Jak se dnes cítí Evropané? I na tuto otázku se pokusí odpovědět nová inscenace Klicperova divadla Hradec Králové s názvem Evropa, která má premiéru v sobotu od 19 hodin.
Jedná se o autorský projekt režiséra Braňo Holička, který je držitelem Ceny Alfréda Radoka za Talent roku.
„Je to tedy autorská inscenace, jež vzniká během zkoušek. Neexistuje text a na začátku bylo pouze téma. Je to de facto společná snaha osmi lidí přijít na to, co je to vlastně dnešní Evropa a zároveň snaha zachytit náladu, kterou mají současní Evropané," vysvětlil režisér Braňo Holiček.
Nebe se začíná povážlivě zatahovat
Tvůrci si Evropu představují jako zahrádkářskou kolonii. Svou zahrádku tu má třeba emeritní profesor germanistiky, starší paní si sem na čerstvý vzduch jezdí třídit svou sbírku igelitových tašek, mladý pár si přestavuje chatu po babičce na útulné bydlení a jiný mladík doufá, že si tady vyřeší svůj choulostivý problém. Zkrátka idyla. Kolem ale v nepravidelných intervalech duní vlaky. Koho asi vezou? A taky nebe se začíná povážlivě zatahovat.
Jak vlastně téma vzniklo? V době, kdy se domlouvala spolupráce Holička s hradeckým divadlem, nadhodil umělecký šéf Klicperova divadla David Drábek, že by ho zajímalo právě téma Evropy.
Dokázal odhadnout rezonující téma
„Měl pocit, že je to vhodné téma s ohledem na přístup, jaký já mám k procesu vzniku inscenace, a že by to pro mě i pro herce mohl být dobrý impulz ke společné tvorbě. A ukázalo se, že měl pravdu. Navíc celý nápad vznikl v době, kdy se ještě vůbec neobjevovaly novinové titulky o uprchlické krizi a celá situace v Evropské unii nebyla tak vyostřená, jako je v současnosti. Byla to tedy neuvěřitelná náhoda… Nebo možná ani ne tak náhoda, jako spíše prozřetelnost uměleckého šéfa, který dokáže odhadnout, jaké téma bude za nějakou dobu naší společností rezonovat," podotkl mladý režisér, jehož domovskou scénou je pražské Studio Ypsilon.
Ke spolupráci si Holiček vybral šest hradeckých herců - v Evropě se divákům představí Lenka Loubalová, Jan Bílek, Natálie Řehořová, Vojtěch Dvořák, Jiří Panzner a Josef Čepelka.
Podle dramaturga inscenace Tomáše Jarkovského je cítit, že je česká společnost rozdělená a příkopy se stále prohlubují.
Oslavy se mění v demonstrace
„Co se to vlastně děje? Těch démonických uprchlíků je na našem území asi sto. Přesto to stačí, aby plnili nejen přední stránky noviny, ale aby se už začínala zaplňovat i náměstí, na kterých najednou vidíme pochodovat lidi nesoucí šibenice. Ve veřejném prostoru se mluví o kalašnikovech, na komunitní centrum létají zápalné lahve a oslavy Sametové revoluce se v prezidentské režii mění na náckovskou demonstraci. Na strachu z neznámého není nic špatného, ten je pochopitelný. Máme se ale kvůli němu začít bát taky sebe navzájem? Nebo dokonce sami sebe?" nastínil dramaturg témata, která tvůrce při zkoušení zajímala.
Vážné téma ale rozhodně neznamená, že by se divák u Evropy nepobavil.
„Jakkoli celá situace není úplně veselá, nezřídka ty jednotlivé události alespoň u nás získávají nepřehlédnutelně komickou, groteskní podobu. Jako ostatně vždycky," dodal Tomáš Jarkovský.