Setkání s prezidentem, focení, natáčení, rozhovory, autogramiády, besedy, ankety, společenské akce. Zkrátka nekonečný kolotoč, který je logickou daní za sportovní nesmrtelnost a získanou popularitu.

„Kdo to neprožil, těžko si to dovede představit. Bylo toho strašně moc, všem jsem se snažil vyhovět,“ říká se skromností sobě vlastní olympijský šampion, jenž nedávno opanoval anketu Deníku „O nejlepšího sportovce roku 2008 Královéh­radeckého kraje“.

Jak se cítí olympijský vítěz na prahu nové sezony?
Není to úplně ideální. To, co se dělo po olympiádě, bylo ohromně náročné a přípravu to určitě ovlivnilo. Sám nevím, co od nové sezony očekávat. Přesto doufám, že mi to půjde.

Kromě tréninkových dávek a soustředění jste byl žádanou osobou na různých společenských akcích a nechyběl ani v popředí různých anket o nejlepšího sportovce uplynulého roku. Bylo to na úkor kvalitního tréninku?
Samozřejmě jsem byl během přípravy zvyklý na nějaký svůj klid. Ale jednalo se o nevyhnutelné akce, které jsem absolvovat prostě musel. Přípravu to poněkud ovlivnilo. Potřeboval bych ještě tak tři týdny dovolené, abych se cítil ideálně.

Po triumfu v Pekingu jste absolvoval desítky besed a účastnil se řady setkání. Nelezlo vám to už trochu na mozek?
Člověk na to nebyl zvyklý. Všem jsem se snažil co nejvíce vyhovět, ke konci už mi to na mozek opravdu lezlo.

Byly jistě i chvíle, kdy jste musel nuceně vypínat telefon?
Byly. Musel jsem si pořídit ještě jedno číslo, které znala pouze moje rodina.

O nějaké sekretářce jste neuvažoval?
(směje se) Ne, to vůbec ne. Ale asi by se mi v danou dobu velmi hodila.

Na druhou stranu, po titulu olympijského šampiona jste vždycky velmi toužil. Pamatuji si na vaše slova, že „nezapomenutelným se sportovec stane pouze díky triumfu na olympijských hrách…“
Určitě to všechno stojí za to. Nechtěl bych, aby to vyznělo, že si tady nějak stěžuju. To vůbec ne. Počítal jsem a věděl, že podobné věci k tomu patří. Člověk si to jenom nedovede představit do doby, než se tak stane. Proto jsem se snažil všem vyjít vstříc.

Promítá se vám fantastické finále často v mysli?
Už moc ne. Spíše se na to snažím zapomenout. Nesmím létat v oblacích. Důležité je, co je přede mnou.

Zanedlouho oslavíte čtyřiatřicáté narozeniny. Stále jste svobodný. Nemusíte díky své popularitě odhánět ženské brokovnicí?
(směje se) První čtyři měsíce po olympiádě to tak bylo.Ustál jsem to.

Prozradíte, jak jste naložil s milionovou prémií za vítězství?
Ještě nijak. Nebyl čas.

Cena slávy, je cena slávy. Určitě jste se setkal s tím, že vás najednou začali plácat po ramenou lidé, kteří vás kdysi odepsali…
Vím, kdo je kdo. Tedy alespoň v mém okolí. Dá se říci, že jsem si s tím uměl poradit.

Cesta na vrchol je vždycky trnitá. Neměl jste období, kdy jste chtěl se střelbou praštit?
To víte, že ano. Hodně jsem o všem uvažoval po svém odchodu z Komety Brno v roce 2004. Nebylo to pro mě jednoduché období, ale zvládl jsem to. Říká se, že „co tě nezabije, to tě posílí“. I proto to bylo dobré zažít. Poznal jsem, kdo je kdo. Zjistil jsem, že lidi, na které se mohu spolehnout, mohu spočítat na prstech jedné ruky. Byla to cenná zkušenost, pomohlo mi to změnit život k lepšímu.

