Jako kdybyste dlabali svíčkovou bez knedlíků nebo k sushi neměli sójovou omáčku. I v sestavě hokejistů HC VCES Hradec Králové bude v úvodních měsících první ligy chybět zásadní ingredience – centr druhé formace, duše týmu a miláček fanoušků MARTIN KOUDELKA. Důvod? Přetržená šlacha v rameni po banálním pádu na mantinel během tréninku.

Martine, jak se celá nepříjemnost přihodila?
Za všechno může Táborský! (směje se) Jeli jsme jeden na jednoho a on mi strčil puk pod nohy, smekl jsem se po něm a rozsekal se o mantinel.

Ale Martin Táborský je také na neschopence…
Radši se hodil marod, pacholek. Snad aby si nepřipadal provinile. (usmívá se)

Teď vážně. Hned jste věděl, že je zle?
S rameny jsem už potíže měl, vím jaké to je. Když mi v tom zakřupalo, už jsem tušil, že něco není v pořádku.

První diagnóza zněla pět měsíců bez hokeje. To vás muselo vyděsit, ne?
V první chvíli mi pardubický doktor Vanáč řekl tři měsíce. To mě úplně odrovnalo. Zpráva se pro mě rovnala katastrofě. V létě na suchu blbnete, dřete, aby se sezona povedla. Ke všemu v mém věku, kdy se mi už krátí hokejový život. Nebylo to nic příjemného.

Jenže pak to vypadalo ještě hůř, že?
Po další řadě vyšetření lítaly i vyšší cifry. Říkal jsem si, že jsem snad tvrdší, než abych někde pět měsíců polehával.

Operaci vám minulý týden provedl vyhlášený olomoucký specialista doktor Holibka, který „spravoval“ třeba Jiřího Dopitu.
Šlachu mi nastavil implantátem a připevnil skobami. Na sále jsem byl asi půl hodiny. Sekal nás tam pěkně jednoho po druhém. (rozesměje se) Se sportovci má bohaté zkušenosti, takže dokáže odhadnout dobu návratu na led.

A vám řekl co?
Dva měsíce. První měsíc budu nosit ortézu, pak to už bude na rehabilitaci, aby se ruka co nejdříve dala do kupy. Nejhorší období prožívám teď. V noci se pořádně nevyspím. Třeba dneska jsem spal jen hodinu. Zrovna jsem si z lékárny přinesl prášky na spaní.

Do začátku první ligy zbývá čtrnáct dní, týmy jsou v plné přípravě a vy sedíte doma. To musí být ubíjející, ne?
Po operaci jsem přijel domů, kluci jdou hrát nohejbal a já jen čumím. Golf taky nemůžu… Hrozně mě to štve. Co vám mám povídat. Na prvním tréninku naše lajna při hře „na dvě“ všechny vysekala, říkal jsem si, jak to bude super sezona, a druhý den bylo všechno jinak. Na druhou stranu nemám zraněnou nohu, takže za pár týdnů se s klukama sklouznu na ledě a budu pracovat na fyzičce.

Nemáte strach, že přiberete? Neuražte se, ale typologicky k tomu sklony máte.
Tak teď jste mě hrozně urazil. (chechtá se) V poslední době si to dost hlídám. Včera mě oblečeného vážil v kabině Míca (trenér Mička) a měl jsem o dvě kila míň. Ono to vypadá, že jsem přepapanej, ale se svým vzhledem už nic neudělám.

Jste ikonou hradeckého klubu, sestava bez Koudelky je jak hlava bez krku. Zavládlo po vašem zranění zděšení v trenérském kamrlíku?
Pro trenéry to asi problém je. Oni vyvádí pokaždé, když se zraní důležitý hráč, což je celkem pochopitelné. Už jsem to říkal loni: Nemohou se na nás s Jardou Roubíkem spoléhat donekonečna. Šanci předvést se dostanou další kluci.

Vaši roli dočasně převezme Miloslav Čermák ze Slavie.
Známe se dlouho, je to silový hráč. V lajně to je hlavně o domluvě, o komunikaci. Měli by se snažit hrát podobně jako dosud. Budík (Budínský) potřebuje nahrávky na góly, což je starost centra. Když se domluví, bude jim to klapat.

Mezi hradeckými příznivci se těšíte značné oblibě. Jeden z fanoušků napsal, že Hradec bude v úvodu ročníku bez Koudelky – tedy bez duše týmu.
Nepovídejte. (usměje se) Míca chce, abych byl s týmem i při zápasech. Už se těším, jak budu na střídačce nervózně přešlapovat.