Bydlela na Kamenici v domě, kde měl otec drogerii. Byla nejstarší z pěti dětí. Svou lásku k výtvarnému umění získala od rodičů. V Náchodě vystudovala obchodní školu, v Praze pak Akademii výtvarných umění.

Ve vzpomínkách na Oskara Kokoschku a Friedl Dicker Brandeisovou uvedla: „Celý život mám ráda a maluji ty nejobyčejnější věci. Inspiruje mne třeba židle, hruška, člověk jak se divá, jak stojí, nebo kytka, kterou mi někdo přinese. Nemyslím, že by obraz měl být přímo pohlazení nač hladit každého. Nechci však, aby mé věci byly jako vyplazený jazyk. Chci, aby to byla přátelsky podaná ruka. Malování, to je pro mne dar. Člověk musí mít zodpovědnost k tomu daru, musí mít nadšení a odvahu vzdát se mnoha věcí. Musí to brát jako svou povinnost i radost. Naplnění života.“