(pokračování příběhu): Když se paní Marie vracela tehdy ze sousedova pole, kam chodila vypomáhat, zahlédla přicházet do dvora statku svoji mladší vnučku. Čtrnáctiletá Radka, která se vracela z koupaliště, pověsila na šňůru mokrý ručník a vyběhla po schodech ke dveřím stavení, kde bydlela s rodiči a devatenáctiletou sestrou.

Babička si stačila ještě všimnout, jak dívka klepe překvapeně na zamčené dveře a vzápětí mizí uvnitř, kam ji vtahuje otcova ruka.

Než se rozhostilo po celém statku podivné ticho, bylo slyšet divné bouchnutí dveří a opakované otočení klíče v zámku. Zatímco nic netušící paní Marie chystala v přilehlém stavení pro vnučky ovoce, v domku její dcery vrcholila tragédie…

O něco později, když žádná z děvčat stále nevycházela ven a jejich nepřítomnost na zahrádce byla téměř podezřelá, začala mít paní Marie nepříjemný pocit. Poté, co nikdo nereagoval ani na její ťukání, pocítila skutečné obavy. Oběhla stodolu a nahlédla oknem do domku.

To, co spatřila při pohledu do místnosti, ji vyděsilo.

V ložnici, namísto ustlaných lůžkovin, leželo na postelích uválené prostěradlo, z velké části potřísněné krví. Žena na nic nečekala a utíkala pro pomoc.

Pohled, který se přítomným naskytl, když vyrazili zamčené dveře, téměř zbavil všechny rozumu…

Přivolaným policistům, kteří se ihned dostavili na místo tragédie stejně jako lékaři záchranné služby, bylo na první pohled jasné, že zde došlo k nejtěžšímu zločinu. Samotný případ byl velmi mimořádný nejen svojí brutalitou, ale zejména počtem obětí. Jednalo o surovou trojnásobnou vraždu, při níž vyhasly rukou vraha životy jeho vlastních dcer a jejich matky.

O pachatelově běsnění na místě činu snad nejvýmluvněji hovoří policejní fotografie. „Jsou obrázky, které z hlavy nevymažete nikdy v životě," vzpomíná ve své knize na tento případ tehdejší dozorující státní zástupce JUDr. Miroslav Antl.   (pokračování příště)

Lenka Burýšková