VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Jan Svěrák: Bylo to velkolepé blbnutí s autíčky

Praha – S uznávaným režisérem o jeho novém filmu Kuky se vrací. Premiéra se včera uskutečnila v Hradci Králové a v Pardubicích.

20.5.2010
SDÍLEJ:

Medvídek Kuky, hlavní hrdina nového snímku režiséra Jana Svěráka 'Kuky se vrací', se potuloval 17. května ulicemi Hradce.Foto: DENÍK/David Taneček

Po Vratných lahvích hledal Jan Svěrák nový námět, přemýšlel o adaptaci knihy Svíce dohořívají. Nakonec přišly ke slovu loutky, dobrodružství a česká krajina. Jak sám říká, potřeboval si po hraných filmech vydechnout, trochu experimentovat, i s příběhem. A tak se zrodil Kuky. Růžový plyšák vržený do zeleného lesa, mezi podivné bytosti, kde je každý něčeho bohem. Mechu, kamene, stromů… Premiéra filmu se včera uskutečnila v Hradci Králové i v Pardubicích.
Jaký byl výlet do animovaného světa?
Doufal jsem, že bude osvěžující. A byl. Ale přiznám se, že jsem myslel, že bude jednodušší. A že to půjde rychleji. Ukázalo se, že ne. Jak jste v malém měřítku, je to hrozná piplačka. Loutky jsou neohrabané, polyká to čas, utíká světlo, nestíháte. Já si ale chtěl pohrát. Chtěl jsem se vrátit k Ropákům a Jízdě. Zablbnout si.

Podařilo se?
Jo. Bylo to velkolepé blbnutí s autíčky.

Řekl jste si někdy – bože, proč jsem do toho lezl?
Mockrát. Nejistota byla občas nesnesitelná.

Kdy jste měl největší krizi?
Po prvních dvou měsících na place. Roztočili jsme příběh, sestříhali první záběry dohromady a zjistili, že takhle se vyprávět nedá. A že moc nevíme, jak na to. Přemýšlel jsem, jestli – když už to spolklo sedm milionů – se mám všem omluvit a vracet peníze.

Což by bylo dost potupné…
Ano, bylo. Tak jsme řekli – zkusíme točit ještě tři dny a budeme to dělat trochu jinak. Třeba na ten správný způsob kápneme. A bude příští rok taky taková krásná zima? Třeba nebude. Tak jsme přidali ještě týden natáčení na Ještědu. A tam se to zlomilo. Najednou to začalo vypadat jako film.

Kdy vlastně přišel první impulz ke Kukymu?
Byla to souhra náhod. Film Mikrokosmos – o přírodě, který mě okouzlil, touha zachytit, co se děje v lese, když odejdete. Franta Skála a jeho loutky v přírodě. A plyšáci mého syna, se kterými spí, a když mu s nimi hrajete divadlo, věří, že jsou živí. Když ukazujete divákovi nové, neznámé prostředí, potřebujete outsidera, který mu zprostředkovává jeho oči. Na letadlové lodi to vyřešíte nováčkem, který se ptá za diváka. Já k tomu použil plyšáka.

Váš film začíná kouzelnou scénou úklidu. Kdo je u vás doma ten “zlý”, co vyhazuje staré a napůl rozbité hračky?
Moje žena. My bordeláři to považujeme za určitý druh posedlosti. Naše děti vyprávějí ve škole, že než odnese jogurtové kelímky do kontejneru na plasty, dá je do myčky… Říká – když už ta myčka běží a místo tam je… Při čtení scénáře říkala – přece nejsem takhle strašná?

Vy chlapi ale zase všechno takzvaně sulcujete. A pak se doma vrší věci…
Já vím. My chlapečkové potřebujeme všechno schovávat, protože nikdy nevíte, k čemu se to jednou bude hodit, že jo. Z letadýlka se dá použít třeba žárovička nebo nějakej drátek. Čili u nás je metoda, že dokud si děti hrajou s novými věcmi, je třeba honem vyhodit ty rozbité. Ale je to krutý. I když chápu, že jinak bychom se doma brzy nehnuli a možná bychom i obrostli mechem.

