Byl to jeho sen, či spíše závazek. „Chtěl jsem, aby tady po mě něco zůstalo. Dva dny před mými padesátinami jsme to otevřeli," popisuje Tomáš Rademacher, jak vznikl web sportpodbilouvezi.cz.

„Jsme hrdí, že jsme Hradečáci. Máme motivaci připomenout minulost," říká v rozhovoru, jenž je dalším dílem cyklu Zajímaví lidé Hradecka.

Jste sportovní fanatik?
Od osmi let jsem si kupoval časopisy Stadión, Štart, Gól. 
V deseti jsem začal hrát ve Spartaku, kopal jsem třeba 
s Milanem Frýdou, k velkému fotbalu jsem přičichnul i jako svěrač míčů na Všesporťáku. A od čtrnácti, patnácti let se intenzivně věnuju sběratelství a archivářství.

Co se přihodilo?
Chodil jsem na ekonomku 
a šel jsem do antikvariátu 
v podloubí na Velkém náměstí a za dvě stovky si koupil knížku Dějiny československé kopané. Začal jsem objevovat vzdálené světy a úplně mě to pohltilo.

Jak tvoříte svůj archiv?
Mám po celém světě asi osmdesát penfriendů, s kterými jsem v kontaktu. Sbírám fotografie, programy, podpisy, ale také sklo, porcelán, obrazy. Ten záběr je obrovský. (usmívá se) Ale nejvíc mě baví hrabání se a pátrání ve starých časech.

Tomáš Rademacher
• Narodil se 18. listopadu 1963.
• Odmalička žije v Hradci. „Jsem patriot," netají.
• Už déle než dvacet let se živí jako finanční poradce. Nyní na volné noze.
• Je velkým milovníkem sportovní historie.
• Sbírá sportovní relikvie, například podpisy.
• V minulém roce založil s několika kamarády internetovou stránku www.sportpodbilouvezi.cz, kde se snaží mapovat historii sportu ve východočeské metropoli.

Jak je archiv velký?
Jedna místnost velká šest krát čtyři metry. A plná po strop. V devadesátých letech jsem začal navštěvovat pamětníky, vdovy po fotbalistech a od nich jsem věci získával. Poznali, že to u mě bude 
v dobrých rukou. Rozhodně se tím neobohatím.

Čeho si nejvíce ceníte?
Asi vstupenky a programu ze zápasu s Barcelonou v Poháru mistrů evropských zemí na začátku šedesátých let. A věcí kolem týmu, který byl mistrem ligy.

Vystavujete si některé relikvie?
Ne, jen mám zarámované plakáty z kultovních zápasů. Třeba z finále českého poháru z roku 1995 s Viktorkou Žižkov nebo ze zápasu s Dynamem Moskva z Poháru vítězů pohárů  ve stejném roce.

Teď jste k tomu přidali web. Jak to stíháte?
(usmívá se) Mám dva životy. Jedna věc je rodina a byznys, druhá tenhle velkej kůň. Když člověk jede po nějakém dobrodružství, nejí, nespí, přemýšlí. Napsat článek je rychlé, ale jenom když jsou připravené noty.

Je složité sehnat podklady?
Řeknu příklad. Psali jsme článek o Davis Cupech, které se hrály v Hradci. Sehnali jsme knížku o Janu Kodešovi, kde o nich obsáhle mluví. Jenže jen v její anglické verzi, v českém překladu to nebylo. Nebo jedu se synem na fotbal do Teplic a vezmu to přes Bakov, kde je hrob Václava Oplta, bývalého brankáře Hradce, který zemřel kvůli zranění při zápase… Jsme celkem čtyři, jsme nadšení blázni, ale chceme, aby to mělo profesionální úroveň.

Máte nějaké hradecké sportovní idoly?
Jednotlivé ne, ale spíš tým, který vyhrál v roce 1960 mistra ligy. I když jsem ho nezažil. Ale jsou tady i jiné sporty, proto není náš web jen o fotbale. Třeba pan Sodomka, mistr světa na divoké vodě, kultivovaný člověk, který si na nic nehraje.

Podpis chtěl i od teroristy Carlose

Je to asi nejžádanější sportovní relikvie. Podpisy hvězd jsou lákavou upomínkou – ale také obchodním artiklem.

Vždyť i nejslavnější český sportovec, hokejista Jaromír Jágr, si nedávno postěžoval: „Někteří lovci autogramů si 
z toho dělají byznys."

„Ano, u nás to jede na aukru," potvrzuje Tomáš Rademacher, sám velký sběratel podpisů.

„S výjimkou Messiho a Maradony mám snad všechny, co za posledních padesát let kopli do míče," říká s úsměvem hradecký patriot. Samozřejmě tedy i krále fotbalu Pelého.

Ale pozor, nezaměřuje se jen na velké postavy míče kopaného! „S těmi nejsou nejlepší zkušenosti, vždyť se provalilo, že za Němce Matthäuss to podepisoval nějaký masér," upozorňuje.

Velmi si váží například autogramu proslulého italského  sjezdaře Gustava Thöniho. „Ten mi k němu napsal krásný osobní dopis," popisuje Rademacher.

Právě dopisy jsou způsob, jak sběratel autogramy získává. Napíše list v jazyce osloveného, přidá fotografie a pak čeká…

Pravda, občas to nevyjde. Jako u jednoho hodně smělého plánu. Kdysi se pokusil sehnat podpis slavného teroristy Carlose, který v té době seděl ve vězení ve Francii. „Ale to by byl majstrštyk," zasní se.

Proto sepsal dopis ve španělštině, Carlos je totiž Venezuelan. Našel si adresu věznice a poslal ho.

Od francouzské vězeňské správy mu přišla velmi zajímavá odpověď: Osoba se na této adrese nenachází. „Ale i to je hodně cenná hláška," usmívá se Rademacher. Tato akce tedy nevyšla, ale za pokus to stálo.