Sochař ztvárnil divadlo světa pomocí drátů

Společně s Deníkem se čtenáři mohou dozvědět mnoho zajímavého o sochách, které zdobí město. Informace zpracovala Martina Vítková z Galerie moderního umění v Hradci. V dnešním dílu se budeme věnovat Antickému dramatu na Klicperově divadle.

Drama pochází z antiky. Starověké téma má také trojúhelníkový reliéf na jedné z divadelních budov od Vladimíra Preclíka (1929 – 2008). Sochař použil tvar tympanonu, nízkého trojúhelníkového štítu, který byl součástí všech antických chrámů. Řečtí architekti do něj umisťovali plejádu soch bohů a hrdinů ze starých legend. Bývaly tam Amazonky, Kentauři, Herakles... Uprostřed, na nejvyšším místě, stála vzpřímeně hlavní figura a v ostrých úhlech trojúhelníku postavy už spíše ležely opřeny o štít. Tympanon sochařským způsobem vyprávěl velkolepý příběh, souboj dvou protikladných sil, popisoval krušnou cestu s překážkami, oběti, porážky, smrt a hrdinné vítězství v bitvě o svět. Vlastně to byl obraz světa, divadlo světa, jak se někdy říká theatrum mundi. Toto téma před už více než deseti lety zaujalo divadelníky, kteří přijali Preclíkův objekt a ozdobili jím exteriér Klicperova divadla. A to přesto, že v sochařově podání je divadlo světa bez figur, abstrahované. Autor do svého tympanonu ze zakulacených stříbrných trubek umístil jako krev červené svařené dráty, trubky, spoje, kolena, závity, háky, závěsy a svorky. Z rudé barvy vystupují tři kontrastní pozlacené prvky, jehlan – bodec a dva kruhy.

Vladimír Preclík byl literárně a společensky velmi nadaný sochař, napsal řadu knih a jeho nejtypičtějším materiálem bylo dřevo. V devadesátých letech a po roce 2000 používal na veřejné zakázky a práce do veřejného prostoru trvanlivější materiál, kovové trubky. Tím do jisté míry převzal osobitý technologický postup charakteristický pro dílo jiného významného sochaře, Karla Nepraše.

Přestože se o Preclíkově reliéfu mluví jako o Tympanonu či Antickém dramatu, oficiální název díla zní Triangl, což je starší výraz pro trojúhelník a název samozvučného bicího hudebního nástroje. Triangl zní v každé harmonii, ale většinou bývá rovnostranný, má všechny tři strany stejně dlouhé. Preclíkův trojúhelník s širokou základnou je ovšem rovnoramenný – má stejně dlouhé jen dvě strany. A to je tvar, který jednoznačně přísluší tympanonu. Ve staré řečtině tympanon znamená bubínek. Protože trojúhelníkový reliéf jako dominantní prvek býval vsazován vždy nade dveře, či aspoň nad okna, nejlépe do štítu budovy, působí Preclíkův tvar umístěný na čisté stěně neukotveně. Tak trochu náhodně. Jeho základní tvar je nepochybně dokladem faktu, že starověké pravzory jsou dodnes živé. A že sochařovým snem bylo vytvořit z divadelní budovy i vizuálně skutečný chrám múz s obrazem světa na fasádě.

Martina Vítková