Čtyřicet let existence letos oslavil Klub vojenské historie Trutnov. Má slavnou minulost i přítomnost. Budoucnost halí chmurné kontury. Obávají se, že kvůli přísným nařízením nové evropské směrnice o používání a uskladňování historických zbraní nebude možné, aby v činnosti pokračovali. „Paradoxem je, že když jsme v roce 1977 začínali, platil v té době totalitní zákon o zbraních z roku 1961, který nás absolutně neomezoval," uvedl zakládající člen Petr Kopecký.

„Abychom měli jistotu, že se nám nic nestane, sami jsme si tenkrát dělali tlakovou zkoušku, kdy jsme zbraně nabili na několikanásobně větší než provozní dávku," popsal tehdejší situaci, kdy členové stříleli z originálních zbraní z roku 1866, terčovnic či kulovnic.

K jejich získání leckdy vedla zajímavá cesta. „Jeden kolega získal nádhernou kulovnici výměnou za cirkulárku. Já zase za chemickou laboratoř. Byl jsem blázen do výbušnin, měl jsem různé lahvičky, chemikálie, které jsem míchal dohromady. To jsem vyměnil za pravou lorenzku z roku 1866 z bitvy u Trutnova," připojil vlastní historku Kopecký.

Klub vojenské historie Trutnov se pyšní rovněž věrnou replikou tříliberního horského kanónu z roku 1863. Dělo vyrobil v roce 2001 přesně podle originálních výkresů, které si vyžádal z Vojenského muzea Arsenal ve Vídni. „Tam najdete spoustu fragmentů z prusko-rakouské bitvy u Trutnova v roce 1866," podotkl Petr Kopecký.

Trutnovští byli tak důkladní, že mají i vnitřní drážkování pro uvedení střely, jako měla původní hlaveň z roku 1863.

Než s ním vyrazili na přehlídky, přijel dělo zkontrolovat komisař z Ústavu pro zkoušení zbraní a střeliva v Praze. Brzy se stali terčem pozornosti. Jakmile vyjeli do Rakouska, nabízeli jim tamní zájemci 250 tisíc korun. „To jsme odmítli, kanón jsme neprodali," měl jasno Kopecký, který vzpomíná i na další událost. „Když jsme se zúčastnili setkání všech vojenských rakouských klubů v Mattinghofenu a organizátoři viděli náš kanón, poctili nás jako jediné čestnou salvou." Už v roce 1992 vítali v Rakousku trutnovský Klub vojenské historie projevem v češtině jako první český spolek, který se tam objevil po osmdesáti letech.

Aby měla salva pořádné grády, ládují dělo černým střelným prachem. „Je důležité kanón pořádně napěchovat, o to větší je pak rána," upozornil současný předseda Jaroslav Jindra. „Naší specialitou je, že střelný prach napěchujeme a utěsníme papírovými válečky, ve kterých jsou zabalené piliny a hobliny. Ty pak vyletí z děla při výstřelu," vylíčil Jindra. „Kdybychom chtěli, mohli jsme střílet i ostrými. Jeden podnikatel totiž pro nás chtěl vyrábět granáty. Do toho jsme nešli, naši činnost bereme jako zábavu," doplnil zakladatel klubu Kopecký.

Historické dělo prý žádnou speciální údržbu nevyžaduje. Stačí po každé střelbě vymýt hlaveň horkou vodou s trochou mýdla. A natřít zbrojním olejem. „Bronz nerezne," pousmál se Jaroslav Jindra.

Neskončí však unikátní trutnovský kanón, obdivovaný po celé Evropě, ve šrotu, protože nejen na jeho používání, ale i uskladnění se budou brzy vztahovat mimořádně přísná zákonná opatření?