Nemůžu začít jinak. Pobrečela jste si po olympijském finále?
Nevím, jestli jsem úplně brečela, ale v každém případě jsem byla nesmírně šťastná.

Byly to pro vás stejně jako pro většinu národa velké nervy? Viděla jste každý výstřel, nebo jste občas musela od televize odejít?
Začnu jinak. Po červencovém mistrovství Evropy na Kypru (Kostelecký obsadil 2. místo – pozn. red.) jsme měli štěstí, že jsme mohli odjet na kemp do Bělehradu, kde je střelnice podobná té v Pekingu. Měli jsme dlouhý časový prostor všechno probrat do nejmenších detailů, které by Davida mohly v Číně třeba překvapit. Olympijské finále jsme si pak oba dva spíše vychutnávali. Věděli jsme, že pro cestu za co nejlepším výsledkem jsme udělali maximum.

David vás bezprostředně po svém triumfu označil za hlavního strůjce svého úspěchu. To jistě muselo zahřát na duši…
Spolupracovat jsme začali půl roku před olympiádou v Aténách a absolvovali společně řadu závodů, což nás čím dál více stmelovalo. Lezli jsme nahoru, občas padali, ale vždycky dokázali jít dál. Vše bylo podřízeno jedinému cíli, úspěchu na olympijských hrách. Věděli jsme, že střílení není národní sport jako hokej či fotbal. Aby se o člověku vědělo, musí být olympijský vítěz. Jedině tak se můžete vměstnat do kategorie nezapomenutelných.

V čem podle vás David udělal za poslední čtyři roky největší pokrok?
Každý sportovec na vysoké sportovní úrovni potřebuje mít u sebe člověka, kterému absolutně důvěřuje a který mu bude krýt záda. Sportovec vidí sám sebe ze svého vnitřního světa, proto u sebe musí mít někoho, kdo vše pozoruje zvnějšku. Vrcholový sport je o detailech. Kdo je má nejvíce propracované, je nejlepší. A David byl nejlepší.

Čeho si na Davidovi nejvíce ceníte?
Je to zajímavý člověk. Cením si především, že dokázal vždycky splnit, co jsme si předem řekli.

Během samotného závodu jste si několikrát volali. Dokonce prý i deset minut před začátkem finále. Prozradíte, o čem jste hovořili?
V telefonickém kontaktu jsme byli prakticky neustále. Nechce se mi o tom příliš hovořit. Když to hodně zestručním, tak něco ve smyslu, aby si závod hlavně užil.

Váš svěřenec má už nyní za sebou sezonu jako hrom. Je olympijský vítěz a na ME skončil druhý, přestože se ve střelbě traduje, že nelze dosáhnout dvou výrazných úspěchů po sobě. Co k tomu řeknete?
Začnu jinak. Davidovi to začalo střílet už mnohem dříve. Říkala jsem mu ale, že neznám střelce, který by si formu udržel déle než tři roky. Proto jsme se domluvili, že přípravu trochu pozměníme. V roce 2007 jsme se hlavně zaměřili na zkoušení nových prvků a vrcholy stanovili až na rok 2008. Vše se podřizovalo mistrovství Evropy a olympiádě v Pekingu, závody světovových pohárů pro nás byly jenom orientační.

Myslíte si, že může Davida olympijský triumf hodně změnit?
Jsem přesvědčena, že David zůstane takovým člověkem, jakým byl dosud.

V úterý se setkáte na ruzyňském letišti. Máte pro něho nějaké překvapení?
Nic mimořádného jsem si nepřipravila. Těší mě už jenom pocit, že se vrací a že se mu povedlo na olympiádě dosáhnout tak mimořádného úspěchu.

Zajisté to společně oslavíte…
Něco určitě proběhne. Nejdříve vyrazíme do Hradce Králové a poté za Davidovými rodiči do Brna. Sezona ale ještě zdaleka nekončí. Tím, že se David v Pekingu umístil na medailové příčce, se kvalifikoval na zářijové finále Světového poháru do Běloruska. Také tam bychom chtěli uspět a budeme se na to poctivě připravovat.