Každopádně sobotní přehlídka deseti vinařství nejen z Moravy přilákala do novopackého kulturního střediska návštěvníky z regionu, ale také z Liberecka, Královéhradecka i Prahy.

Co všechno festival obnáší, o tom jsme si povídali s jeho organizátorem, sommeliérem Ondrou Kuříkem, který nedá dopustit ani na pěnivý mok.

„Pivo je skvělé, sám ho piju, hodí se do gastronomie, takže ho všem doporučuji. Když si u nás ale někdo koupí víno, budu určitě rád a s tím jsem založil i festival. Abych do Nové Paky pozval kvalitní vinaře, aby konzumenti viděli, kdo je osobně schovaný za lahví, aby ho poznali a aby vinař mohl představit své produkty. Protože osobní kontakt s vinařem nic nenahradí,“ domnívá se znalec vín.

„Při pátém ročníku jsme chtěli hostům dopřát něco výjimečného, a tak jsme pozvali Christiana Madla z Rakouska, s kterým dlouho obchodujeme a který vyrábí fantastická a přitom dostupná vína. Specializuje se především na sekty,“ představuje Kuřík jednoho z vystavovatelů, kterých se v novopackém MKS prezentovalo celkem deset. Milovníkům vína zde nabízely volně k ochutnání své produkty Vinařství Ilias, Špalek, Kern, Mlýnek, Madl, Konečný, Peřina, Volařík, Moravčík i nováček, Vinařství Gorčíkovi, které vyrábí na zakázku hroznové mošty bez konzervantů. Návštěvníci tak měli šanci podle vlastního výběru nejen ochutnat osmdesát značek vín, ale na místě si vybraná zakoupit či objednat.

„Je to tu skvělé, účastníme se od prvního ročníku,“ chválí akci Soňa s Luckou a přitom listují katalogem, aby ochutnali další z bílých vín.

Pačáci jsou laici

„Po prvním ročníku jsem už nechtěl přijet,“ směje se vinař Zdeněk Peřina z Klentnice, který je přitom v Nové Pace už popáté. „První ročník byl jen o nalívání, nikdo se mě na nic nezeptal. Lidé byli nezkušení. Další rok byl lepší,“ říká vinař, podle kterého by se měl každý zákazník doptat na filosofii, jak se víno vyrábí. Aby se dopídil, proč mu chutná, z kterého je ročníku. Laikovi Peřina doporučuje především suchá vína, která se hodí k více příležitostem, jsou zdravá, nechají se pít samostatně a jsou méně zatěžující.

„Cukr sytí, váže se na něho více síry, takže vám může být po konzumaci i více nevolno. Proto mě zajímá zákazník, který večer vypije dvě sedmičky suchých vín a ráno může pít znovu. Proto vyrábím suchá, zdravá vína,“ přibližuje Peřina svoji filosofii a doporučuje nám Rulandské bílé výběr z bobulí nebo suchý Ryzlink vlašský, jemné harmonické a svěží víno.

Nekonečný Konečný

Pětatřicetiletý Stanislav Konečný z Čejkovic vyrábí víno už dvacet let. „U nás musíte být buď vinařem, nebo se z Čejkovic odstěhovat, jiná volba není. Jsme třetí největší obcí v republice co do počtu vinic, kterých je u nás šest set hektarů. Mě vinařství moc baví, žiju tím, dnes už se o všechno starám sám,“ povídá mezi naléváním vzorků. U Konečného je totiž nekonečná řada žíznivců.

Vinař z Čejkovic si prezentace pochvaluje, výrobcům dávají šanci ukázat, co je v lahvi.

Po letošním studeném jaru i on sčítá ztráty, pomrzlo mu čtyřicet procent vinic. Vloni jich bylo šedesát, takže další složitý ročník nejen pro tohoto vinaře.