Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Po nešťastném konci v bundeslize a sestupu Freiburgu už hodlal odložit kopačky. Byl rozhodnutý ukončit bohatou fotbalovou kariéru. Nakonec se Pavel Krmaš rychle a nečekaně objevil v Hradci Králové. Pod „lízátka" se vrací po dvanácti letech. Právě odtud vykročil do světa velkého fotbalu. Do přípravy „votroků" se zapojil v pondělí.

Prozraďte, jak se vůbec rodil váš návrat do Hradce Králové?
Rychle (usměje se). Poté, co skončila sezona ve Freiburgu, jsem měl skoro čtyři týdny absolutní klid. Snažil jsem se vypnout, protože konec nebyl tak úspěšný, jak jsem si představoval. Potom jsem se celkem náhodně potkal s představiteli klubu. Ptali se mě, zda bych neměl chuť se vrátit. Zrovna jsem odjížděl na dovolenou a během týdne jsem si nechal vše projít hlavou. Poměrně rychle jsem se rozhodl, že bych v Hradci chtěl působit. Další jednání už byla rychlá a velice korektní.

Zvažoval jste i jiné nabídky?
Měl jsem nabídky z druhé bundesligy, z první ne, mohl jsem pokračovat i ve Freiburgu. A pak jsem měl několik nabídek z české první ligy.

Co tedy převážilo na stranu Hradce? Prý jste byl také rozhodnutý ukončit kariéru…
Opravdu jsem chtěl ukončit kariéru, ale po těch čtyřech týdnech jsem začal zjišťovat, že mi fotbal chybí a věděl jsem, že pokud budu v Čechách někde hrát, tak jedině 
v Hradci. Nabídky z první ligy jsem odmítal. Jsem rád, že to takhle dopadlo. K hradeckému klubu mám vztah. Působil jsem tady v mládeži a odehrál  jednu sezonu v první lize. Bohužel jsme tenkrát sestoupili, takže mám tady vroubek. Tak doufám, že teď  budu také u toho, kdy postoupíme ze druhé ligy do první.

Pavel Krmaš
Narozen: 3. března 1980. Místo: Broumov. Výška: 193 cm. Váha: 85 kg. Post: stoper.
Hráčská kariéra: S fotbalem začínal ve Slovanu Broumov. 
Do Hradce přišel v roce 1994 a patřil mezi pilíře dorosteneckých týmů. Poté hostoval i v Náchodě, aby si ho v roce 2001 z Hradce vytáhla Sparta Praha. V červnu roku 2002 se z letenského celku vrátil na roční hostování a během prvoligové sezony nastoupil v dresu „votroků" k 28 zápasům a vstřelil 6 branek.
Vrátil se do Sparty, ale v lednu 2004 odešel do Teplic. V české lize odehrál 118 utkání a dal 9 gólů. 
V roce 2007 přestoupil do německého klubu SC Freiburg, kde působil až do letošního léta. 
V bundeslize si připsal stovku utkání. S německým klubem si v sezoně 2013/14 zahrál i Evropskou ligu, mj. proti Slovanu Liberec.

Lákalo vás i to, že Hradec vám nabídl uplatnění v klubu 
i po konci hráčské kariéry?
O pozdějším působení v klubu jsme se bavili. Já bych si to uměl představit, klub také, ale to se zatím odsouvá na dobu budoucí. Teď  je pro mě hlavní koncentrovat se na dění na hřišti a v kabině.

Jste připraven na to, že budete v Hradci pod velkým tlakem? Fanoušci i fotbalová veřejnost má od vás coby bundesligového hráče vysoká očekávání…
Samozřejmě, že jsem na to připravený. Nějaké zkušenosti mám a bylo by ode mě hloupé se zříkat odpovědnosti. To určitě neudělám. 
Na druhou stranu fotbal hraje jedenáct hráčů a sám člověk nic nezmůže, takže jde o to, aby mužstvo fungovalo jako celek. Doufám, že tomu budu schopen pomoci.

Závěr vašeho působení ve Freiburgu byl nešťastný. V posledním zápase sezony jste si 
v Hannoveru dal smolný vlastní gól a klub sestoupil. Už jste se se smutným koncem vyrovnal?
Pokud mám být upřímný, tak ne. Ve Freiburgu jsem zažil osm opravdu nádherných let. Tenhle klub mi zůstane navždy v srdci a takhle jsem se loučit nechtěl. Navíc ten smolný vlastní gól v posledním zápase… To všechno bylo pro mě hodně emotivní a ještě jsem se s tím úplně nevyrovnal.

Proč jste už nechtěl ve Freiburgu pokračovat?
Když jsem od klubu dostal nabídku, bylo to ještě v době, kdy nebylo vůbec jasné, zda se zachráníme, nebo spadneme. 
Z mé strany jsem tedy neuvažoval tak, jestli budeme hrát první nebo druhou bundesligu. Bral jsem to z pohledu, že už jsem tam osm let. Klub je založený na tom, že se v něm opravdu velice tvrdě pracuje a po těch osmi letech jsem se cítil hodně opotřebovaný, hlavně psychicky, protože to bylo opravdu velmi náročné. Navíc dcera už tam vychodila první třídu, takže celkově jsem nabyl pocitu, že uzrála správná doba k návratu. A ten sestup to jenom umocnil. Jen mě to utvrdilo v tom, že mé rozhodnutí bylo správné.

Do Hradce jste přišel už v roce 1994, působil jste v mládežnických týmech, z klubu jste odcházel v létě 2003. Jaký je to pro vás návrat, co se změnilo?
Zázemí se moc nezměnilo (úsměv). Na tomhle stadionu jsem nebyl dlouho, snad deset let. A ten prvotní pocit opravdu byl takový, že vše je stále stejné. Samozřejmě se změnilo vedení, hráči i trenéři. Kluky moc neznám, snad jen dva. Znám trenéry, i s vedením klubu jsme si potvrdili své představy. Jak už jsem řekl, v Čechách jsem chtěl hrát jen v Hradci, tak doufám, že se nám bude dařit.