Myslel jste při psaní scénáře na to, jakým jazykem budou postavy mluvit?
Ano. Kapitán, strážce lesa, měl být stará škola, chtěl jsem, aby používal taková zaprášená, zapomenutá slova. A Kuky zase věrohodný slovosled a dětskou logiku, aby to nesmrdělo papírem.

Dětskou roli hraje váš syn Ondra. Zpočátku se mu ale prý hrát moc nechtělo. Jakou fintu jste na něj měl?
Ondra je citlivý na zvuk. Hraje na klavír, má sluch. Aby ho natáčení bavilo, poprosil jsem produkci, jestli by nepůjčili elektronický klavír Yamaha. Dost mi pomohl. Ve scéně, kdy se Kuky vrátí domů, měl Ondra hrát šťastného kluka. Moc jsme mu to nevěřili. Několikrát jsme ho poslali za dveře, on se vrátil a zas ten výraz nebyl ono. Tak jsme asi napopáté připravili na postel místo Kukyho klavír. Ondra vlezl do dveří – a na plátně je ten výraz – jé! A zářící oči. Ve skutečnosti koukal na ten klavír.

Na natáčení Kolji jste rozšlápl Andreji Chalimonovi autíčko, abyste z něj dostal slzy. Měl jste odvahu udělat něco podobného vlastnímu dítěti?
V jedné scéně měl plakat. Jenže on se pořád smál nebo aspoň usmíval. Já mu říkal – hele, nejsi James Bond. Ve scénáři jsi nemocný, dělej nemocného. U večeře, kde má začít nabírat, jsme mu nakonec dali pod oči mentol. To zafungovalo hned. Když jsem se ho pak ptal, jak se mu filmování líbí, řekl – je to, tati, fajn, ale ty mentosky už nechci.

Ve filmu jsou úžasné záběry, jízda autíčkem na hraně skal vypadá jak z Indiana Jonese. Při práci jste ale museli asi vypadat jako parta šílenců, co se věčně plazí při zemi, ne?
Kameraman Vladimír Smutný to původně nechtěl vzít. Říkal, že už je dost starý na to, aby si někde klekal. Nakonec ale kývl. To ještě netušil, že bude vláčen na koberci za sněžným skútrem a skoro celý film bude točit vleže. Často mě vyděsil, když šel po lese a najednou sebou praštil o zem. Jak jsem zvyklý při natáčení hlídat tatínka, aby se mu něco nestalo, hned jsem k Vladimírovi běžel, jestli mu není špatně. Ale on se mi smál a povídá. „Co by mi bylo? Hledám záběr.”

Kuky byl oddechový, jakási Jízda. Co teď? Máraiovy Svíce dohořívají, které pro vás zkoušel adaptovat Christopher Hampton, jsou už úplně passé?
Teď připravujeme anglicky mluvený projekt odehrávající se v Africe. Ale nechci o tom ještě mluvit, aby mi to nezevšednělo.

Autor: Jana Podskalská

20.5.2010 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační fotografie.

Hokejisté šlápnou do pedálů v závodě bikerů

Pozvánka na výstavu Jubilanti 2017.

Galerie Koruna dá prostor letošním jubilantům

Kvůli dřevomorce zahřáli kostel na 70 stupňů

Hradec Králové - Unikátní metoda - termosanace - má pomoci zachránit vzácný dřevěný pravoslavný kostelík svatého Mikuláše, který se nachází v hradeckých Jiráskových sadech.

Hejtman pokácel v Trutnově strom

Trutnov - Česká lesnická akademie v Trutnově a Svobodě nad Úpou a Správa Krkonošského národního parku ve Vrchlabí. To byla místa úterní návštěvy hejtmana Královéhradeckého kraje Jiřího Štěpána.

'Lvice' čeká třetí finále, dokážou navázat na duel číslo 2?

Hradec Králové - Basketbalistky hradeckých „lvic" ve středu odpoledne čeká třetí finálový duel play off ŽBL. Od 17 hodin se představí na palubovce několikanásobného tuzemského šampiona ZVVZ USK Praha.

Voda z vlastní studny - na kolik přijde

Pokud máme příhodné podmínky na zahradě nebo jiném pozemku pro vybudování studny (o potřebných podmínkách pro stavbu studny jsme psali zde) a jsme rozhodnuti studnu zřídit, udělejme si nejprve velmi přibližnou kalkulaci, na kolik to všechno přijde.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies