Informace zpracovala Martina Vítková z Galerie moderního umění v Hradci Králové. V dnešním dílu se budeme již podruhé věnovat soše Jana Nepomuckého na Malém náměstí. tentokrát si rozklíčujeme tajenky nápisů.

Kamenné sousoší sv. Jana Nepomuckého na modlitbách podpíraného velkými anděly, tzv. Svatojánské oratorium, je ikonograficky velmi vzácné. Sochařské dílo je umístěno na vysokém třídílném podstavci zdobeném volutami, barokními římsami a kartušemi se zlacenými latinskými nápisy. Podobný výjev téhož světce s anděly, mladší, ale rovněž z Braunovy dílny, lze vidět také ve Smiřicích. Jedna kopie stála v Praze na Václavském náměstí, další ve Dvoře Králové a Stěžerách. Možná jde o apoteózu Jana Nepomuckého. Apoteóza znamená zbožštění, přijetí či vyzdvižení na nebesa mezi bohy. To by byl posmrtný výjev. Podle legendy jde spíše o okamžik, kdy Nepomuk umdlévá. Právě prožil zážitek vnitřní vize s ukřižovaným Kristem a byl názorně seznámen se svou blížící se mučednickou smrtí. V okamžiku, kdy mu podklesla pod tímto údělem kolena, přilétají zesláblého Jana z nebes utěšit andělé. Tento motiv byl nalezen ve spisech hradeckého rodáka, jezuity Bohuslava Balbína. Vrcholem sousoší jsou andělská křídla, která zastřešují figury, chrání je. Kompozici roku 1707 s tehdy ještě nekanonizovaným Janem z Nepomuku navrhl mnichovský malíř Johan Kaspar Sing pro univerzitní tezi doktora pražské univerzity Pavla Vodičky z Plzně. Vychází z typu středověké andělské piety. Jde o psychologicky i emocionálně působivou scénu, kdy se z pravidelné modlitby u klekátka stává andělský útěšný duchovní servis.

Socha je datována rokem 1718 zlatým písmem na podstavci a uvedeno je zde i její přenesení roku 1772. Ne ovšem ledajak prostřednictvím pěti chronogramů. Chronogram je nápis, kde všechna písmena, která mohou být římskými číslicemi, dávají dohromady datum, o němž se nápis zmiňuje. Žádné písmeno nesmí být vynecháno. Příslušná písmena jsou graficky zvýrazněna. Například, když se v kartuši píše : HONORANDO SANCTO IOANNI NEPOMVCENO EREXIT, což znamená Ctihodnému svatému Janu Nepomuckému vztyčil, vyhledáme písmena: D CII MVC XI, které dávají správně seřazená letopočet MDCCXVIII = 1718. Písmeno U tehdy splývalo s V. Nápis dole letopočet opakuje: SINGULARIS EIUSDEM CULTOR obzvláštní téhož ctitel, tedy IVLI IVDM CVL = 1718. Další dva nápisy se týkají stejného data : S(ANCTE) IOANNES NEPOMUCENE EXOPTATE PATRONE INTERCEDE PRO NOBIS - Svatý Jane Nepomucký, vytoužený ochránce, zaruč se za nás. I MVC X ICD I = 1718. DÍVE TUÓS SOLITÓ DEFÉNDE FAVÓRE CLIÉNTES - Svatý, své obvyklou braň přízní chráněnce - DIV V LI DD V CLI = 1718. Poslední text označuje datum transferu : DEVOTO CERTAMINE E SUBURBIO HUC TRANSLATA - Oddaným úsilím z předměstí sem přenesena - DV CMI VVI VC L = 1772.

Jen pro úplnost je třeba dodat, že námět oratoria (hudební skladby na náboženský příběh) není jen výtvarný, uplatnil se i v hudbě. ORATORIO DI SAN GIOVANNI NEPOMUCENO, složil italský barokní skladatel žijící na císařském dvoře ve Vídni, Antonio Caldara na objednávku hraběte F. A. Harracha. Skladba měla premiéru v Salcburgu roku 1726. Tedy tři roky před Nepomukovým svatořečením. V českých zemích se hrála poprvé v roce 2006.