VYBRAT REGION
Zavřít mapu

'Raději hraji zloduchy,' říká herec pardubického divadla Miloslav Tichý

Pardubice /ROZHOVOR/ - Čtyřiadvacetiletý mladík na sebe upozornil rolí Kristiána v Markétě Lazarové, další pardubické postavy zdědil po Martinu Mňahončákovi.

31.10.2009
SDÍLEJ:

Ilustrační fotoFoto: DENÍK/Tomáš Kubelka

Novou tváří Východočeského divadla se v jubilejní sezoně stal absolvent pražské DAMU Miloslav Tichý. Pohledný, urostlý a nepřehlédnutelný čtyřiadvacetiletý mladík, který se zapsal do srdcí diváků v roli Kristiána Vančurovy Markéty Lazarové.

Na rozhovor do Divadelního klubu tak trošku přitančil, prozrazujíc, že rytmus mu není cizí, ostatně ani jako umění nosit historický kostým, pro který jakoby se narodil.
„Cítím se v něm dobře, nakonec oblékám si ho už po několikáté. Poprvé v Divadle v Celetné coby hrabě z Rich〜mondu v Richardu III., po Martinu Mňahončákovi jsem pak v Pardubicích převzal role v Radúzovi a Mahuleně, Hamletovi a teď mám ,jen svou’ první šanci v Markétě Lazarové. Kostýmy na jevišti mě prostě baví, člověk si hraje tak zvaně ,na vojáčky’, mám to rád.“
A co zvěsti o vašem tanečním umění, nakolik jsou pravdivé?

„Tancování se věnuji už nějakou dobu, nejprve jsem chodil do tanečních už na základní škole, dokonce jsem si vyzkoušel i folklorní tanec, odkud jsem pak přišel do tanečně pohybového divadla Bufo. Ovšem rád bych zdůraznil, že se nepovažuji za rozeného tanečníka, všechno jsem musel vydřít. Ale pravdou je, že těch několik let v Bufu u Martina Packa bylo skvělých. Dal mi velkou školu, co se týká tance, učil mě i později na DAMU a já skutečně obdivoval jeho dar – vzbudit ve studentech hluboký vztah k tanci. Jen díky němu mne tancování bavilo, ale opět musím říci, že nejsem tanečník.“
Jak jste na tom se zpěvem?

„Špatně, takže raději zůstanu u činoherního divadla, to mi věřte.“
Považujete setkání s novými kolegy za šťastné ?

„Zatím ano. Začal jsem záskoky Radovida a Learta a cítím je jako pozitivní. V Radúzovi a Mahuleně jsem se poprvé setkal s režisérem Tarantem, který byl velice příjemný a vstřícný a to samé proběhlo v Hamletovi. Tady mi hodně pomohl Jan Hyhlík. I ostatní jsou příjemní, pomohli mi, včetně Pavla Konvaliny se šermováním. Víte, já dám hodně na dobré partnerství na jevišti, považuji to za důležité. Myslím si, že o tom je divadlo. Zde je kontakt mezi herci viditelný a dělá představení živým. Partneři spolu musí hrát, slyšet na sebe, jinak to je špatné.“
Jste čerstvá nová síla v pardubickém souboru, když to srovnáte se školou, nakolik je praxe rozdílná?

„Dost. Mám výhodu, že jsem během studia hrál v Divadle v Celetné, tančil a tančím v Prodané nevěstě v Národním divadle, takže nějaké ty zkušenosti odtud už mám. Ale to víte, na škole jsme třeba půl roku zkoušeli úryvky z nějaké postavy, je hodně času, třeba dvě hodiny se dělá jedna scéna, vymýšlí se, dolaďuje. U divadla ten čas není, zkouší se měsíc a půl, také hodně věcí je už daných od režiséra, který to musí dát nějak dohromady. To je markantní rozdíl, já na zkouškách mohu nabízet a také to dělám, ale není na to dostatek prostoru, aby si mohl člověk něco vyzkoušet. Nedá se nic dělat, termín premiéry je neúprosný.“
Nakolik jste doma v milovnických rolích? Zjev na to máte…

„Mne baví hrát všechno, s každou úlohou, kterou dostanu, se snažím vypořádat. A právě ty milovnické jsou ošemetné, nevděčné, raději hraji zloduchy, ti mě baví víc, jsou kreativnější, stejně jako komické postavy. Ovšem, když hrajete frašku, tak musíte dodržovat její zákonitosti a přitom to nesmí být šarže. Nemůžete hrát úplně reálně Ibsena anebo Čechova. To je úplně jiná disciplína.“
Která herecká šance byla zatím pro vás tou největší?

„To nemohu říci, bylo jich víc. Hrál jsem je rád všechny, bavilo mě, jak jsem během repríz přicházel na nové a nové nápady. Například v komedii Na flámu, kterou jsme hráli na škole, jsem se učil od diváků, jak reagovali na vtipy, překvapovali a já s tím musel pracovat, ptát se, proč jedny fórky vycházejí a druhé nezabírají. A mohu říci, že až do derniéry jsem se učil! Bavil mě i Ferdinand ve Vévodkyni z Amalfi, ten mi dal zabrat, zjistil jsem, že jsem schopen dělat věci, které bych od sebe neočekával. Ale asi si vážím nejvíc šance hrát Arnoštka z Rozmarného léta, kvůli kterému jsem se musel naučit chodit po laně, žonglovat a zvládnout další disciplíny… Do toho představení jsem vlastně vstoupil, obdivoval ho a když jsem pak na záskok do něho naskočil, byl jsem ohromně šťastný. Bylo to splněné přání!“
Milada Velehradská
31.10.2009 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Krajský přebor ve fotbale: FK Náchod - FK Vysoká nad Labem.
3

Průcha: „Zatím to není ideální, ale potenciál tu je“

Hokejová extraliga: Mountfield HK - HC Dynamo Pardubice.

Bednář: „Zůstal bych při zemi"

Ve zkratce: Fulghum představí Opraváře Osudů

Hradec Králové /KRÁTKÉ ZPRÁVY/ - Slavný americký spisovatel Robert Fulghum v pátek večer představí v hradecké kavárně Kraft svou novou knihu Opravář osudů. Její děj se tentokrát odehrává v Praze, kam hlavní hrdina přijede, aby pátral po svých českých kořenech. V rámci večera návštěvníci zhlédnou také divadelní představení Co jsem to proboha udělal?

Chtěli výstavu k výročí roku 1938. Úředník ministerstva je označil za opilce

Královéhradecko, Trutnov - Místo podpory členové spolku Stachelberg, který spravuje muzeum historie nad Trutnovem, schytali od státního úředníka spršku urážek. Chtěli přitom jen upozornit na historické události v roce 1938 a ucházet se o grant ministerstva kultury.

Tři stovky dobrovolníků čistily Krkonoše

Královéhradecko, Pec pod Sněžkou - Od sobotního rána probíhal na území Krkonošského národního parku podzimní úklid hor.

Přes překážky se místo koní vydali běžci

Východní Čechy, Pardubice - Překážky Velké pardubické zdolávali v sobotu na pardubickém závodišti nikoliv koně, ale běžci. Ve 12 hodin přišel na řadu hlavní závod, při kterém se běželo přes všechny překážky včetně všech vodních příkopů. Ženy, juniorky a muži nad 70 let běželi dvě kola a junioři a muži do 69 let kola tři.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení