Královéhradecké nádraží v té podobě, ve které je známe, bylo postaveno architekty Václavem a Janem Rejchlovými v letech 1930 – 1935. Slavnostní otevření se uskutečnilo 5. května 1935. Vrchol jižní části zdobí sousoší dvou běžců s pochodněmi a okřídleným kolem od hradeckého sochaře Josefa Škody. Světlonoši jsou typově podobní postavám koželuhů před strojní průmyslovkou, patrně jim stáli modelem stejní figuranti, vznikli nedlouho po sobě.

Slovo světlonoš označuje toho, kdo nese světlo a kráčí tmou. Symbolika světlonošů je spjata s antickým bohem Merkurem, poslem bohů, patronem obchodu a cestování, který dostal od svého otce Jupitera (v Řecku Dia) okřídlené sandály. Také na hlavních oknech nad vchodem do budovy nádraží je vypodobněn Merkur, o němž se vždy mluvilo jako o rychlonohém bohu.

Merkurovy sochy se stavěly na křižovatky, aby vyznačovaly vzdálenosti a hranice, ochraňovaly léčebná zařízení, tělocvičny a závodní dráhy. Jeho socha dominovala i slavnému římskému závodišti cirkus Maximus. Merkurovým synem byl Odysseus – cestovatel.

Ochránce v něm viděli poslové, vyslanci, cestovatelé, lékaři a sportovci. Železnice měla přinášet světlo poznání do každého koutu země, měla být rychlá, jejím cílem bylo usnadňovat obchod a komunikaci. A právě díky těmto požadovaným vlastnostem se prvorepublikové dráhy ocitly v hájemství rychlonohého boha Merkura.

Symboliku trochu komplikuje křesťanská interpretace, protože i Lucifer je světlonoš (lux = světlo, fero = nesu). Což znamená, že poznání, rychlost, obchodní duch, to vše se může zvrtnout směrem k temné straně. Nicméně hradecké dráhy jasně preferují původní, antickou představu o nejšikovnějším bohu a o šťastné cestě, o poznání, které lze nabýt jen v pohybu a skrze cestování a komunikaci, o ochraně pastýřů a stád, o platně uzavřených obchodech.

Také o výmluvnosti a rozumu, vlastnostech učitele a ideálu vzdělanosti, které v sobě Merkur a světlonoši mají. Železnice se díky tomuto symbolu postavila do pozice prostředníka, jehož cílem je propojovat společnou činnost, být zprostředkovatelem tvůrčích snah.

Josef Škoda nepochybně znal návrhy Otto Gutfreunda, svého učitele, pro Škodovy závody v pražské Jungmannově ulici a byl jimi inspirován. Gutfreund tehdy vytvořil symbol kola s okřídleným šípem, v jedné z variant doprovázený mladíky s pochodněmi. V definitivě zbylo ovšem jen slavné a dones používané logo bez světlonošů.

Gutfreundova realizace pro Škodovku pocházela z dvacátých let, založila tradici nejen designu, ale i logotypu českých firem. Proto opakování rozvrhu na hradeckém nádraží nemusí být chápáno jako kopie, ale jako pokračování v nově nastolené cestě, která navíc mohla být objednavatelem požadována.