Byla pro vás v té době klíčová dohoda s plukovníkem Priščákem? Ředitel Armádního sportovního centra vám tehdy nabídl možnost přestupu do Dukly Hradec Králové…
Bez něho bych olympiádu nevyhrál. Nejenže mě vzal do Dukly v době, kdy jsem byl v krizi, ale navíc mi dal individuální plán, přestože jsem tehdy neměl pořádné výsledky. Takové výsady se dostalo málokomu. Díky tomu jsem stále mohl bydlet v Brně a v klidu se připravovat. Kdybych panu Priščákovi důvěru nesplatil, určitě by za to nesl následky. Neskutečně mi pomohl.

Do armády vás vzal, přestože věděl, že máte modrou knížku…
Jsem tam jako civilní zaměstnanec, uniformu nenosím. Ano, je to svým způsobem úsměvné.

Vrcholový sportovec a modrá knížka, to k sobě příliš nepasuje. Můžete čtenářům prozradit kvůli jakým potížím jste ji dostal?
Na záda. Je na mně vidět, že postavu ideální nemám. Nic jsem nefilmoval. Skolióza tam byla. Rozhodně jsem se nechtěl vyhnout základní vojenské službě.

Takže byste tehdy na vojnu klidně šel?
Za mé éry už vojna nebyla nic tak hrozného. Měl jsem zkrátka problém, že jsem v sedmnácti během půl roku hrozně vyrostl, a tím nastaly komplikace.

Jak nyní funguje váš časový harmonogram? Sám jste říkal, že se na střelbu v současnosti nemůžete plně soustředit…
Jak už jsem řekl, klidu na trénink mám méně. Brzy odlétám na závod Světového poháru do Egypta. Všechno se už snažím uzpůsobit jenom střelbě. Musím bojovat. Letošní sezona bude krátká, vyvrcholí v srpnu mistrovstvím světa. Vím, že budu mít dostatek času se hlavně připravit na tu další, která bude mnohem důležitější. Až v ní totiž půjde o kvalifikační místa pro olympijské hry v Londýně.

Na každém závodě se od vás budou očekávat stupně vítězů. Bude těžké střílet pod takovým tlakem?
Kašlu na to. Olympiádu chce vyhrát každý, takže to beru jako nutné zlo. Kdo má soudnost, ví, že to lehké není. Kluky, kteří olympiádu vyhráli přede mnou, znám. Každý z nich mi potvrdil, že první možná i druhá sezona po takovém vítězství nebude ideální. Ať od sebe moc nečekám. Ať všechno beru v klidu, že se to vytříbí až časem.

Zpět do reality. Za necelé dva týdny odlétáte do Egypta. Co tedy očekáváte od úvodního podniku Světového poháru?
To právě nevím. Můžu být ve finále nebo skončit až třicátý. Sejde se tam super kvalitní konkurence, uvidíme. Pro mě budou podobné závody hlavně přípravou na mistrovství Evropy a světa. Vždycky začínám střílet lépe až od června. Každopádně se budu snažit podat maximální výkon.

Spolupráci s psycholožkou Evou Šauerovou jste předpokládám nezrušil?
Ne. Jsem rád, že jsme se domluvili na další olympijský cyklus.

V anketě o Sportovce roku 2008 jste obsadil 4. místo. V Královéhradeckém kraji jste se podle předpokladů stal nejúspěšnějším sportovcem kraje a města. V Hradci Králové jste byl populární už před triumfem v Pekingu. V roce 2007 jste vyhrál i anketu čtenářů Deníku o nejlepšího sportovce města. Řekněte, přirostl vám coby brněnskému rodákovi Hradec k srdci?
Velmi. Hradec asi dvakrát vyhrál anketu o nejlepší město pro bydlení, a já mohu jeho krásu jenom potvrdit. Přiznám se, že bych do budoucna zvažoval i přestěhování. Zdejší kraj i město se mi zkrátka ohromně líbí.

Co byste vzkázal čtenářům Deníku?
Byl bych rád, aby mi drželi pěsti i nadále. Jejich podpory si velmi vážím. Rád bych letos v Hradci absolvoval nějaký závod. Věřím, že to časově vyjde a oni se budou moci přijít podívat, o čem je střelba v reálu.