Občas zírám, srovnává bek Polsko s Českem

Osobnost Deníku

Glos o dvougólové otočce: Myšlenky na hattrick byly, ale důležitější jsou 3 body

/ROZHOVOR/ Fotbalisté rezervy Nového Bydžova dokázali o víkendu zvítězit v okresním derby…

Přečíst článek >

V Česku poznal život ve druhé lize. Teď kope skoro dvoumetrový obránce Tomáš Petrášek třetí nejvyšší soutěž v Polsku a říká: „Často zírám, co se děje v Polsku, mnoha českými lidmi v tak podceňované zemi. Bohužel, ve fotbale jsou v tuhle chvíli dost daleko před námi. 
V nejvyšší soutěži je to jeden pěkný stadion vedle druhého a TOP evropské podmínky. I já ve třetí lize někdy nestačím zírat, na jaký stadion přijedeme. Pak někdy sedím v kabině a tiše vzpomínám, na jakých stadionech se v Česku hraje třetí a druhá liga," říká.

Rovněž podmínky pro hráče jsou podle zadáka ambiciózního Rakowu Czestochowa na vyšší úrovni.

„Bohužel jsem v Česku nepůsobil nikdy v TOP klubech. Pevně věřím, že v takových týmech je o hráče postaráno ve všech směrech. Jsem rád, že tak tomu je i v mém nynějším působišti," libuje si.

Postup se Žižkovem a odchod do ciziny

Velkou změnou prošel
v létě. Dosud se, trochu drsně řečeno, protloukal po českých soutěžích. Sice nakoukl i do prvoligového kádru Hradce, ale neprosadil se. „Neměl jsem výkonnost," zavzpomíná na časy pod koučem Václavem Kotalem.

Potom přišlo kolečko: Druhou ligu si zahrál za Vyšehrad a Kolín, více času strávil o stupeň níž, v České fotbalové lize. Tady oblékal dres Hlavice, Převýšova, Roudnice nad Labem i Žižkova. S Viktorií na jaře slavil postup do druhé nejvyšší soutěže, jenže tu už si nezahrál. Změnil totiž klub, ale i zemi. Vydal se do Polska. Rakowu Czestochowa má pomoci do druhé ligy, je to přece tradiční klub, který byl v 90. letech pravidelným účastníkem první ligy. Nyní je odehráno šestnáct kol a jeho tým je na prvním místě. Petrášek hraje v základní sestavě, je šéfem obrany, dal tři branky.

„V první řadě bych chtěl říct, že mi moc pomáhá, že tam nejsem sám. Jsou tam se mnou moje holky, přítelkyně Adélka a fenka Bailey, které mi to svojí přítomnosti hodně usnadňují. Jinak, já jsem se sebou často nespokojený, ale vnitřně cítím, že mi trenéři i spoluhráči věří. V tříobráncovém systému jsem šéfem obrany a beru na sebe odpovědnost za celý tým, s tím nemám problém," říká fotbalista, 
který patří mezi hráče, 
jež zastupuje společnost
J&K ProSports.

Nejen moderní stadiony jsou však pro zadáka novinkou. Dalším posunem jsou možnosti pro trénink a také finanční ohodnocení hráčů. „Jedná se o plně profesionální soutěž. 
V našem klubu panují podmínky, které jsou opravdu na velmi profesionální úrovni. V Polsku jsou hráči zaměstnanci klubu, ne jako v Česku OSVČ. To byla asi první změna. Ekonomicky silný náš klub je, v porovnání s naší soutěží je to TOP klub. A co se mě týče? Viděli ve mně naději, že se stanu klíčovým hráčem, já si toho nesmírně vážím. To se samozřejmě velmi příjemně projevilo na platu 
i délce smlouvy," přiznává.

Snad se nebudeme muset stěhovat

Výrazným rozdílem je také zájem příznivců. Na Rakow chodí v průměru dvanáct stovek lidí, s týmem jezdí také na zájezdy na cizí hřiště. „O podpoře i kritice fanoušků a návštěvnosti se snad ani nemá cenu bavit. Já jsem jen rád, že si užíváme podporu, i když to se může během chvíle změnit, tak je třeba to brát 
s pokorou," říká obránce.

Ano, týmu se daří, proto jsou tvrdí ultras Rakowu zatím spokojeni. „Bydlíme ve čtvrti, kde jich žije snad nejvíc v celém městě, takže makám na hřišti tak, abychom se nemuseli stěhovat," usmívá se.

Cíl je pro mužstvo jasně daný. „Je to jednoznačně postup," přizná česká opora.

Zatím se o něj Petráškův celek pere Odrou Opole, kde je česká stopa rovněž velmi znatelná. Konkurenta trénuje známý kouč Verner Lička a asistenta mu dělá jeho syn Marcel, bývalý člen reprezentační jednadvacítky, který kopal za Baník i pražskou Slavii.

„Prezentujeme se atraktivním fotbalem. Zajíci se ale počítají po honu, máme za sebou jen polovinu soutěže," glosuje Petrášek.

Na jaře se ukáže, zda oslaví další postup.