Mistrovství zručnosti s těžkým nářadím. Hasiči vyprošťovali

V Pardubicích se v úterý konalo regionální kolo soutěže ve vyprošťování zraněných osob z havarovaných vozidel pro profesionální hasiče z Pardubického (Pk) a Královéhradeckého kraje (Hk).

„Na start nastoupilo devět týmů, za každý územní odbor jedno čtyřčlenné družstvo. Dopředu nikdo z nich nevěděl, jaký scénář pro ně organizátoři připravili," vysvětluje mluvčí pardubických hasičů Vendula Horáková. Hasiči do dvaceti minut musí splnit všechny požadavky rozhodčích, kteří sledují každý pohyb.

„Rozhodčí hlídají taktiku zásahu, správnost provedení i předlékařskou péči. Družstvo musí správně vyhodnotit situaci, zajistit si místo a v časovém limitu šetrně a bezpečně vyprostit z vozidla zraněnou osobu. K tomu  musí počítat s nepředvídatelnými okolnostmi. Měli jsme tu situaci, kdy zraněnou osobou byl cizinec či dokonce hluchoněmý člověk, havarované vozidlo narazilo do elektrického vedení, kdy byli v ohrožení i samotní hasiči," popisuje Vendula Horáková. Vítězství a postup do celostátního kola si odvezly týmy ze Svitav (Pk) a Jičína (Hk).

„Největší nebezpečí pro nás jsou ostatní řidiči," říká hasič

Automobil na boku nabouraný střešní částí do překážky, protknutý sloupem a zraněná osoba uvnitř. To byl scénář, který v úterý na soutěži ve vyprošťování osob z havarovaných vozidel čekal tým pardubických hasičů.

Se všemi požadavky na techniku a bezpečnost provedení měli hasiči s dvacetiminutovým limitem co dělat. Rozhodčí přesto jejich výkon hodnotili kladně.

A jak samotnou práci viděli zasahující hasiči – velitel TOMÁŠ NĚMEC a zdravotník MICHAL VRANÝ?

Tomáši, rozhodčí výkon týmu chválili, ale našli i pár výtek. Jste s výkonem spokojeni?
Spokojenost ano, ale každý jsme udělali nějakou drobnou chybu. Špatně odložené nástroje, zapomněli jsme na brýle. Ale šlo o drobnosti.

Co scénář? Byl těžký, lehký, podobný skutečnosti?
Dělají nám to těžké a je to dobře, protože se tím blížíme reálným podmínkám u zásahu. Ta auta jsou pěkně zmačkaná a i ten dvacetiminutový limit odpovídá takovému průměrnému času u skutečného zásahu. Záleží samozřejmě na okolnostech. Početně nás tam může být někdy i víc, ale čtyři hasiči jsou minimum vždy.

Kdy naposledy jste vůbec museli takhle složitě stříhat auto po nehodě?
Naše směna takhle stříhala naposledy u Kunětic, kdy nám po čelním střetu zůstala ve vozidle zaklíněná řidička. Tam jsme kvůli velkému zdeformování automobilu museli vyzkoušet hned několik postupů, než bylo vůbec možné osobu vyprostit.

Máte u nehody pocit ohrožení? Když jsem viděl kolegu, jak visí do rozmačkaného auta hlavou dolů, koukají z něj jen podrážky a přitom ošetřuje pacienta…
Nebezpečí je tam vždycky. Samozřejmě do toho auta nejdeme, dokud to není bezpečné. Nějaké riziko požáru samozřejmě existuje také, ale to je opravdu spíše filmová záležitost. Víc nás u nehody ohrožují netrpěliví řidiči, někteří nám klidně jezdí deset čísel za zády, a to u zásahu není zrovna příjemné. Proto také řidič už při parkování staví zásahový automobil přes silnici tak, aby nás alespoň částečně kryl.

Michale, vy jste jako zdravotník byl právě ten, kdo při zásahu zaplul po hlavě do auta a celou dobu visel hlavou dolů. Je to tak i při skutečném zásahu?
Někdy ano. Ve chvíli, kdy je havarované vozidlo zajištěné proti pohybu, má zdravotník za úkol dostat se k osobě uvnitř, zkontrolovat životní funkce a pokud je to možné, tak i navázat komunikaci se zraněným. Zároveň jsem pro velitele takové druhé oči. Tím, že jsem uvnitř, mohu lépe vidět, jak a kudy se do vozidla  dostat, kde je co zaklíněné a podobně.

Nakousl jste komunikaci. Zrovna na vás rozhodčí vytáhli scénář, kdy zraněná osoba byla hluchoněmá. Jak se s tímto problémem dá popasovat?
No, byl to trochu problém. Dosud se mi v praxi ještě taková situace nestala, takže přišla improvizace. Základ byl oční kontakt, dotek s tou osobou. Slyšícímu zraněnému normálně říkáme, co se chystáme dělat, ptáme se ho na zdravotní stav. Tady jsme museli všechno ukazovat a naznačovat. V autě bylo málo místa, ale přes všeobecná gesta jako palec nahoru nebo dolů jsme to zvládli.

Rozhodčí říkal, že ano…
Jo? Tak to jsem přeslechl, mě totiž z toho visení dolů trochu hučelo v hlavě (smích).