dva protihráče, a tím uvolnil prostor jiným našim hráčům. V závěru podzimu už se střelecky chytil a svoji roli u nás splnil. V Roudnici je zatím na hostování a sám projevil zájem, aby u nás mohl být i na jaře. Konkrétní jednání se Lhotou pod Libčany budou teprve probíhat, takže uvidíme, jak vše nakonec dopadne. Ale faktem je, že v Roudnici bydlí a chce pomoci. Palina podával snaživé výkony, ale je škoda, že se v průběhu podzimu zranil.

Na koho dalšího jste se mohl spolehnout?
Své si určitě odvedl kapitán mužstva Mikan. Vyloženě nezklamal ani benjamínek Koudelka, který by to při své poctivosti a pracovitosti mohl dotáhnout někam dál. Více jsem naopak očekával od Vlasáka, Vlnase, Pajgrta a Janče, který mě zklamal určitě nejvíc.

Před časem jste si postěžoval, že ne všichni hráči dávají fotbalu v Roudnici, co by měli. Změnilo se něco?
Vzhledem k tomu, jakého umístění jsme na podzim dosáhli, by to určitě svádělo ke zlepšení. Bohužel tomu tak nebylo. Absolvovali jsme dvaatřicet tréninkových jednotek, ale jen sedm hráčů mělo nadpoloviční účast. V dnešní době mají hráči kromě fotbalu plno jiných starostí, vždyť jsou to amatéři. Že jsme na tom tak dobře, bylo zapříčiněno, jak jsem již řekl, přítomností zkušených hráčů, kteří hře vtiskli určitý řád. V některých zápasech se k nám přiklonilo i potřebné štěstí.

Při současném postavení určitě nejste bez šance na postup…
Nikde není dáno, že by Roudnice nemohla hrát krajský přebor. Já osobně, ať jako hráč nebo trenér, jsem vždycky chtěl atakovat nejvyšší příčky. Letošní ročník I. A třídy je hodně vyrovnaný, ale při dvou postupujících šance je. Záleží na samotných hráčích, jak si vše srovnají v hlavách, hodně bude záležet i na psychice.

U jarních odvet již tedy nebudete?
Po šesti letech na postu hlavního trenéra končím. Za tu dobu jsem zažil pěkné i špatné chvilky, ale to k fotbalu patří. Velmi rád vzpomínám na dobu, kdy jsme postoupili do I. A třídy. Navíc si odpočinu od stresů, které jsem v poslední době zažil. Vždyť na podzim jsem musel téměř neustále lepit sestavu. Řada kluků se omluvila třeba hodinu před odjezdem na zápas. Ale na roudnický fotbal určitě nezanevřu. Aktivně budu hrát za béčko, rád bych v klubu pracoval jako funkcionář, nebo jako asistent u A mužstva. Ale o tom všem budeme jednat. Pokud by přišla lákavá trenérská nabídka z vyšší soutěže, přijal bych ji. Byla by to pro mne nová zkušenost a motivace. Ale v tuhle chvíli nic konkrétního nemám.

Kdo bude vaším nástupcem?
Bývalý hradecký fotbalista Aleš Javůrek. Přeji mu hodně štěstí, aby mu jaro vyšlo podle představ.

Z čeho kromě umístění jste měl na podzim ještě radost?
Po sedmém kole jsem si z béčka vytáhl Davida Mrštíka. Řada lidí mi to rozmlouvala, ale David se chytil příležitosti a v zápasech odvedl velmi dobrou práci. Převážně na postu levého obránce mě svými výkony potěšil. Nikdo nemá cestu z béčka do áčka zavřenou.

Jistě budete chtít říci něco závěrem, je to tak?
Chtěl bych poděkovat výboru oddílu za vytvořené podmínky a svému otci za to, že to se mnou vydržel tak dlouho v roli asistenta. Všichni to se mnou určitě neměli vždy jednoduché, ale já na šestiletou spolupráci budu vzpomínat jen v dobrém.

Jan Skalička