'Děti mi pomáhají. Vymyslely zvířata pro trpaslíky'

V krásném ateliéru na Velkém náměstí provoněném bylinkovým čajem přicházejí na svět příběhy o nejrůznějších pohádkových bytostech žijících ve městě. Společně s dětmi je tady již několik let vymýšlí Marta Pohnerová. Dodává jim i jejich kreslenou podobu.

Postavičky můžete vidět na autobusech i trolejbusech, vyřezané ze dřeva lemují pohádkovou trasu v městských lesích. S její vílou Orličkou průvodci vodí výpravy po Hradci, malou dřevěnou si pak můžete koupit. Z jejího pera vznikly také knihy – Pohádky z hradeckých lesů, Augustinovy pohádky a Pohádky od Labe a Orlice.

Mají vaše příběhy nějaké historické základy nebo jsou všechny vymyšlené?
Většina jich je vymyšlených, ale některé se zakládají na pravdě. Vyslechla jsem je od lidí žijících na Novém Hradci. Vždycky si ke mně přisedli na lavičku a vyprávěli. Hodně příběhů i postav mi také pomohou vymyslet děti. Koneckonců píšu to především pro ně. Vždycky se jich zeptám, co si myslí, že by třeba vodník měl v dané situaci dělat a ony mi poradí. Zrovna tak mi moje vnučka pomohla vymyslet zvířátka pro trpaslíky.

Hodně pracujete s dětmi, jak hodiny u vás vypadají?
Dnes už vedu jenom málo dětí, většinou jsou hodně talentované. Pomáhám rodičům také zjistit, co jejich dítě trápí, proč mu to třeba nejde ve škole. Prostřednictvím jejich obrázků se můžu dostat i blíž k jejich dušičce a zjistit, co mají za problém, mají-li nějaký. Dbám na to, aby děti při práci, která je baví, vydržely, dokázaly ji úspěšně dokončit. Pak z ní mají radost.

Jste autorkou programu Duchovní a smyslová výchova. 
V čem spočívá?
Nejdůležitější je naučit děti využívat vlastní tvůrčí schopnosti. Neubíjet jejich bohatý vnitřní svět šablonami na tvorbu i myšlení. Snažit se rozvíjet to dobré, co si dítě přinese jako dar na tento svět.

Co televize a kreslené seriály počítačové hry. Co ty udělají
s dítětem?
Moderní kreslené příběhy 
v televizi nemají na děti dobrý vliv. Mnohdy v nich chybí příběh, nevítězí dobro nad zlem, nepředávají dětem ty správné morální hodnoty. S láskou vzpomínám na naše poetické večerníčky. Podle mých zkušeností například děti, které hrají počítačové hry a uzavírají se v tomto virtuálním světě, se horší kolem třetí třídy na základní škole.

To se dá takhle přesně vysledovat?
Ano, je to možné. Právě tak malé děti, pokud jsou závislé na počítačových hrách, nekreslí normální lidské postavy ale zmutované hranaté příšery z počítače. Aplikují virtuální svět na ten skutečný, což není dobré.