V letošní sezoně se nejvyšší soutěž hraje ve městě pod Bílou věží opět a tentokrát týmu v žádném případě sestup nehrozí. Hradecký útočník pracuje jako komentátor sportovních přenosů v televizi Galaxie. Následující povídání se točilo nejen kolem tohoto amatérského sportu, ale i finále Anglického poháru FC Chelsea – Manchester United, které se hrálo v sobotu na nově otevřeném stadionu ve Wembley.


Jak jste se dostal k pozemnímu hokeji a jakého největšího úspěchu jste zatím dosáhl?
S rodiči jsem bydlel ve Slatině a když mi bylo deset let, tak tam byla spousta kluků, kteří se tomuto sportu věnovali. Přemlouvali mě tak dlouho, až jsem si řekl, že to také zkusím. Tento sport se mi zalíbil a už mi to zůstalo. Rozhodně toho nelituji.Ve Slavii je výborná parta a jsem rád, že se tomuto sportu skutečně daří. Pokud jde o můj zatím největší úspěch, pak to jsou dva postupy s muži do extraligy na venkovním hřišti.


Extraliga mužů se v krajském městě hraje po třech letech. Prvořadým cílem byla záchrana, nakonec ale dopadlo všechno jinak…
Do soutěže jsme vstoupili jako nováček a pochopitelně nemohli mít žádné přehnané ambice. Prioritou byla stabilizace kádru a hlavně záchrana. Přesto jsme tajně doufali, že při troše štěstí bychom mohli do finálové čtyřky proniknout. Jsme strašně rádi, že se to nakonec podařilo, a myslím si, že je to obrovský úspěch hradeckého pozemního hokeje. Hrajeme vlastně o mistrovský titul. I když jsme v současné době na čtvrté příčce, tak ve zbývajících pěti kolech nemáme co ztratit. Můžeme hrát uvolněně a třeba se postaráme ještě o nějakou senzaci. Závěr soutěže rozhodně nevypustíme.


Letošní ročník se hraje novým systémem. Je to přínos?
Soutěž je určitě zajímavější. Po základní části, kdy osm mužstev hraje dvoukolově každý s každým, se tabulka rozdělila na dvě části. První čtyři týmy hrají o titul, další čtyřka o záchranu. Přibude určitě více zajímavých a vyrovnaných zápasů, což je atraktivní pro diváky. Já osobně si na tento systém stěžovat rozhodně nemůžu. Jak jsem už řekl, hrajeme o titul a tím pádem jsme se vyhnuli sestupovým starostem.


Vy sám jako útočník příliš branek nedáváte. Čím si to vysvětlujete?
Některé situace bych asi měl řešit s větším klidem, jsem dost zbrklý. Když jsem hrál za Hradec před třemi roky poprvé extraligu, tak jsem gólů dal docela dost. Letos mi to do branky prostě nepadá, snad se ještě trefím ve zbývajících pěti kolech.


Pozemní hokej vás neživí. Pracujete jako sportovní komentátor v TV Galaxie se sídlem v Hradci Králové. Jak jste se k tomuto zajímavému povolání dostal?
Tak to je dlouhá historie. Začínal jsem v roce 1999 a tehdy byla Galaxie jen regionální televize. Vysílala muziku a zpravodajství a já jsem vlastně četl zprávy. Postupem času se vše transformovalo přes TV3 na Galaxii, kde se začal vysílat i sport. Zpočátku se vysílala Bundesliga, dnes je to Premier League. Řeknu otevřeně, že jsem si přál dostat se postupem času ke sportu, kterému se věnuji odmala. Vedení TV Galaxie mě vzalo na zkoušku. Asi byli se mnou spokojeni, a tak jsem se stal sportovním komentátorem. Hrozně mě to baví a doufám, že tuhle práci budu dělat co nejdéle.


Jak často vám trvá příprava na komentování zápasu?
Na přípravě hrozně moc záleží. Musíte sledovat, co se v Anglické lize děje, před zápasem vycházejí na serverech různé prognózy. Většinou příprava zabere tak tři hodiny. Komentujeme většinou ve dvou z hradeckého studia, takže i v průběhu zápasu si dělám poznámky. Protože nejde o záznamy, musíte si dát pozor, abyste mluvil k věci a neplácal nesmysly. Anglická liga je určitě nejlepší, zápasy se hrají v maximálním nasazení a před báječnou kulisou, je prostě na co koukat. Jestli se mi stal nějaký trapas? Pochopitelně se stane, že se přeřeknete, ale to k tomu prostě patří. Kdyby si za mikrofon sedli „fotbaloví experti“ z hospody, tak si myslím, že by to měli hodně složité a nebyli by schopni říct ani větu. Jinak ještě připravujeme a vysíláme fotbalový magazín, do kterého si zveme různé hosty. Jedná se o zahraniční ligy a jako hosté televize Galaxie Sport byli např. bývalý hradecký fotbalista Jan Kraus, Vladimír Táborský a jiní.


Minulou sobotu jste byl osobně přítomen finále FA Cupu ve Wembley. Jaké zážitky jste si přivezl?
Každému fotbalovému fanouškovi bych přál, aby něco podobného mohl zažít na vlastní oči. V životě jsem na tak velkém stadionu nebyl. Naposledy jsem osobně viděl na Letné baráž našeho národního týmu, když hrál o postup na mistrovství světa. Jenomže na Letnou přišlo 20 000 a na nově otevřený stadion ve Wembley 89 826 diváků. První zápas v tomto fotbalovém chrámu měl úžasnou atmosféru. Fanoušci Chelsea i Manchesteru byli rozděleni do zvláštních sektorů a řeknu vám, že k žádným nepříjemnostem v průběhu zápasu i před ním vůbec nedošlo. Všichni se k sobě chovali přátelsky. Na jedné půlce bylo červeno, na druhé modro. Fanoušci jsou tam prostě vycvičení a určitě se tam neděje to, co na našich stadionech. Samotný zápas skončil vítězstvím pro Chelsea, když vsítila jediný gól až tři minuty před koncem prodloužení. Manchester měl ale hlavně ve druhé půli více ze hry a Petr Čech chytil tři velmi dobré příležitosti. Osobně jsem si přál, aby o vítězi rozhodly penalty, což by bylo skutečným vyvrcholením finálového duelu. Po závěrečném hvizdu rozhodčího propukly oslavy fanoušků Chelsea naplno, ale bavili se i příznivci soupeře. To by se u nás rozhodně stát nemohlo. Já se po utkání dostal do mixzóny, kde se mi podařilo natočit unikátní rozhovor s Petrem Čechem i dalšími hráči. Všichni byli velice vstřícní. Gólman naší reprezentace byl rád, že se na finále přijel podívat i někdo z Čech. Můžu zodpovědně říct, že se choval skvěle, je to opravdový profík každým coulem.

Jan Skalička