VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Pekelný sjezd? To je 16 kilometrů adrenalinu

Hradec Králové -Stačí na to jen pomyslet, a sevře se vám obavami žaludek. Nad švýcarským střediskem Mürren se v sobotu jede nejdelší sjezd na světě – Inferno Rennen neboli Pekelný sjezd. Jeho délka? Šestnáct kilometrů! Pro obyčejného smrtelníka nemyslitelná věc.

23.1.2009
SDÍLEJ:

AŽ NA FREKVENCI 190 TEPŮ za minutu se dostane pardubický rodák Martin Beránek při nejdelším sjezdovém závodě na světě. Ten se koná tuto sobotu ve švýcarském alpském středisku Mürrenu.Foto: DENÍK/Jan Jelínek

„Když vyjedete lanovkou na start do výše skoro tří tisíc metrů nad mořem a vydíte pod sebou tu šílenou díru, hned vaše tělo zaplaví adrenalin,“ usmívá se pardubický rodák MARTIN BERÁNEK, který se na start závodu postaví již podvanácté.

Bývalý vynikající sjezdař si v prodejně RM–Sport Ski&Fashion v Hradci Králové nechal vyrobit stélky do lyžařských bot a upravit skelety lyžáků na optimální míru. A během příprav poskytl Deníku exkluzivní rozhovor.

Přibližte, o co se vlastně jedná?
Jde o nejdelší sjezdový závod na světě, přičemž délka originální sjezdovky je šestnáct kilometrů. Start je v nadmořské výšce 2800 metrů, cíl v osmi stech metrech. Když o tom někomu vyprávím, tak to přirovnávám k Jizerské padesátce či spíše k Vasovu běhu. Vezměte si, že maximální kapacita startujících je 1800. Pro první účastníky závod začíná o půl deváté, poslední vyjede na trať ve čtyři odpoledne. Startuje se vždy po 15 vteřinách. Na startu je skupina zhruba 350 lyžařů, kteří umějí opravdu dobře lyžovat. Ta se povětšinou rekrutuje z řad bývalých nebo současných závodníků. Zbytek to bere jako hobby záležitost. I když ne úplně jako hobby… je to sjezd, že jo. Nejvyšší rychlosti jsou kolem 115 – 120 kilometrů v hodině. Extrémní je však především jeho délka.

Ve sjezdovém postoji musíte odjet šestnáct kilometrů. Jak se to dá zvládnout?
Zvládnout se to dá. Člověk musí použít veškerých zkušeností, které během kariéry nasbíral. Fyzicky je to dost náročné. Sáhnete si úplně na dno. Každý z naší skupiny máme civilní zaměstnání, takže netrénujeme jako zamlada. Když si po závodě sdělujeme dojmy, tak se dohadujeme, kdo je na tom hůř. Je to spíš otázka vůle a tradice, kterou jsme před dvanácti lety začali psát.

Jak vzniká taková tradice?
Náhodou. Když se na začátku devadesátých let začínalo jezdit lyžovat ven, tak jeden z našich kamarádů přivezl informaci o tomto závodě.

Vyžaduje to speciální fyzickou přípravu?
Tím, že už nelyžujeme vrcholově, tak se to odvíjí od toho, kdo se jak cítí v průběhu podzimu. Pokud blbě, tak se musíte o Vánocích holt krotit. Musím říct, že závodníci z top desítky toho mají taky plné zuby. Na tak extrémní závod se natrénovat moc nedá.

Co pro vás akce ve Švýcarsku znamená?
Člověk nemá tolik možností svést se rychle na sjezdových lyžích. Ten, kdo závodil, ví, že nejkrásnější pocit z lyžování je v rychlosti. Tak mezi 80 a 100 kilometry v hodině. Ale musí to být bezpečné. Nedá se to realizovat na normální sjezdovce za normálního provozu. Všichni jsme v duši závodníci, a když nám rozdají čísla, tak to v nás začíná pumpovat. Adrenalin před startem je obrovský. Jen tak pro dokreslení: loni jsem si s sebou vzal sporttester. Při jakémkoliv sportu jsem schopný se dostat do výše 160 tepů za minutu. Po dojetí sjezdu jsem měl „maximálku“ sto devadesát. Takže opravdu jedete na hranici možností.

Je to tedy adrenalinový zážitek?
(přemýšlí) Adrenalin tam určitě proudí. Když vyjedete na start, skoro do tří tisíc metrů a vidíte tu šílenou díru dolů, tak to s vámi zamává. Ale nemyslím, že to děláme kvůli adrenalinu. Podle mého názoru adrenalinové sporty trvají strašně krátce. Tady je to o hlavě, musíte hodně přemýšlet.

Zúčastní se závodu i sjezdařská esa ze Světového poháru?
Vítězi jsou většinou bývalí závodníci Švýcarska, kteří nakoukli do A týmu nebo B týmu. Letos s námi měl jet bývalý český reprezentant Bořek Zakouřil, ale nakonec musel svoji účast odvolat.

Povězte, jakou má akce prestiž?
Řeknu vám to takhle. Startovní listina je našlapaná a pořadatelé přijímají vlastně jen lyžaře mimo alpské země. My jsme třeba nikdy neměli problém někoho nového zařadit, ale vím, že třeba Němci čekají i pět let.

Dáváte si cíle, co se týče umístění?
My máme svůj individuální závod, a ten se odehrává v českém týmu. Ten, kdo je z nás nejlepší, je pak po celý rok jednička. I v průběhu pobytu se tak oslovujeme – jedničko, dvojko a podobně. Dodržujeme i určitá pravidla. Když třeba vstaneme před závodem, tak jednička z minulého roku má absolutní přednost v koupelně. Odpoledne se ale všechno mění. (směje se)

Autor: Radek Špryňar

23.1.2009 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto

Řidiči způsobují více dopravních nehod než v loňském roce

Jiří Fröhlich
DOTYK.CZ

Prima vyhodila vedoucího vydání Diváckých zpráv neprávem, rozhodl soud

„Český fotbal? Situace není dobrá,“ říká Panenka

Královéhradecko, Solnice /ROZHOVOR/ - Když v neděli vyběhl na hřiště v Solnici, nebylo znát, že mu táhne na sedmý křížek.

V neděli se na divadelním festivalu předávala Cena Marka Ravenhilla

Hradec Králové - Cenu za nejlepší českou inscenaci získalo Divadlo Letí.

Pauza na jídlo ho stála drahé kolo

Hradec Králové - Na Obvodním oddělení Hradec Králové 1 v sobotu přijali oznámení o odcizení horského kola.

Trubač do Slavie: Za 10 milionů

Hradec Králové - Velký přestup je dokonán. Hradecký fotbalista Daniel Trubač jde do bohaté Slavie.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies