„Nějaké fotbalové kvality mám. Když budu zdravý, mužstvu pomůžu," říká osmadvacetiletý fotbalista, jehož kariéru brzdí častá zranění. Kvůli nim naposledy skončil i ve Slavii.

V sešívaném dresu jste na jaře vůbec nehrál. Proč?
Byl jsem nemocný. Dvakrát jsem měl chřipku, do toho jsem bral antibiotika… Trenér Dušan Uhrin pak začal dávat šanci jiným hráčům. Se mnou už nepočítal. Slavia má teď finance, aby si přivedla jiné hráče. Chtějí tam změnu.  V lize jsme sice skončili pátí, ale oni asi chtějí výš, proto ty změny.

Bylo cítit, jak se po vstupu movitého čínského partnera Slavia za pochodu mění?
Rozhodně. Bylo vidět, že peníze najednou nejsou problém a že noví hráči budou přicházet. Na Slavii se o tom hodně mluvilo, řešilo se to v médiích. Informace jsme měli.

Vytušil jste, že pro vás ve Slavii už není místo?
Už na začátku jara mi bylo řečeno, že budu dostávat méně šancí. Víceméně jsem tušil, že ve Slavii končím.

Klub se k vám tedy zachoval fér a na rovinu vám oznámil, že končíte?
Tak to chodí. Nejsem žádný Latka nebo Piták, aby za mnou lidé z vedení chodili a za všechno mi děkovali. Nejsem taková osobnost jako kluci a konec beru tak, jak přišel.

Kdy vás kontaktoval Hradec?
Až po sezoně. Řešilo se to na úrovni manažerů, proběhlo pár telefonátů a jsem tady.

Ve Slavii vám skončila smlouva, v Hradci Králové jste na zkoušku. S čím do ní jdete?
Hlavně abych hrál a Hradci pomohl. Pak budeme všichni spokojení. A když v lize ještě uhrajeme pár bodů, bude to super. Samozřejmě, že nejlepší by bylo hned podepsat smlouvu, ale na zkoušce si věřím. Nějaké fotbalové kvality mám. Když budu zdravý, mužstvu pomůžu.

Pokud se v týmu udržíte, budete dost možná poprvé hrát v mužstvu, jehož cílem je záchrana. Jste na to připravený?
Osobně si myslím, že by to nemuselo být jen o sestupu. Mužstvo silné bezpochyby je. Druhá liga je velmi náročná soutěž a Hradec se z ní prokousal, což něco znamená. Navíc kádr zůstal celý pohromadě. Kvalita tady je. 
V pohodě můžeme hrát střed tabulky.

Minimálně do poloviny října by Hradec měl hrát domácí zápasy na stadionu v Mladé Boleslavi. Dovedete si to představit?
Samozřejmě o tom vím, ale moc to nevnímám. Kluci to prožívají určitě o hodně víc. Oni byli doma tady v Hradci, já si budu zvykat jen na jiný stadion. Pro mě to nebude takový šok.

Máte v kabině kamarády?
Jasně, znám Petra Mareše, Honzu Pázlera ze slávistické mládeže a z Dukly, s Kubou Chlebounem jsme ve Slavii hráli pod Karlem Jarolímem.

Zranění, basa, vyhazov od Carlose
V sedmnácti hrál první ligu, platil za supertalent, měl být zářivou budoucností českého fotbalu. Jenže častá zranění zbabrala Milanu Černému kariéru. V roce 2009 získal titul se Slavií, následně přišla pozvánka do reprezentace a na americkém turné branka do sítě Turecka, kam také v létě 2011 zamířil. V Sivassporu první rok válel, dával góly a zažil jednu bizarní historku. Hráči šli do vězení navštívit šéfa klubu, který byl toho času podezřelý z korupce. Jenže Černého nechtěli pustit ven. Detekční přístroj ho při cestě zpět neidentifikoval. „Byl jsem hodně nervózní. Zdálo se mi, že jsem tam snad hodinu, ale ostatní mi pak říkali, že to bylo pět šest minut, než mě pustili," vypravoval pro Aha!
Na začátku druhé sezony krásné turecké časy skončily. Zranil se.  A slavný Brazilec Roberto Carlos mu na konci roku oznámil, že pro něj dál nemá místo. Následovala dalšími zraněními protkaná angažmá v Dukle a ve Slavii.
Teď je Černý v Hradci. Připravený postavit se osudu 
a ukázat, že zdravý dovede na hřišti stále velké věci.