Kulaté čtyřicáté narozeniny nedávno oslavil oblíbený pardubický zpěvák a frontman kapely Pirate Swing Band Jiří Ševčík. Za svůj život toho stihl hodně. Navázal velmi úzkou spolupráci se skupinou Queen, účinkoval s takovými legendami, jako je Jiří Suchý či Karel Gott, zahrál si ve videoklipu George Michaela a založil nejúspěšnější tuzemskou swingovou formaci, jež se dostala až na CNN. Úspěch podle něj prý ale vypadá jinak.

Nedávno jste oslavil čtyřicáté narozeniny. Změnilo se tím okamžikem něco?
Necítím žádnou změnu. Naopak překvapivě nacházím cestu ke sportu. Dokonce mám permanentku do bazénu. Po svalech jsem ale nikdy přehnaně netoužil. Před lety mě dokonce napadlo, že kdybych chtěl někdy „kérku", nechal bych si vytetovat svaly. Považuji to za poměrně revoluční nápad a doufám, že mi ho někdo nevyfoukne.

Jaké byly oslavy?
Vzhledem k pracovnímu vytížení v podstatě žádné, navíc se zvyšující se číslovkou už tolik bujarosti netřeba. Ale člověk by si měl dělat radost po celý rok, pokud to tedy jde. Já se o to alespoň snažím, byť se střídavými výsledky, ale občas se zadaří. Jsem rád, že se za relativně krátkou dobu povedla spousta věcí, o kterých jsem jako dítě neodvažoval ani snít. Netušil jsem, že mě budou do svých talk-show zvát lidé jako Jan Rosák či Miloš Skalka,
že budu mít tu čest stát na jednom jevišti s ikonami kalibru Jiřího Suchého nebo  Karla Gotta, opakovaně spolupracovat s členy legendární skupiny Queen či účinkovat v televizi u nás i v zahraničí. Jako pardubický patriot vlastně musím dodat i poctu, jíž se mi dostalo doma, a to být interpretem státní hymny na zápasech play off hokejové extraligy.

A o úspěchu vaší kapely za hranicemi ani nemluvě…
Upřímně – seznam toho,  co jsme nečekali, vypadá následovně: že nás Queen pozvou k účinkování na jejich VIP akci, že je naše swingové aranže Mercuryho hitů tak nadchnou, že nám pomohou s jejich vydáním na CD a ještě na svém oficiálním webu zveřejní superlativní recenzi… Bylo toho ještě mnohem víc. A vidíte, jsou z toho dvě celosvětově vydaná alba a DVD. Sen.

Za to ale zřejmě vděčíte unikátnímu konceptu swing aranží na rock a pop. Pokud vím, nikdo jiný se téhle „disciplíně" u nás ani 
v Evropě nevěnuje, což vás činí opravdu výlučným tělesem…
Máte pravdu. Tento model mě napadl už ve chvíli, kdy jsem měl tu čest účinkovat s big bandem Felixe Slováčka. Byla to obrovská škola, standardy miluji, ale pořád jsem měl pocit, že bych to chtěl dělat trochu jinak, být nejen interpretem. Tak jsme to zkusili a ono to docela vyšlo. A jsem moc rád, že nás v tomto kontextu zavnímalo i město Pardubice, které nás 
v dnešní nelehké době podporuje, čehož si velmi vážíme.

