Osobnost Deníku
Přečíst článek >

V patnácti chytal v Hradci Králové. Byl nadějí, to ano. Vždyť si ho na stáž pozval slovutný Arsenal. Najednou se Tomáš Holý potkával s Tomášem Rosickým či Emmanuelem Adebayorem.

„Vzpomínám na jednu situaci, která se přihodila na obědě. Chtěl jsem si nabrat rýži a naběračku mi podával Jens Lehmann. To pro mě jako pro patnáctiletého kluka, který rok a půl předtím chytal za Rychnov, byl dost nevšední zážitek," popíše setkání s německou brankářskou legendou.

Už tehdy měl Holý jasno: Anglie je jeho vysněná země. Od minulého týdne se mu cíl daří plnit, pětadvacetiletý hráč, jehož zastupuje společnost J&K ProSports, získal angažmá ve třetiligovém Gillinghamu, kde podepsal smlouvu na dva a půl roku.

Není to sešup? Mohl jste zůstat ve Zlíně v nejvyšší soutěži.
Teoreticky jsou to dva kroky zpátky. Jdu z první ligy do třetí, ale nalejme si čistého vína – srovnávat anglický fotbal s českým až takhle úplně nejde. Pro mě je to určitě krok dopředu. Ve třetí anglické lize je člověk mnohem víc na očích klubům, o kterých sní už jako malý kluk.

Proto jste riskoval, že ztratíte místo ve Zlíně a odjel na zkoušku?
Vůbec jsem neváhal, jestli na stáž pojedu. Věřil jsem a rozhodně jsem do toho šel. Za sezonu tu jde odehrát skoro až dvojnásobek zápasů, těžkých zápasů, což jsou zkušenosti k nezaplacení. Navíc to tu člověka obrovsky posune i lidsky.

Klub jste zaujal i postavou, měříte 206 centimetrů.
Vysoký jako já tu není nikdo ani podobně. Za čtrnáct dnů, co tu jsem, mě v obchodě nebo na ulici zastavilo víc lidí a divilo se, kolik sakra měřím, než v Čechách za pětadvacet let.

Jak jste na tom s angličtinou?
Potřebuju ještě čas, abych se jazykově aklimatizoval, ale co jsem tak vypozoroval nejen u spoluhráčů, tak obecně ta britská nátura je velmi tolerantní a ohleduplná. Takže se učím a pomalu si zvykám. Tento týden začínám s online kurzem angličtiny.

A co fotbalové poměry? Je ve hře velký rozdíl?
Je, a to v agresivitě. To, co tady vidím, si nedovedu představit, že by se dělo na tréninku u nás. Ale zase naopak v Česku mi přijde, že se víc dbá na mezihru a hru po zemi. Tady se to přece jenom raději upálí pryč a víc si nad tím nikdo hlavu neláme. (směje se)

V týmu je jedničkou pětatřicetiletý Stuart Nelson. Jakou máte naději dostat se na jeho místo.
Tímhle si hlavu moc netrápím. Pro mě je to rozhodně nová a skvělá výzvaa já tady budu dělat prostě všechno pro to, abych se prosadil a mohl tady zakotvit a růst. Věřím, že šance přijde, ale kdy, to už neřeším, ani neovlivním. Asi si mě budou chystat a já rozhodně budu připravený.

Gillingham se v sezoně v poháru poměřil s kluby z Premier League. Watford vyřadil, s Tottenhamem vypadl. Máte nějakého soupeře, který vás obzvlášť láká?
Můj vysněný tým je Arsenal, takže asi proti němu bych si chtěl i zahrát. I když by mě asi rozškubali na kusy. (směje se)

Máte i vyšší ambice, než je třetí liga?
Jak už jsem říkal: Můj první sen se splnil. Takže teď mám další, a tím je samozřejmě postup do vyšší soutěže. A když by štěstí přálo, tak i do většího klubu. Ale jsem tu jenom pár dní, všechno má svůj čas. Chce to trpělivě makat a jít krůček po krůčku, nejde chtít všechno hned. Já jsem víc než maximálně spokojený a teď bych to chtěl v Gills přenést i na hřiště.