Pěkně po česku se tomu říká MAZEC! Půl roku byl odložený v první lize, ani poté neměl v hokejovém Hradci Králové vůbec na růžích ustláno. Přesto 
Bohumil Jank strávil posledních pět týdnů v národním týmu a moc nechybělo k tomu, aby cestoval na šampionát do Běloruska.

„Ani ve snu by mě nic takového nenapadlo. Nasbíral jsem zkušenosti a doufám, že co nejvíc," srdečně říká jednadvacetiletý bek.

Co mu uvízne navždy v paměti? Kromě prvního startu a prvního gólu, dlouhá diskuse s Jaromírem Jágrem v útrobách haly Globen během duelu s Finskem. „Oba jsme se zranili a půl zápasu strávili v kabině úplně sami," culí se Jank.

Na co z pěti životních týdnů 
nikdy nezapomenete?
Hned na první den, kdy jsme přijeli. Všechno bylo hektické. Musel jsem si rychle zvyknout na nové prostředí. Najednou jsme byli na ledě a tam jeli všechno naplno. Pak samozřejmě nezapomenu na svůj první start proti Dánsku a první gól v utkání s Norskem.

A co příjezd Jaromíra Jágra? Když vyhrál dva Stanley Cupy 
s Pittsburghem, ještě jste nebyl na světě.
Narodil jsem se pár dní poté, co vyhrál druhý prsten. (rozesměje se) Když přijel ze Států, byl unavený a moc nekomunikoval. Až ve Švédsku se dostal do své pohody, začaly srandičky, vtípky, choval se perfektně.

V reprezentaci byla spousta nováčků, kteří Jágra v kabině nikdy nezažili. Byli jste před 
jeho příjezdem nervózní?
Poprvé jsme se s ním setkali v Letňanech. V jedné šatně seděli hráči z NHL a KHL, ve druhé my z extraligy. Nervozita byla, to nemá smysl popírat. Říkali jsme si, že asi vytvoříme zástup mladých kluků a uděláme si s ním selfie fotku. (směje se) Pak s námi komunikoval, byla to zábava.

Stihl jste s ním probrat některé věci osobně?
V utkání s Finskem jsem se zranil já i Jarda. V kabině jsme seděli jen my dva a půlku zápasu si povídali. Probrali jsme spoustu věcí. Je to vážně výborný chlap, neuvěřitelný profesionál, všechno bere na sto procent. Navíc s ním je ohromná sranda, i nad špatnými věcmi se dokáže zasmát.

Jaké rady jste si z nečekaného rozhovoru odnesl?
Dal mi spoustu rad, ale nevím, jestli jsou zrovna do novin. (směje se)

Na rovinu. Jste zklamaný, když jste v týmu tak dlouho vydržel 
a nakonec na šampionát do Běloruska necestujete?
Malé zklamání tam je. A to i přesto, že jsem vůbec nečekal, že bych se v mužstvu mohl udržet až do Švédských her. Jsem z toho příjemně překvapený. Byl jsem v nároďáku pět týdnů, odehrál osm utkání 
a mohl trénovat se skvělými hráči. Maličké zklamání cítím, ale ne obrovské.

Tušil jste dopředu, že to nevyjde?
Právě, že ne. Nic tomu nenasvědčovalo. Mezi obránci to bylo dost vyrovnané, jiné než v útočných řadách, kde to bylo celkem jasné. Chtěl jsem do Minsku jet, ale trenéři prostě vybrali jiné beky.

Jak jste si užil více než měsíc 
v národním dresu?
Moc. Opravdu jsem si užíval každý den. Bylo úžasný potkat hráče z NHL – Jirku Hudlera, Jardu Jágra. Dorazili i kluci z KHL. Bylo moc poučné sledovat, jak pracují během tréninků a zápasů.

Chápal jste, co se okolo vás děje? Sezonu jste začínal jako odložený v Českých Budějovicích, pak v Havlíčkově Brodě, 
v Hradci jste odehrál sotva 
polovinu extraligového ročníku a najednou vám volají, abyste posílil národní tým…
Je to neskutečné. (směje se) Kdyby mně někdo řekl poté, co mě v létě vyhodili z Hradce do Budějovic a potom do Brodu, že dohraju sezonu v národním dresu, klepal bych si na čelo a strašně se smál. Je to celé jedno veliké překvapení. Ani ve snu by mě nic takového nenapadlo. Jsem za to strašně rád. Nasbíral jsem zkušenosti a doufám, že co nejvíc. V tuhle chvíli ještě nedokážu říct, co všechno mi to dalo. Uvidím, až v létě skočím na led.

Budete šampionát sledovat, nebo si od hokeje vyčistíte hlavu?
Stoprocentně budu. Každé utkání si zapnu. V nároďáku se sešla výborná parta, celý kolektiv byl skvělý. Pan Růžička drží všechno pohromadě. Poté, co dorazili kluci z NHL a KHL, máme sílu. V Minsku můžeme mile překvapit.

Kdy vstoupíte v Hradci do přípravy?
V pondělí jsem byl na zimáku, dostal jsem tři týdny volno. Mám si vyčistit hlavu a dva týdny nic nedělat, jen odpočívat. Až týden před nástupem do tréninku si mám zaběhat, zajezdit na kole a zajít do posilovny.

Očekáváte, že dostanete od trenéra Petera Draisaitla jinou roli než v předchozí sezoně? Obzvlášť po úspěchu v reprezentaci?
To nevím. To je na něm. Vím, že musím udělat výbornou letní přípravu, aby se nestala stejná věc jako v létě, kdy jsem se nevešel do týmu.

Zadní řady jsou v Hradci pořádně nabité. Přišli Jiří Vašíček 
a Tomáš Slovák. Není té konkurence až příliš?
Myslím, že ne. Takhle je to správné. Mladí hráči se potřebují od těch starých učit, aby je během přípravy přehráli a trenérovi zamotali hlavu. Kdyby bylo jasných sedm beků, nedělalo by to dobrotu.

Věříte, že se vklíníte mezi šestici obránců, kteří budou dostávat největší prostor?
Doufám… Minulý rok to pro mě bylo hrozné zklamání. Sezonu předtím jsem ještě v Budějovicích mezi šesti byl, a to byla výluka v NHL. Loni v létě ne. Bylo to těžké skousnout, ale na druhou stranu to byl další impuls, abych ještě víc dřel a opřel se do toho. Jedině tak jsem se mohl co nejrychleji dostat zpátky.