Dovedete si představit, že by vám někdo na začátku řekl, kolik práce a času to bude stát, že byste šel do toho znovu?
Budu mluvit za sebe  i za nezastupitelného člena kapely –  aranžéra Radka Škeříka. Kdybychom dopředu věděli, co to bude za makačku, tak bychom si to asi hodně rozmysleli. Nicméně ani jeden toho nelitujeme a jsme za to rádi. Vyzkoušeli jsme si spoustu věcí, na které by se člověk normálně bál byť jen pomyslet. Ale poté, co si nás z 30 kapel z celého světa Queen vybrali, už stejně jiná možnost nebyla. Naše aranže samozřejmě prošly velkým vývojem a tato kapitola se uzavřela natočením studiového alba. Ani v nejmenším totiž nejsme žádným Queen revivalem, jak si občas někdo myslí.  V tuto chvíli jsou v našem devadesátiminutovém koncertním programu všeho všudy čtyři queenovské písně, a to jich máme nastudováno sedmnáct. Specializujeme se na swing aranže rocku a popu obecně a snažíme se být k publiku zodpovědní. Například tím, že Radkovy verze jsou stylově čisté, na každou koncertní sezonu studujeme nový repertoár a stále vymýšlíme nová hudební i nehudební překvapení a jiné „bejkárny". Aktuálně jsme se pustili do hudby z Majora Zemana,  Bee Gees nebo Bon Jovi. Jak to dopadlo, budou naši fanoušci moci posoudit již brzy. Na prosinec chystáme do Pardubic a Hradce dva velké galakoncerty s nečekanými hosty – za mikrofon se s námi postaví Leona Machálková či Petr Kotvald.

Snažíte se, aby členové kapely přicházeli se svými náměty, nebo to děláte jen vy a Radek Škeřík?
Občas se stane, že se pro nějaký nápad nadchnu, ale v kapele se nadšení příliš nekoná. Jako příklad uvedu Známku punku od Visacího zámku, to mi v kapele neprošlo. Na druhou stranu jsou i případy, kdy jsem si sveřepě trval na svém a vyšlo to parádně. Například Viva La Vida od Coldplay, to se vyplatilo, Radek navíc přišel s vtipným hudebním propojením té skladby se Svěrákem a Uhlířem. Jsem rád, že tyhle hudební vtípky lidé vnímají a oceňují. Nesnažím se tvářit, že je to nějaké filharmonické umění, hudba je hudba.

Dá se říct, jak dlouho trvá práce na takovéto aranži?
Ono to je vždycky tak, že něco vymyslíme, řekneme si, jak by to asi tak mělo být. Jak říká Radek, není problém napsat samotnou aranž, ale najít pointu. Jednou se nám stalo, že jsme měli o nové skladbě poměrně jasnou představu, ale nakonec jsme se do ní nepustili, poněvadž nám to nepřišlo dostatečně dobré. Nenašli jsme právě tu pointu. To se ale stává i v lepších rodinách (smích).

Máte nějaký úspěch, který považujete za vůbec největší?
Nechci se k tomu pořád vracet, ale pro mě osobně je to úzká spolupráce se skupinou Queen. Jako druzí v historii pop music jsme vydali album s jejich oficiální podporou (před námi se této pocty dostalo pouze Královské filharmonii Londýn) a dokonce obdrželi oficiální poděkování za šíření jejich hudby novému (swingovému) publiku a to se počítá. Nezbohatnete na tom, ale muzikant vám tak jako horolezec nedokáže odpovědět na otázku, proč to tedy dělá.

Vzhledem k povaze vašich aranží musí být problematické řešit práva, když ani podle zákona nejde o coververze, ale o nová díla…
Je pravda, že na každou píseň jsme museli mít několik orazítkovaných papírů od majitelů práv, posílat předem partitury a demo nahrávky ke schválení. Když jsem jednal se zástupcem vlastníka práv na písně Michaela Jacksona, rozhovor nezačal slovy „Dobrý den", ale hned zatepla jsem si od něj vyslechl: „Pokud chcete udělat Billie Jean, tak se uvidíme u soudu." My jsme tuto píseň naštěstí 
v plánu neměli, dopadlo to tedy dobře.

Tato povolení jsou asi to nejsložitější, je tomu tak?
Na živé vystoupení to vliv nemá, ale problém nastává, jakmile se tyto skladby mají dát na nějaký hudební nosič. To se pak musí řešit, zda se jedná o dílo nové. Nechci říct, že jsme vytvořili nový žánr, ale je to možná jedna z hudebních disciplín, která není tak úplně obvyklá.

