'Jsme lepší než kluci! Sponzory ale nemáme'

Ještě před deseti lety byl pro ni golf cizí slovem, teď je Lucie Hinnerová (24) druhou dámou českého ženského profesionálního golfu hned za Klárou Spilkovou.

V obsáhlém rozhovoru, který Deníku poskytla během charitativního turnaje Nadačního fondu Aquapura v resortu Kunětická hora, poutavě vypráví o spolupráci s psychologem, o svých dalších plánech a na paškál si bere golfová média. Prý se o ženách skoro nepíše.

„Měla by nám mnohem víc pomáhat. Hrajeme líp než kluci," durdí se sympatická hráčka, která před necelými dvěma týdny obhájila titul v mistrovství republiky na rány.

Už druhým rokem po sobě jste svojí účastí na charitativním golfovém turnaji na Kunětické hoře podpořila Nadační fond Aquapura Pavla a Moniky Staňkových, jehož cílem je pomoct pacientům s poruchou srážlivosti krve. Proč?
Myšlenka Nadačního fondu Aquapura se mi líbí, oslovuje mě. Pokud mohu nadaci pomoct už jen svojí účastí, neváhala jsem přijet i podruhé. Je to super věc. Byla by hloupost tak dobře myšlenou akci nepodpořit. Když přijde o několik lidí víc jen kvůli mně a do fondu se vybere víc peněz, je to pro nadaci plus.

Sportovci celkem běžně přispívají na charitativní akce, v zahraničí je to naprosto běžná věc. Berete to jako vaše poslání?
Ano, sama jsem si to říkala. Ale zároveň chci být spojená jen s jednou akcí, s jedním turnajem a tomu propůjčit svoje jméno. Radši dělám  jednu věc pořádně než dalších deset na půl.

Golfová sezona je v druhé polovině. Jak jste s ní spokojená?
Zatím se nevyvíjí podle mých představ. Rok od roku je to těžší a těžší. Holky se zlepšují, je větší konkurence. Sama jsem zlepšila také, ale stejně mi sezona nevychází tak, jak bych si představovala. Jsou tam i světlejší momenty, ale celkově jsem si myslela, že mám letos navíc.

V říjnu v roce 2013 jste přešla k profesionálkám. Byla – a je to stále – velká změna?
Myslela jsem si, že to nebude žádný rozdíl. (směje se)

Jenže on byl markantní.
Přímo neskutečný! Hrajeme o peníze, je tam výrazný tlak na výsledek. Snažím si tyhle věci nepřipouštět, ale v hlavě to asi mám. Je to prostě jiný svět. Snažila jsem se změnit přípravu, přistupovat ke golfu profesionálněji, brát to víc jako práci. Zároveň jsem se tím tolik přestala bavit, neužívám si to jako dřív. O to radši jsem přijala pozvání na Kunětickou horu, kde o nic nejde.

Jak vás tak poslouchám, srovnaná hlava hraje v golfu klíčovou roli. Je to tak?
Naprosto. Na mojí úrovni devadesát osm procent výsledku dělá hlava. Přijde mi, že všechny holky mají stejné vybavení, stejně dlouho trénujeme, všechny máme podobné švihy. Většina z hráček se připravuje stejně, ale hrají lépe než já. Tak v čem to je? Mají to lépe srovnané v hlavě a taky mají víc zkušeností. Já hraju pouze jedenáct let, s golfem jsem začínala pozdě. Holky v mém věku mají náskok klidně  čtyř let. Dětství se jim vrací především v krátké hře. Mají cit pro balon, já tohle pořád trénuju.

Spolupracujete s psychologem?
Ano, s Michalem Šafářem z Olomouce. Sezona je ovšem tak náročná, že nemám tolik času za ním dojíždět. Navíc má i další klienty. Není to tak, že lusknu prstem a on se mi věnuje. Je to složité, ale snažím se na psychické odolnosti pracovat. I sama. Snažím se přijít na to, co mě motivuje, co ne. Je to ale běh na dlouhou trať.

