Jedenáct zbrusu nových skladeb a několik tajných, na obalu neoznačených, bonusů, vás provede inovativním a jak se patří ironickým a tajemným světem jedné z nejoriginálnějších českých kapel. O novém počinu se kapela rozpovídala.

Proč jste desce dali takový bizarní název? Byly i jiné varianty?
Michael Viktořík: Uvažovali jsme ještě nad názvem Chcípněte, prosím, ale bylo to moc negativní, tak jsme si to rozmysleli.
Oto Klempíř: Kdysi dávno před lety nás okouzlil název Dělníci odpočinku, nakonec z něho sešlo a vymysleli jsme si Eskalaci dobra, kterou jsme si museli obhájit sami před sebou. Mluví se o eskalaci násilí, která je všudypřítomná, od migračních stop přes Trumpa, Putina, v Sýrii a na Ukrajině se to mele. Vše je to blízko, ale někteří to neberou osobně a myslí si, že se nás to ještě netýká, ale my už si to osobně bereme.

Deska má i nějaké nezveřejněné bonusy, proč?
Roman Holý: Protože to chtěl Buddha. A my následujeme jeho prosby. Navíc nám kdysi sdělil, že každý náš nápad je křišťál. A tyto křišťálové bonusy, které nemají zdánlivě s deskou moc společného, jsme přece museli někam vměstnat, aby svět nebyl ochuzen.

Pojedete turné k desce, v jakém duchu se ponese koncert v Hradci Králové?
Roman Holý: Ve svatém. Minulý týden mi volal Mirek Chyška, který desku J.A.R. poprvé i masteroval a zapojil se do ní nejenom svojí kytarou, s nápadem, že bychom ji mohli zahrát celou, což nevím, jak dopadne, protože to není úplně jednoduchý materiál na živé hraní. Ale když písně zpomalíme o polovinu, tak to klapne.

Deska má i zajímavý obal, kdo je jeho autorem?
Roman Holý: Autorem je velice zajímavý chlápek z Brna, který je zároveň i muzikant, Aleš Čuma, který měl kdysi kapelu Bratrstvo. Krom toho, že je muzikant, je skvělý výtvarník, který ilustruje dětské knížky a učebnice. My jsme ho „zmučili" k jinému tématu. Spolupráce s ním byla rychlá a plodná.
Oto Klempíř: Obal byl fakt anabáze, protože se nikdo nemohl trefit do celé pointy desky.

Dan Bárta o novém počinu

Dan Bárta. Zdroj: DENÍK/ Martin DivíšekJakým autorským vkladem jste na album přispěl?
Je to různý. Třeba v písni Tři elektrálové, co je taková volovina „poslyšte o vraždě mého otce za přítomnosti strýce", tak tam jsem k tomu dodělával refrén, i text i hudbu. A naopak v písni Zhublas jsem dostal víceméně předpis celý, to znamená, že Roman měl hotovou melodii na Otův text, takže tam jsem hezky pěkně přišel jako pokorný otrok a nazpíval jsem to, co po mě chlapci chtěli, protože měli představu o celkovým vyznění daleko dřív než já. Takže to jsou v podstatě dva typy mého vkladu, jeden žádný a druhý relativně intenzivní.

Dojde i na nějaké nečekané momenty?
Je to tvrdší, stručnější a trochu neurotický. Hlídal nás satelit, to mě bavilo a líbí ten typ tlaku, který z toho jde. Takže věřím, že to celé má smysl, po těch šesti letech odmlky a tuším, že většina kluků z kapely je na tom podobně. Ale že bych byl nějaký vynikající prodavač své práce, tak to úplně nejsem.