Máte za sebou úspěšné turné po republice. Jak na vaše skladby publikum reagovalo? Vědělo, na co jde, nebo se s touto muzikou spíše seznamovalo?
Vtipné bylo, že publikum obvykle dorazilo v obleku (jak jinak na swing) a do 20 minut si většina sálu saka odložila a byla z toho (v dobrém slova smyslu) bohapustá show. Největší odměna je, když se lidé na vašich koncertech na ty dvě hodiny uvolní a naprosto zapomenou na svoje všední starosti. Proto tu jsme a jsme za to rádi.  A když po koncertě přijdou posluchači a říkají: „My jsme vůbec netušili, že je něco takového možné. Je to super, kde lze koupit vaše CD?", tak je to známka toho, že se povedlo, co jsem si vysnil. Naše hudba se musí zkrátka zažít.

Je něco, co byste si přál do dalších čtyřiceti let?
Když člověk dojde do jistého věku, věci se mění. Když je vám dvacet, jste si jisti, že je vám všechno jasné, svět a život máte přečtený a bude to super. Ale ono se to povede opravdu málokdy. Pak si to člověk dalších 20 let sumíruje a zjistí, že všechno, co si dříve myslel, je ve skutečnosti úplně jinak. Mnohokrát je nucen uznat, že on byl tím hlupákem. A ve čtyřiceti dojde 
k poznání, že pořád vlastně neví nic. Zamyslí se nad tím, co je důležité méně a co více.

Kariéru jste začal jako moderátor, vracíte se ještě k této profesi?
Sem tam ano.

Nechybí vám třeba rádio?
To, co dělám teď s kapelou, jsem chtěl dělat vždycky. Moderování a působení v rádiu byly asi stupínky osudem naplánované. Moc rád na to vzpomínám, ostatně letos je tomu přesně dvacet let, co jsem za mikrofonem Radia Panag začínal. Musím ale podotknout, že dnes už bych do rádia asi znovu nešel. V současné době mám pocit, že se v komerčních rádiích až na vzácné výjimky kreativita spíše trestá, než že by ji někdo vítal. Jednou z těch výjimek je třeba Ruda z Ostravy
–  s nikým si ho nespletete. 
Když se rozhodnete jít nevyšlapanou cestou, musíte být připraveni i na to, že to prostě bude chvíli trvat. Ale když se to povede  a vytrváte, výsledek pak stojí za to.

Vizitka
Jméno: Jiří Ševčík
Bydliště: Pardubice
Narozen: 21. července 1973
Rodinný stav: Svobodný.
Nejvyšší dosažené vzdělání: Státní konzervatoř Pardubice, hlavní obory trubka a dirigování.
Povolání: Umělec/komediant.
Koníčky: Hudba, bojová umění, příroda.
Oblíbená kniha: Je jich hodně, v současné době Pokojný bojovník Dana Millmana.
Oblíbený film: Všechny, ve kterých hraji, takže jeden: „Jazz, co má koule".
Oblíbený sportovní klub: Pardubická Taijiquan škola Honzy Pletánka.
Životní krédo: Žij tak, aby ses za sebe nemusel stydět.
Oblíbená historická osobnost: Leonard Bernstein.
Kým pohrdám: Zamindrákovanými hlupáky.
Umíte vařit? Možná lépe než většina chlapů, ale pořád je to málo.
Kouříte? Ano.
Nejoblíbenější jídlo a pití: Svíčková a bourbon.
Nejkrásnější místo na Zemi, které jste viděl: Mayské pyramidy v Mexiku.
Osvědčený způsob, jak se zbavit chmurné nálady: Ten bych také rád znal.
Čím uděláte radost svým nejbližším? Úsměvem, květinou či výkresem.
Šetříte si na důchod? Ano.

