Poté, co tamní HC Rodos bezkonkurenčně ovládl krajskou ligu Královéhradeckého kraje, proplul se samými výhrami i kvalifikací o II. ligu.

V té se Dvoráci od nové sezony budou potkávat s odvěkými rivaly z Vrchlabí a Trutnova. Právě v obou těchto klubech úspěšně působil osmatřicetiletý obránce Ondřej Hamerský, jenž platil za jednoho z tahounů letošních šampionů.

Ondřeji, v sobotu vám skončila sezona, jaká se do klubové kroniky zapíše zlatým písmem. Jak jste si ji celou užil?
Po pravdě, byla dlouhá a náročná. Šli jsme do ní jako favoriti a všichni jsme věděli, co nás čeká. Chtěli jsme krajský titul, ale zároveň byl cílem i postup do druhé ligy. Utvořila se tu skvělá parta, ani ta se ale nevyhnula problémům. Odešel nám trenér, ke konci skončili zkušení hráči a leckdy jsme se dozvěděli, že nám někteří lidé, co tu dřív u hokeje byli, ani moc nepřejí. O to víc jsme ale chtěli dokázat, že ten hokej děláme dobře. Bude tady druhá liga, což jsem si já osobně moc přál.

Které momenty vám nejvíc zůstanou v paměti?
Prvním je rozhodně úvodní semifinále krajské ligy proti Hronovu. Nedařilo se nám, prohráli jsme, ale obrovsky nás to semklo. Zapomenout se nedá na finálové vítězství a následné oslavy. Loni se nám ten poslední krok nepovedl a o to víc jsme letos chtěli vyhrát. No a třetí moment? Samozřejmě poslední zápas v Letňanech a cesta domů, při níž jsme objížděli město. Slavili jsme pak celou neděli, zašli fandit na fotbal, bylo to hodně příjemný.

Vy jste nejprve vyhráli krajskou ligu, pak hladce ovládli kvalifikaci. Který ze všech deseti soupeřů byl opravdu tím nejtěžším?
Srovnávat kraj s kvalifikací je těžké, ale jednoznačně nejsilnějším soupeřem byly Letňany. Hrají tam kluci, kteří prošli extraligou juniorů. Mělník taky nebyl špatný, ale doma s Letňany jsme si sáhli na úplné dno.

Dvůr se ještě před třemi roky topil v krajské soutěži. Čemu a komu přičíst tak rychlý vzestup?
Samozřejmě hokej, fotbal a všechny kolektivní sporty jsou hlavně o penězích. Před deseti lety jsme taky kvalifikaci vyhráli, ale tam to bylo jiné než teď. Za vším stojí Vasil Teodoridis. V hokeji se angažoval už dřív, pomáhal mládeži. Co ale dokázal nyní. Tenhle úspěch je především jeho zásluha.

Právě prezident klubu v rozhovoru pro webové stránky oddílu řekl, že Dvůr Králové je hokejovým městem. Souhlasíte?
Já řekl před pár lety, že lepší klub než Vrchlabí v tomto ohledu není. O Dvoru to i díky skvělým fanouškům platí taky. Ve Vrchlabí se vybudoval obrovský klub, těží z letitých zkušeností a já jsem rád, že s naším oddílem nyní spolupracuje. Toho si vážíme. Kdo tu byl na finále s Náchodem nebo na Letňanech, musí uznat, že Dvůr si druhou ligu zaslouží. Teď je pouze na nás, na městu a všech okolo, abychom se tomu postavili čelem.

Vy jste si hokej úspěšně zahrál i v Trutnově a Vrchlabí. Jak na působení u velkých dvorských rivalů vzpomínáte?
Jsem ve spojení s oběma kluby a vzpomínám na ně určitě dobře. V Trutnově jsme měli super mančaft, ve druhé lize jsme skončili třetí, což byl velký úspěch. Končil jsem tam, jelikož nám s Patrikem Fořtem přišla nabídka z Vrchlabí. Tam se dařilo, postup do II. ligy jsme slavili jako nyní tady. Parta byla výborná, ale pak se pár věcí změnilo a my jsme s Patrikem skončili. O to víc jsem chtěl jít do Dvora a udělat stejný úspěch. Teď je mým cílem porazit v další sezoně Vrchlabí. Už nyní je mi jasné, že vstupenky budou všechny vyprodané (úsměv).

Podkrkonošská derby jste si už ale zahrál i v dresu Dvora. Těšíte se na opakování bitev?
Těším se moc. Proto hokej hrajeme. Derby je úplně něco jiného. Postup se dělal hlavně kvůli těmto duelům. Ukazuje se, že východní Čechy dělají hokej dobře. Teď si odpočineme, připravíme se na 100% a s Vrchlabím i Trutnovem to bude paráda. Pokud zůstane formát soutěže, jaký byl letos, čeká nás minimálně osm derby!

Vám je 38 let, ale na ledě mladší protihráče dokážete prohánět. Jak dlouho ještě plánujete lední hokej hrát?
Všechno je to o zdraví, o pohodě. Musím to zaťukat, ale zatím mi drží. Dokonce se cítím líp než před čtyřmi lety. Doma jsem říkal, že budu hrát do čtyřiceti, když to ale půjde i déle…