Můžete konkrétněji popsat, jak probíhají sezení s psychologem?
Hlavně jsem jich vystřídala strašně moc. (usmívá se)

Neměla jste z toho v hlavě spíš guláš?
Právě, že měla. (rozesměje se) Jeden říkal to, druhý tamto, různá cvičení… Na to nejsem stavěná, abych si někde sedla a cvičila třeba dýchání. Teď  to funguje až s Michalem. Hodně si povídáme, během sezení si sama uvědomím plno chyb, které jsem udělala. Mám se taky komu vypovídat. Kamarádky zase mají jiné psychology a vyhovují jim různá cvičení. Je to hodně individuální.

Dokážete se pět hodin v kuse, po dobu trvání jednoho soutěžního kola, maximálně soustředit na golf a nevnímat nic okolo?
Mám s tím problém. Naposledy třeba na Dýšině, kde jsem hrála na sponzorskou pozvánku  turnaj nejvyšší evropské kategorie Ladies European Tour.

Copak se vám přihodilo?
V prvním kole jsem šla na šestnáctou jamku, v tu chvíli jsem byla jednu na par. Čekal mě dvoumetrový birdie putt, který bych normálně měla dávat. Začala jsem přemýšlet o blbostech. Že nejlepší Češka došla jednu nad par a pokud to proměním, tak jsem v paru a zbylé dvě jamky už v paru dám. Byla to největší kravina, co jsem mohla udělat. Ze dvou metrů jsem zahrála trojputt… Prostě moc přemýšlím nad věcmi, co teprve budou. To je moje slabina. U golfu chce myslet jen na přítomnost.

Z druhé strany jste získala neocenitelné zkušenosti. Příští rok už takovou hrubku na Dýšině neuděláte, co říkáte?
Určitě. Po pravdě, po přestupu k profíkům jsem si říkala, že první rok budu sbírat zkušenosti a další rok to rozbalím naplno. Moje představy byly ale mylné. Pořád se učím, stále přicházím na nové věci. I třeba, jak si zorganizovat čas při turnajích – jak mám trénovat, kdy mám mít cvičné kolo. Těch věcí je hodně.

Byl pro vás turnaj na Dýšině top akcí roku?
Ano. Loni jsem byla zklamaná, že jsem se do startovky nedostala. Letos jsem už s předstihem věděla, že budu hrát. Dokonce jsem kvůli Dýšině vynechala dva turnaje, abych se mohla pořádně připravit. Místo toho jsem jezdila do Plzně trénovat. Myslela jsem si, že zahraju lépe. Po prvním kole jsem byla +2, cut byl v paru. Šance na finálová kola byla, Dýšina není nehratelné hřiště. Jenže  ve druhém kole jsem zvolila špatnou strategii hry. Hrála jsem spíš na jistotu a čekala, kdy mi to tam začne padat. Jenže birdie putty mi objížděly jamky, neměla jsem správný den a cit na greenu. Prostě jsem nehrála dobře.

Předpokládám, že na domácím turnaji vás podporovala rodina a moře známých. Nepodlehla jste tlaku?
Nejvíc tlačím sama na sebe. Golfu obětuji strašně moc, spoustu času a tudíž z toho chci něco mít. Získat pocit, že se mi veškerá snaha vrací. Přesto tlak domácího prostředí všechno znásobuje. Po každém kole děláte rozhovory, což mi třeba nevadí. I když hraju špatně, snažím se chovat profesionálně a okomentovat odehrané kolo. Nikdo nemůže čekat, že budu jásat a smát se do kamery, ale rozhovor bez problému poskytnu.

Trochu jsme utekli od vlivu rodiny a známých?
Starší brácha mi dělá caddyho, ten byl se mnou přímo na hřišti. A rodiče? Ti se dívají hrozně zvláštně.

Jak zvláštně?
Podívají se na odpal, na druhou ránu, ale na patování už ne. Pak jen čekají, kolikátá jdu na týčko na další jamce. (usmívá se) Už jsem si na jejich styl zvykla, i když přiznávám, že se mi to moc nelíbí. Radši bych byla, aby mi na greenu zatleskali a řekli něco povzbudivého. Ale se mnou šlo plno dalších lidí, kteří mi dodávali kuráž. Nevím, jak bych to zvládala, kdyby na mě pořvávalo třeba dvě stě diváků, těch patnáct dvacet bylo pořád v pohodě.

