Režisér: Herečku jsem si vybral na internetu

Koho by nezajímalo, jak vzniká film? Rozhodla jsem se oslovit studenty, aby mi tento proces přiblížili. Poseděla jsem s Martinem Vočadlem, Jaromírem „Elvisem“ Patkou a jeho půvabnou slečnou Evou. Jejich vznikající snímek Jiný prostor, který se natáčel v Hradci, už překonal mnoho těžkostí a snad budou brzy k dispozici i dojmy z premiéry.

Zaměřila bych se hned na počátek „výrobního procesu,“ jak vás napadl právě tenhle příběh a proč právě žánr sci – fi?
P: Mě nejdřív napadlo, že bychom měli udělat film, kde bude holka, která leze po zdi. Víc jsem na začátku nevěděl, jen to, že chci, aby tam byl tenhle obraz. Pak jsem se sešel s Jirkou Bednářem (spoluautor) a spolu jsme začali vymýšlet, proč by tam vlastně měla lézt. Pak jsme si řekli, že by měla nahoře najít nějaký kód. První námět na scénář měl asi deset stran a už v téhle fázi to bylo sci –fi.

Jak jste dávali dohromady filmový štáb?
M: Samozřejmě všichni to jsou moji a Jaromírovi známí, protože já jsem tenhle projekt označil jako „ultra – hyper – nízkorozpočťák“ a tomu jsme museli přizpůsobit i složení týmu.
P: Zajímavostí je, že hlavní ženskou roli hraje dívka, se kterou jsem si asi tři roky psal na internetu a jenom jsem tušil, jak vypadá. Poprvé v životě jsem ji viděl až v okamžiku, kdy přijela z Prahy na první natáčení.
M: Potom jsme ji bohužel ztratili, protože jsme měli půlroční pauzu. Prostě se propadla do země někde v Praze a už nikdo o ní nikdy neslyšel. Dalo by se říct, že ji někdo unesl do jiného prostoru.

Každý z vás má svůj specifický úkol, nebo všechno děláte dohromady?
M: No, každý má spíš několik svých úkolů. Například my s Jaromírem máme na starosti hlavní práce: scénář, režii, produkci. Jaromír se navíc stará o kameru a o střih.

Hádáte se někdy? Kdo nakonec spor rozhodne?
M: Bylo pár větších konfliktů… Hlavní problém je, že se spolupracuje s kamarády. Herci často diskutovali o svých replikách…
P: A jelikož my oba s Martinem máme vystudovanou technickou školu, tak jsme měli největší rozpory ohledně techniky.

Měli jste nějakou konkrétní inspiraci?
M: Já bych tomu neříkal inspirace, ale kufřík, který se vyskytuje v našem filmu, je jakýmsi odkazem na Pulp Fiction. My zatajíme, co je obsahem mikrofilmu.

Co se týče hudby, o jaký žánr se bude jednat?
P: Žánr bude spíše abstraktní, máme už několik nápadů, co by se dalo využít.

Bude se angažovat nějaká konkrétní kapela?
M: Ne, bude to kompletně naše autorská hudba. Tuto záležitost chceme ale řešit až úplně na konec.

Natáčeli jste jen v Hradci? A kde konkrétně?
P: U Vědecké knihovny, v bývalé Tesle, což je jedna prázdná fabrika v Hradci, v elektrárně na Hučáku, v budově bývalého Telekomu.
M: Plus ještě písník Marokánka za Bělečkem. To bylo zajímavé, protože řidič, s kterým jsme byli domluveni, to na poslední chvíli odvolal a museli jsme narychlo shánět náhradní dopravu. Když jsme konečně dorazili na místo, tak jsem si uvědomil, že vlastně nemáme žádné povolení tam natáčet.
P: Přelezli jsme ploty, na každém třetím metru jsme míjeli cedule „Zákaz vstupu“… Pak jsem uslyšel přijíždět auto, protože mám hrozně dobrej sluch.

Martine, kdy ty ses vlastně připojil k vznikajícímu filmu?
P: To bylo v červnu, my jsme ho původně přibrali jen jako herce. Já jsem režíroval většinou tak, že jsem hercům jemně naznačoval, jak by to měli hrát a když to bylo špatné, tak jsem jim doporučil, že by to mohli zkusit líp. Martin tohle trochu změnil a nakonec převzal většinu organizace.

Jelikož se nevěnujete jen filmování, ale i fotografování, chtěla bych také zavést řeč na tuto formu umění. Jak k tomu přistupujete, jaké máte názory?
P: V tomhle jsme velmi rozdílní, já tvrdím, že člověk se dokáže umělecky vyvinout jen tehdy, když je sebestřednej a odstřihne se od ostatních, aby se s nimi nezačal porovnávat. To pak začne tvořit komerčně, aby se to líbilo ostatním. Když pracuje sám, tak vytváří to, co se jeví jemu jako dobré a porovnává jen sebe sama vůči sobě.

Takže když má někdo chuť začít fotit, tak bys mu nedoporučoval chodit například do nějakého kroužku?
P: To je něco jiného, tam je důležitá technika. Nikdo by neměl začínat s digitálem, ale s filmem. Teprve když si někdo projde celým procesem vzniku fotografie včetně vyvolávání atd., tak ho to donutí dělat fotky tematicky na úrovni a necvakat jen nějaký blbosti.
M: V tomhle se právě neshodneme. Podle mě je úplně jedno, jestli člověk začne na analogu nebo na digitálu. V tom přístroji, ani v tom materiálu to není. Hlavní je člověk, který za foťákem stojí. Často se stává, že začínající fotograf fotí vše kolem sebe a až postupem času nalezne svůj styl a začne se věnovat určitým tématům. Na tom nevidím nic špatného.
J: Na závěr bych chtěl říct, že film nese svůj název po skupině fotografů, která měla asi třicet členů a jmenovala se Jiný prostor. Vznikla někdy v roce 2008, když jsem ještě byl na fotografické škole. Dělali jsme výstavy a občas jsme vyhráli nějakou soutěž. Členové původního týmu se občas ozvou – jsou rádi, že tento film vzniká.

Eva Nováková