Zdráhalová: 'Jízda s Wüstovou, to byl zážitek'

Velkých úspěchů dosáhlo v nizozemském Heerenveenu české rychlobruslení. Sport, v němž je dlouholetou stálicí a rekordmankou Martina Sáblíková, prožil jeden ze svých nejúspěšnějších šampionátů ve víceboji.

Ke stříbru samotné Sáblíkové přibylo zlato vybojované rodačkou z Vrchlabí Karolínou Erbanovou.

Třetí Češkou, které se v zaplněné hale Thialf dařilo, byla dvacetiletá Nikola Zdráhalová ze Dvora Králové nad Labem. Parťačka několikanásobné mistryně světa i Evropy na šampionátu skončila devátá.

„Za rok, za dva bude bojovat o bednu," řekl o ní trenér Petr Novák. Česká reprezentantka na otázky Krkonošskému deníku odpovídala z italského Collalba, kde se připravuje na Světový pohár v Berlíně, kde ji čeká zároveň kvalifikace mistrovství světa ve čtyřboji.

Nikolo, pro vás šlo už o čtvrtou účast na mistrovství Evropy ve víceboji. Co se pořadí týče, stále se zlepšujete. Byl tedy letošní šampionát zatím vaší TOP nejúspěšnější akcí v rychlobruslení?
Dalo by se říct, že asi ano. Ale k TOP akcím, jak jste je nazval, rozhodně patří ještě mistrovství světa v minulé sezoně. Tam jsme se s holkama umístily na sedmém místě v týmech.

Vy jste mistrovství zahájila fantasticky. Šesté místo na pětistovce, představovala jste si takové umístění?
Určitě nepředstavovala, protože nikdo nikdy neví, jak zajedou ostatní soupeřky. Ani jak zajedu já. Je to hrozná loterie. Tam stačí jedno škobrtnutí a čas je pak hned úplně jiný.

V jízdách na 3000 a 1500 to na desítku nestačilo a celkově jste po třech závodech byla devátá. Co pro vás taková příčka znamená a se kterou jízdou jste nejvíc spokojená?
I když to na desáté místo nestačilo, pro mě to znamená opravdu hodně. Pořád totiž platí, že ne každý se na Evropu vůbec dostane. Jinak ale nejvíc spokojená jsem byla asi právě s pětistovkou.

Účast v závodě na pět kilometrů nakonec utekla o jedinou příčku. Zamrzelo to?
Nedá se říct, že by to zamrzelo. Před startem jsem si ani nemyslela, že bych mohla být do desátého místa, natož se dostat na pětku. Proto to tak neberu, ačkoliv šlo o jedinou pozici.

Jak velkým zážitkem byla hned první jízda, pro kterou vám los přivál souboj s domácí modlou Wüstovou?
Zážitek to byl neskutečně velký. Když jsem stála vedle ní na startu, tak mi přišlo, že jsem oproti ní hrozně malá. Ale to bylo převážně i tím, že když hlásili její jméno, tak bylo vidět, nebo spíše hlavně slyšet, kdo je doma. Byla jsem ale hodně nervózní, protože ona je hrozně rychlá. Bála jsem se, že budu mít problém na střídací rovině. Naštěstí tomu tak nebylo a na sto metrech jsem s ní byla stejně, takže střídání proběhlo dobře. Jen škoda té mé první zatáčky, kde jsem měla trochu problém. Čas mohl být určitě ještě lepší, ale i tak jsem spokojená.

Ona ve skvělé formě mistrovství vyhrála. Co jste ale říkala na výsledky své kolegyně stříbrné Martiny Sáblíkové a jaká slova jste si naopak vyslechla vy od ní?
Martina pro stříbrnou medaili udělala všechno, co mohla. Nebyla na tom zdravotně nejlépe, její příprava nebyla taková, jakou by si představovala. Koleno jí nedovolilo skoro nic. Ale i přesto dokázala, že patří mezi ty nejlepší. Věřím, že kdyby mohla trénovat normálně, tak vyhraje!

Jaká slova jste si naopak vyslechla vy od ní?
Měla radost z toho, že jsem zajela tak, jak jsem zajela a vešla se do TOP desítky. Nejvíce překvapená byla asi ale mojí pětistovkou. Hlavně tedy úvodní stovkou. Když viděla, že jedu stejně jako Ireen Wüstová, tak si prý dokonce i stoupla, aby na mě viděla lépe.

Trenér Petr Novák se po šampionátu nechal slyšet, že za dva roky již budete bojovat o medaile. To jsou silná slova – překvapila vás?
Uvidíme, co bude za dva roky (úsměv). To je ještě dlouhá doba. Ale pokud to trenér říká, tak na tom třeba něco bude. Necháme se společně překvapit.

Když kouč něco podobného řekl, upletl bič na vás, ale i na sebe. Připravovat se pod ním musí být ohromná dřina. Co z tréninku se vám vybaví, co bolí nejvíc a co byste prozradila čtenářům?
Nejvíc bolí, když mi v zimě při tréninku zmrzají prsty na rukou i nohou. Vše ostatní se vydržet dá, ale toto opravdu ne. Kolikrát se sama sebe ptám, proč dělám zimní sport (smích).

České rychlobruslení v Heerenveenu dosáhlo obrovských úspěchů i ve sprintu. Karolína Erbanová získala zlato! Sledovali jste její závody? Co říkáte na její triumf?
Káji závody jsme samozřejmě sledovali a moc jsme jí fandili. Jsme z jedné země a není nic krásnějšího, než s radostí poslouchat českou hymnu. Pro nás, jako pro zemi, která pro rychlobruslení nemá zázemí, je každý triumf důležitý.

Je něco, v čem se podle vás budete muset ještě zlepšovat, abychom v budoucnu na medailových příčkách mohli slavit i Nikolu Zdráhalovou?
Všechno se dá zlepšovat. Řekla bych ale, že určitě budu muset zlepšit hlavně zatáčku, protože tam pořád ještě hodně ztrácím.

Jak se vám vlastně líbila atmosféra v hale Thialf a kde lze vidět největší rozdíly v technice českých a holandských závodnic?
Ta atmosféra v hale byla úžasná a ještě úžasnější bylo, když jsem věděla, že mezi fanoušky sedí i moji rodiče. Je jen škoda, že u nás podobnou arénu nemáme. Když si vezmu, kolik bylo v Thialfu lidí a kolik těch holandských závodníků tam mělo třeba rodinu, příbuzný, kamarády a podobně. To je něco neuvěřitelného. My nemáme nic a závodíme s tak obrovskou konkurencí, která má právě takové sportovní zázemí.