Na Tigera Woodse při přechodu z jamky na jamku pořvává tisíce diváků…
Jasně, je to jen o zvyku. Stejně jako s čistou hlavou. Musíte všechny vedlejší vlivy vytěsnit a soustředit se jen na konkrétní ránu.

Jak probíhá na hřišti spolupráce s bratrem?
Do hry mi moc nekecá. Spíš si odpovím sama. Zeptám se ho: Mám hrát šestkou? Než stihne něco říct, tak řeknu: Máš pravdu, zahraju sedmičku. Je to jedna z mých metod, že přemýšlím nahlas. Dřív jsem měla poloprofesionálního caddyho, který mi i radil, ale nebylo to ono. Nehrála jsem svoji hru. Při golfu se potřebuju sama rozhodovat. Pokud udělám chybu, mohu být naštvaná jen sama na sebe. Vím, že to bylo jen moje špatné rozhodnutí, nikoho dalšího. S bráchou to je jiné. Máme spolu výborný vztah.

Co vás čeká ve zbytku sezony?
Po mistrovství republiky na rány, kde jsem obhájila titul z loňského roku, mě především čeká kvalifikační škola na Ladies European Tour. V prosinci pak doufám i druhá fáze v Maroku na hřišti u Casablanky.

V mužském golfu je šílená konkurence, rok od roku větší. Pociťujete, že i mezi ženami kvalita rychle roste?
Ano. Na Access Series (po LET druhá evropská liga), kterou letos hraju, je hodně mladých holek zhruba v mém věku, ale i mladších. Ale třeba na LETce je to jinak. Pár holek je mladších, ale většina jich je starších. Některé jsou i matky s dětmi. Mají vybudované zázemí, klid a hrají dobře.

Tak to je pro vás možná návod.
(směje se) Teď rozhodně ne! Pro mě je hlavním cílem získat kartu na LETku. Je to úplně jiná liga, vrchol evropského golfu. Je to také o úplně jiných penězích.

Jak velkým problémem je finančně pokrýt sezonu?
Když jsem přestupovala k profíkům, lidé tvrdili, že vybavení není problém, oblečení není problém, někdo zaplatí i letenku. Jenže nyní zjišťuji, že i s vybavením už jsou starosti, natož sehnat peníze. Do ženského golfu nechce nikdo investovat. Vynaložené prostředky se mu nevrátí.

Ani Klára Spilková, jediná Češka hrající LET, nezvedla zájem sponzorů o golf?
Vezměte si, že je u nás nejlepší. Z chlapů nikdo ani zdaleka nedosahuje její úrovně. Sama hraju stabilně druhou ligu, z kluků ji nehraje nikdo. Všichni jsou až ve třetí lize. Přesto Klára dotuje sezonu ze svých peněz. Mužský golf je populárnější, pro partnery atraktivnější. Někteří čeští kluci mají i víc sponzorů než Klára, přitom jsou někde jinde.

Co může nepoměr změnit? Úspěch Kláry Spilkové na olympiádě v Rio de Janeiro?
Mohlo by. Ale i tak to bude složité. Řeknu vám jeden příklad: na nejsledovanějším českém golfovém serveru vyšla před sezonou rubrika „koho sledovat v letošním roce". Bylo tam čtrnáct kluků a Klára. Oukej, nejde jen o mě. Ale i Eva Koželuhová a Šideri Váňová hrajeme Access Tour, obdobu chlapské Challenge Tour, kterou nikdo z kluků nehraje stabilně. O nás žádná zmínka, nic. Přitom hrajeme líp. Myslím, že speciálně golfová média by nám měla mnohem víc pomáhat. Oni napíší o Kláře, že prošla cutem, ale jinak, že hrála s prominutím sračku… Přitom bychom měli být rádi, že tu Kláru máme, že hraje nejlepší ligu a téměř pravidelně je v cutu. Kdo to o sobě u nás může říct? Nikdo!