Na dohled od dnešních Šimkových sadů padl 30. dubna 1945 jednadvacetiletý Karel Šimek. Byl oficiálně zapojen od skautské odbojové skupiny Válečná dvojka a vydal se zničit telefonní linku spojující velitelství Luftwaffe na letišti s velením německého Wehrmachtu. Svým činem chtěl snížit pravděpodobnost bombardování Hradce.

Střelbě z kulometu mladík neutekl

Karel Šimek byl v nedaleké Gumovce (dnes Rubena) nasazen po maturitě, měl tedy volný průchod, kterého chtěl využít pro přerušení komunikačních cest mezi dvěma částmi fašistické posádky. V tomto úkolu byl úspěšný, ale svou touhu po svobodě zaplatil životem ve chvíli paniky, nedorozumění, nešťastné náhody. V domnění, že je prozrazen, utíkal před náhodnou kontrolou, napadl vojáka Wehrmachtu, ale nepředběhl kulometnou střelu. Im memoriam byl vyznamenán Československým válečným křížem 1939-1945 a Válečným křížem Československého Junáka.

Na místě, kde vykrvácel, je dnes umístěna v tichém zeleném místě malá mohyla 
s nápisem na mramorové desce: 30. 4. 1945 zde položil život za osvobození naší vlasti od fašismu Karel Šimek ve věku 21 let. Pomník vznikl 6. května 1974 a jeho autor není uveden.

Hřiště jako 
kontrast smrti

Záměrně nesouměrný tvar pohřební stély je vytvořen 
z cihel. Podobné prosté cihlové stavby patří k častým pietním vyjádřením oběti.

Stéla má připomínat, že hrdinství v knihách a filmech vypadá úplně jinak, než ve skutečnosti. Blízkost hřiště TJ Sokol je absolutním kontrastem ke zmařenému životu. Tato krutá paralela ještě podtrhuje poslání mohyly: už nikdy nepřipustit situaci, v níž děti touží vykonat smrtelné hrdinské činy, aby zachránili nás ostatní.

Martina Vítková