Krimipříběh: …aneb Vraždy mohou páchat dokonce i děti

(dokončení z minulého týdne): Když se za dvě hodiny vrátila, našla její bezvládné tělo ležet v ložnici v tratolišti krve. Kriminalisté, kteří později začali prověřovat nejbližší okolí oběti, zjistili, že přece jen Eva někomu důvěřovala.

V jednom z bytů onoho domu bydlela rozvedená matka se čtyřmi dětmi. Nejstarší sedmnáctiletý syn Zdeněk prý oběma ženám občas ochotně vypomáhal. Za malý finanční obnos nebo cigarety zryl zahrádku, jindy nařezal dříví.

Osudného dopoledne se Zdeněk rozhodl, že nepůjde do práce. Nic neobvyklého. Za těch pět měsíců, co byl jako nevyučený zaměstnán kdesi v lese, odpracoval zhruba třetinu. Když pomalu upíjel z rybízového vína, které si ráno koupil v obchodě, všiml si z okna, že stará paní někam odjíždí.

Protože mu opět došly peníze, rozhodl se, že si je půjde nahoru k Evě vypůjčit. Věděl, že teď, když je sama doma, se to docela hodí. Její babička by před ním za těchto okolností totiž bouchla dveřmi.

Vystoupal po schodech a zazvonil. Nic netušící Eva otevřela a pozvala ho dál. Společně pak poslouchali v kuchyni hudbu až do chvíle, kdy se Zdeněk rozhodl, že si řekne o peníze. Ze stolu sebral nůž, který si strčil za kalhoty, a šel za ní do ložnice. Bezradná žena však na jeho výzvu vysypala z peněženky pouze drobné mince s tím, že víc nemá. Zdeněk však věděl, že to není pravda, a začal na ni stále více naléhat. Ve chvíli, kdy zjistil, že žádné peníze nedostane, poprvé bodl…

Bodal i poté, co začala křičet o pomoc, a dokonce i poté, co upadla na zem.

V okamžiku, kdy umýval v kuchyni zakrvácený nůž, spatřil, že se Eva snaží přidržet postele a pokouší se vstát. Popadl v afektu kovovou vidličku a svůj hrůzný čin dokonal. Pohled na svoji oběť však neunesl psychicky, proto jí přikryl tvář.

Než opustil byt, z peněženky odcizil 2500 korun. Policisty byl ještě týž den zadržen ve vlaku, kterým cestoval na návštěvu za strýcem do Hradce Králové.

Podrobné doznání, které vrah učinil, bylo podloženo jednak mnoha důkazy vyplývajícími z ohledání místa činu a dále svědeckými výpověďmi. Zdeněk později podstoupil psychiatricko-psychologické vyšetření, které potvrdilo, že jeho ovládací schopnost v době činu byla snížena vlivem požitého alkoholu, ale nepodstatně. Vzhledem k tomu, že rozpoznávací schopnost byla zachována, byl za svůj čin odpovědný.

Předmětem posouzení celé tragédie byla také pohnutka jednání samotného pachatele, který si vraždu předem naplánoval. Při hodnocení důkazů soud později přihlédl i ke skutečnosti, že se obžalovaný ke svému činu doznal.

S ohledem na věk ho nakonec odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání sedmi a půl roku a zařadil ho do věznice pro mladistvé.

Lenka Burýšková