Kaskadérství je bezpečnější než jízda na silnici

Jak dlouho se kaskadérství věnujete a jak jste se vůbec k této profesi dostal? (Petra)
Stuntridingu, motocyklovému kaskadérství, se aktivně věnuji již devět let. Začínal jsem někdy zhruba v osmi letech blbnout na kole, potom ve třinácti na malých mopedech (Jawa Pionýr a Simson S51) a v mých sedmnácti letech jsem přesedlal na velkou motorku.

Musíte mít nějaké speciální oblečení? (Věra)
Ano, to rozhodně musím. Neříkám, že se padá úplně často (ťuk, ťuk, ťuk na dřevo...), ale občas se to stát může a člověk na to musí být připraven.

Máte ke „svému řemeslu” potřebný respekt, nebo se nikdy nebojíte? (Dana)
Tenhle sport bohužel bez respektu ani moc dělat nejde. Spíše musím říct, že jak člověku přibývají roky, je to horší a horší. Navíc si myslím, že respekt být prostě musí.

Nebojíte se o své zdraví? Znám kluka, co jezdil na motorce, měl při závodech nehodu a dnes je od krku dolů ochrnutý. Budete třeba vést své děti k tomuto sportu? (Hanča)
To víte, že se bojím, ale na druhou stranu musím říct, že kaskadérství je rozhodně bezpečnější, než jezdit na motorce na běžné silnici. Na silnici je všude moc pevných překážek (značky, sloupy, zdi, auta, stromy), a když z motorky spadnete, většinou bohužel do nějaké takové překážky narazíte, a to je ten největší problém. Okruh je svým způsobem díky velkým únikovým zónám v zatáčkách bezpečný, ale bohužel se může stát i něco takového jako vašemu známému. Je mi ho moc líto a držím palce, ať statečně bojuje a jeho zdravotní stav se jen a jen zlepšuje.

Už jste měl během své kariéry nějaké zranění? (Honza)
Tenhle sport bohužel asi úplně bez zranění absolvovat nejde. Ale myslím, že takových sportů, kde se zranit nemůžete, stejně moc neexistuje. Občas mám nějaké naštípnuté či naražené kosti nebo natažené vazy a svaly. Nejhorší zranění jsem zatím měl z ledního hokeje. Ten jsem hrál od svých čtyř let závodně. V roce 2004 jsem musel kvůli kaskadérství skončit. Měl jsem závazky vůči sponzorům a musel jsem být opatrný při všech ostatních sportech. V roce 2007 jsem s kamarády začal hrát neregistrovanou ligu, kde jsem během dvou let málem přišel o oko a o pár měsíců později po zákeřném faulu protihráče jsem utrpěl velmi vážný úraz levého ramene. Od té doby jsem ho měl čtyřikrát vykloubené, porušený celý nervový svazek i vazy. Minulý rok se mi podařilo díky dobrým kontaktům dostat se do rukou výborného pana doktora Jana Vanáče, který je hlavním doktorem pardubického hokejového „A” mužstva a dokonce se i několik let staral o českou hokejovou reprezentaci. Pan doktor mi 11. listopadu 2010 rameno operoval a vše dopadlo myslím výborně (ťuk, ťuk, ťuk na dřevo). Letošní sezonu jsem zvládl a dokonce mi pan doktor povolil znovu začít hrát hokej, i když jen rekreačně. Tímto bych mu chtěl moc poděkovat.

Jak se díváte na, s prominutím, blbečky, kteří si na motorce pletou silnice se závodní dráhou a mnohdy riskují nejen své životy? (Petr)
Nazval jste to úplně přesně... Žádného takového motorkáře se nikdy nezastávám, protože jejich riskantní jízdou ohrožují hlavně okolí. Takový „motorkáři” patří na okruh, ne na silnici!