„Hra je určená pro věkovou kategorii od jedenácti let. Děti v toto věku dozrávají  a mohou mít pocit chaosu ve světě. Je důležité, aby si našli své místo. Proto jim představení neservírujeme z jeviště do hlediště, ale hledají cestu, kde mohou i zabloudit a zase se najít," vysvětlila dramaturgyně  a scenáristka Dominika Špalková.

Na začátku se návštěvníci rozdělí do šesti skupin podle stavů, které Komenský ve svém díle popsal. Už v tomto okamžiku je jasné, že divák nemá šanci vidět vše. Po rozdání masek, které si přítomní dají na obličej, nesmí už nikdo mluvit.

Dvě hodiny v divadle a labyrintu stráví každý podle svého. Někdo se může zaměřit na jeden stav, jiný objevovat další souvislosti.

Projekt budou herci hrát pouhých pět týdnů a do pátku 17. dubna se uskuteční jedenáct představení pro veřejnost, další pak pro školy. „Lidé se dostanou do útrob divadla, kam se normálně nesmí. Uvidí tak například sklepení, zákulisí či šatny. To při běžném provozu nejde, proto limit pěti týdnů," dodala Špalková.

Kladné reakce byly na návštěvnících vidět během programu i po jeho skončení. Užívali si ale také herci. „Mám z toho dobrý pocit. Svým způsobem je odvážné udělat hru takto a ne jako klasické představení. Když je to labyrint světa a o životě, tak si člověk musí vybrat nějakou cestu a pak třeba přestoupit, ale nestihne všechno hned od začátku. Cesty se mnohdy protknout, ale často také ne. Nemůže mít zkrátka všechno," svěřil se po představení herec Jiří Kniha, který ztvárnil vojáka.

Režisér: Objevování nových světů

Neobvyklé pojetí Komenského díla Labyrint světa a ráj srdce má režisérsky na svědomí Ondrej Spišák.

Projekt není tradiční divadelní hrou. Jak se vám zkoušelo?
Bylo to dobrodružství. Takovou věc jsem ještě nedělal, ale máme 
v týmu lidi, kteří mají s podobnými projekty zkušenosti. Bylo to tedy jednodušší než si šlapat cestičku. Je to pro mne objevování nových světů a vytahování ducha místa z konkrétních prostorů.

Premiéru máte za sebou. Jak ji hodnotíte?
Na hodnocení je brzy. Ukázalo se ale, že děti si to hodně užívají. Snad to v jejich hlavách nechá nesmazatelnou stopu, což jsem od začátku zamýšlel.

Očima autora: Divadlo, které baví také mě

Divadlu moc neholduji, ale sobotní premiéra představení Labyrint světa a ráj srdce mě uchvátila. Už samotný výběr, ke kterému stavu se přidat, není nic jednoduchého. Člověk totiž přemýšlí, co mu unikne, když půjde k někomu a ne jinam. Ale to je právě ta krása. V životě také nemůžete mít vše.

Uvnitř labyrintu pak nevíte, kam máte jít dřív. Chcete stihnout vše, ale to opravdu nejde. Scény se odehrávají 
po celé budově a mnohdy ani nevíte, že obraz před vámi je součástí představení.

Dramaturgyně Marie Nováková mi řekla, že největším úspěchem pro divadlo bude, když lidé hru navštíví šestkrát a vyzkouší si všechny stavy. Je škoda, že projekt potrvá jen pět týdnů. Spousta lidí nestihne neobvyklý zážitek. Osobně se pokusím zavítat do Divadla Drak minimálně ještě jednou. Stojí to za to…