Ve dvou zápasech mistrovství Evropy byla nejlepší českou basketbalistkou, tahounkou týmu, který však nesplnil cíl,s nímž šel do šampionátu konaném v Hradci Králové a v Praze.
Američanka Kia Vaughnová, která získala na začátku roku české občanství, nasázela proti Ukrajině a Maďarsku celkem třicet bodů, ani to ale nepomohlo k postupu do předkola play off. Před dnešním soubojem se Španělskem je jasné, že basketbalistky skončí poslední v základní skupině.
Pro Vaughnovou je to další obří zklamání, které jí přinesl tento basketbalový rok. S USK Praha se sice už pošesté stala mistryní Česka, jenže to je spíše jen splněná povinnost. Ve dvou kláních na evropské scéně na úspěch nedosáhla.
„Mrzí to hodně. Daly jsme do přípravy maximum, makaly jsme. Ta kondiční soustředění nebyla žádná sranda a doufaly jsme, že se to odvděčí. Fyzicky jsme na tom byly dobře, ale herně nám do toho něco chybělo," vykládala pivotka.
„Je to zklamání, které se dá přirovnat asi k letošnímu Final Four Euroligy, kdy jsme vedly proti Kursku a pak ten zápas prohrály. Bylo to podobné, průběh hry jako teď s Maďarskem," řekl po sobotní prohře.
Ona přitom byla tou, která burcovala své spoluhráčky. V pátek měla po poločase duelu s Ukrajinou řeč a ve druhé části utkání táhla družstvo ve snaze smazat manko.
Proslov
„Po tom prvním poločase jsme měly všechny hlavu dole, bylo to o dvacet bodů. Ale Kia měla hrozně pěkný proslov v šatně, nahecovalo nás to," řekla kapitánka Kateřina Elhotová. „Bylo to hodně emotivní. Bylo znát, že jí na tom hodně záleží. Že nemá radost z toho, jak se prezentujeme, že dovedeme hrát líp. Hodně nás to namotivovalo. Jsem ráda, že to udělala," doplnila.
K úspěšnému výsledku to však nepomohlo. Stejně jako v sobotu, kdy Vaughnová podala další dobrý výkon proti Maďarsku. Po něm – a po prohře – opět neschovala emoce. Ukázala, jak moc jí záleželo na výsledku, který se nedostavil.
„Brečet jsem ji nikdy neviděla. Dala do toho moc, emoce i basketbalový um, bere to tak vážně, jak to jen jde, proč by jinak chtěla být Češkou," ocenila kapitánka Kateřina Elhotová.
Vaughnová se stala „Češkou" v zimě, po pěti letech v Praze. Složila zkoušky, češtinu se naučila nazpaměť. Sama sice poměrně slušně rozumí, ale nechce se jí příliš mluvit. Do nového dresu ji hnala šance zahrát si na „domácím" mistrovství Evropy i obří konkurence v americkém výběru.
„Česky se učím. Trochu rozumím, ale nejhorší je výslovnost. Čeština je opravdu těžký jazyk. Holky v kabině mi pomáhají. S Ilčou Burgrovou a Kateřinou Elhotovou jsem tu už pět let. Jsou jako mé sestry," vykládala 193 centimetrů vysoká hráčka. „Vždy jsem ale chtěla zažít atmosféru velkého reprezentačního turnaje a získat tu zkušenost. Moc se na to těším a jsem nadšená, že mohu reprezentovat Česko," radovala se.
První start za novou zemi jí však zhořkl. Ač ona sama byla ve dvou utkáních velmi dobrá, tým si nezahraje vyřazovací část v pražské O2 Aréně.
Zničil Češky. Šermoval rukama, z lavičky vyskakoval jako papírový čertík. Slovenský trenér maďarského týmu Štefan Svitek nezapřel svůj temperament. I díky němu jeho svěřenkyně postupují do dalších bojů a naopak Češkám ukončily domácí šampionát. Nevděčník… Vždyť v letech 1986 – 1992 reprezentoval Československo. Navíc v sezoně 1989 - 1990 hájil barvy RH Pardubice.