Očima blízkých

Petr Kotvald, zpěvák a dlouholetý kamarád:
,,Jirku znám hodně dlouho. Vždycky mě na něm udivovala dokonalá znalost muziky a obrovský přehled. Jeho multižánrovost mě zaujala i při našem prvním setkání v roce 1997. Právě on  má na svědomí dramaturgii mého šansonového alba. Věděl jsem, že je vystudovaný muzikant, ale má i encyklopedické znalosti hudby.  To mě na něm fascinovalo a vždycky jsem mu to trochu záviděl a závidím. Že zpívá, jsem samozřejmě věděl. Postupně jsem sledoval, jak se postupem let z kluka, který prostě jen rád zpívá, mění v někoho, kdo ví, co chce. A to je swing. Když mi dal poslechnout svoje swingové CD, najednou byl velmi přesvědčivý. Jsem šťastný za něj. Je v tom, co dělá, opravdu jedinečný. Když se rozhlédnete po naší zemi, neznám nikoho, kdo by to dělal takhle. Našel si dobrou partu lidí, s kterou vystupuje s originálními aranžemi. A jsem za to vlastně vděčný, protože to je další barva ve vodách naší pop music. Držím pěsti a doufám, že to dotáhne daleko."

Kashmira Cooke, sestra Freddieho Mercuryho:
„Freddie měl tyhle chytré fúze stylů, které produkuje skupina Pirate Swing Band v čele s frontmanem Jiřím Ševčíkem, rád. Ostatně sám totéž udělal v případě alba Barcelona. Myslím, že by byl ze swingových aranží svých písní nadšený, ale jak ho znám, chtěl by do všeho  mluvit."

Michal Hrůza, zpěvák a skladatel:
„Musím říct, že to, čemu se nyní věnuje Jirka Ševčík,  je pro mě velké překvapení. Já si ho pamatuji coby moderátora z rádia. Až po letech jsem zjistil, že zpívá, a to velice slušně. Překvapilo mě, že byl se svou kapelou Pirate Swing Band vybrán na oslavu skupiny Queen do Montreux. Druhé překvapení bylo, že mezi všemi kapelami zvítězili a stali se hlavní atrakcí celé akce a do třetice mě překvapilo, že dělá swing. Takže Jiří Ševčík mě velice mile překvapil. Přeji mu hodně štěstí a myslím, že díky netradičním swingovým aranžím rocku by se projekt jeho kapely klidně mohl stát překvapením dalšího festivalového léta."

Karel Gott, největší ikona české pop music:
„Jiřího Ševčíka a jeho Pirate Swing Band obdivuji. Oceňuji, že jde o spojení toho, co mám v muzice nejraději – kvalitní rockové písně v podání skupiny Queen a jejího zpěváka Freddieho Mercuryho a interpretace swingového big bandu. O toto se zatím nikdo nepokusil. Muzika je skvěle zaranžovaná, je v ní osobitost, nápad, originalita. To je to, co mě na ní fascinuje. Hrát překvapeného umím, ale v případě Pirate Swing Bandu jsem skutečně zíral."

Leona Machálková, zpěvačka a kamarádka:
„S Jirkou jsme kamarádi patnáct let a upřímně říkám, že si ho velice vážím. Je to velice dobrý zpěvák, který má krásný sytý hlas, z krku, jak se říká, mu to leze strašně půvabně, příjemně, taková ta krásně tenorovo-barytonová barva. To, že má rád swing, nás před časem hodně sblížilo. Natočila jsem swingovou desku, také zpívám s big bandy. Dá se tedy říci, že to je naše společná láska. Jsem ráda, že má partu víceméně svých hráčů, s kterými pravidelně koncertuje, to je pro každého zpěváka velké potěšení. Já si dovolím tvrdit, že mu to tak trošku závidím,  ale hlavně mu to přeji. A taky mu přeji, ať má s tímto projektem hodně úspěchů. Držím palce! "