Rozsáhlý osově souměrný třípodlažní objekt na třídě ČSA v Hradci Králové ve, kterém sídlí Hradecká kulturní a vzdělávací společnost je královéhradecké veřejnosti znám pod zkratkou „Adal".

Objekt původně postavený jako katolický spolkový dům svoje pojmenování Adalbertinum nese na západní fasádě nad velkými okny sálu. Jméno bylo zvoleno Politickým výborem Družstva tiskového pod ochranou sv. Jana Nepomuckého v Hradci Králové s ohledem na 900 let výročí smrti sv. Vojtěcha 1897.

Jeden návrh vypracoval architekt Viktor Weinhengst z Hradce Králové a další čtyři inženýr František Hellmann z Jaroměře, který měl k návrhu architekta Weinhengsta vypracovat dobrozdání a podat návrh svůj.

Na valné hromadě Družstva tiskového 23. srpna 1895 byl vybrán k realizaci jeden 
z návrhů inženýra Františka Hellmanna z Jaroměře. Důvodem stavby bylo získat vlastní budovu a sál pro veřejné schůze a přednášky, místnosti pro vydávání časopisu, prostory pro umístění knihtiskárny, ubytování, prostory pro setkávání spolků, kapli, slušnou restauraci a církevní muzeum.

Začalo se bouráním vojenské prádelny

Stavitel objektu byl vybírán na základě výzvy zveřejněné v denících i týdenících. Plány, výměry a podmínky byly zveřejněny 19. března 1896 a ve velmi krátké lhůtě do 31. března 1896 měly být nabídky podány.

Stavba byla zadána Františku Hellmanovi z Jaroměře, práce truhlářské Josefu Hlavatému z Pražského Předměstí, zámečnické Františku Paulíkovi z Hradce Králové, klempířské Štěpánu Paulovi 
z Hradce Králové, sklenářské Josefu Hozovi z Kuklen a natěračské Josefu Komárkovi 
z Chrudimi. Architekt Viktor Weinhengst převzal dozor nad stavbou.

Stavba byla zahájena bouráním staré vojenské prádelny 19. března 1896 na svátek sv. Josefa. Základní kámen, který zhotovil Josef Ježek, sochař z Hradce Králové, byl posvěcen 23. dubna 1896 na svátek sv. Vojtěcha za přítomnosti JUDr. Františka Ulricha, purkmistra jako zástupce královského věnného města Hradec Králové. První banket v sále Adalbertina se konal již 24. srpna 1897.

Staré stavby 
pod povrchem

Stavba byla obtížná, proto že se při výkopech zjistilo, že v hloubce čtyř metrů pod povrchem jsou staré stavby. Objet byl založen s použitím tzv. Kuffsteinského vápna se základy hlubokými až pět a půl metru.

I další použité materiály byly velmi kvalitní: Anglická břidlice na střechu, žula na schodiště, podlahy z silných prken, dubových vlísků a broušené teraco to dokládají.

Budova za novobarokními fasádami skrývala velmi rozmanité využití. V přízemí budovy o rozměrech 47,10 x 31,25 m byl v přední části vpravo byt domovníka a restaurace a vlevo knihkupectví a redakce časopisu a v zadní části budovy tiskárna, noclehárna pro tovaryše, kuchyň a výčep restaurační a byt hostinského.

V první poschodí bylo diecézní muzeum, spolkové místnosti, třípokojový byt ředitele tiskárny, pět hostinských pokojů, spolkový sál, spolkové místnosti a sazárna tiskárny.

Ve druhém poschodí byla v čele kaple sv. Vojtěcha s oltářem od akademického malíře a sochaře Antonína Suchardy, třípokojový byt a šest bytů dvoupokojových.

Ačkoliv za 117 let existence se budova Adalbertina proměňovala, svému původnímu účelu slouží stále sál a restaurace.

Vymyslel slavnou vilu? Prozrazují ho detaily

Královéhradecko - Jeden z jeho hlavních výtvorů se dostal i do puklikace nazvané Slavné vily.

Přitom se úplně přesně neví, zda architekt František Hellman z Jaroměře, který navrhl budovu hradeckého Adalbertina, je také projektantem neorenesanční vily poblíž samotného centra Jaroměře.

Ta stojí uprostřed anglického parku a je historicky spojena s rodinou právníka Jana Náhlovského.

Vilu, ve které od roku 1949 sídlí městská knihovna, po smrti Jana Náhlovského zdědil jeho syn Jan Náhlovský mladší, významný statistik a publicista.

Ale zpět k architektovi. Proč se vlastně objevují poměrně časté pochybnosti, zda je Hellman duchovním otcem této stavby?

„V době vzniku vily Hellmann pracoval jako zednický mistr, protože stavitelské zkoušky složil až v roce 1896. Praxi před jejich úspěšným složením získal při rekonstrukcích historických památek, mezi nimiž byla na prvním místě oprava zvonice gotického chrámu sv. Mikuláše," píše se v publikaci Slavné vily.

Tyto skutečnosti stojí za mírným tajemstvím. Další indicie však jasně mluví pro fakt, že Hellman byl architektem vily.

„Pokud ji ale porovnáme 
s Hellmannovými nejvýznamnějšími pracemi – jaroměřskou neorenesanční řemeslnickou školou nebo neobarokní Osvětovou besedou v Hradci Králové (přezdívanou Adalbertinum), dojdeme k závěru, že jejím projektantem s velkou pravděpodobností byl," píší autoři projektu Slavné vily.