Děkujeme, že odcházíte, doufám, že odejdete

Otevřený dopis

Vážená redakce,

Obracím se na Vás se žádostí o pomoc s vyjasněním věcí, které se týkají zdravotnictví a dalších navazujících problémů, které sám bych nikdy nemohl do důsledku vyšetřit a poučit se. Rovněž bych chtěl varovat určitou skupinu žen-rodiček, aby se včas připravily na možná úskalí, anebo ještě lépe - pokusit se pohnout nemožným systémem tak, aby již nikdo nemohl být ohrožen na životě.

O co jde? Jsem důchodce. Ano, neděste se. Nebudu vykřikovat nic o nevhodnosti zdravotnických poplatků. Naopak, souhlasím s nimi, neboť si uvědomuji velmi dobře, jak se zlepšila přístupnost pacientů k lékům.

Sám jsem pocítil za bývalého režimu, že některé léky byly zřejmě jen pro vyvolené soudruhy, a protože mi bylo odepřeno jejich předepsání, podstupoval jsem téměř pravidelně každý rok zbytečné lékařské výkony s nepříjemnými projevy. Po roce 1990, aniž bych sám požadoval takovýto lék, jsem jej obdržel a po aplikaci asi dvou balení zcela tento druh onemocnění odezněl a vše je v pořádku.

Rovněž přístrojová diagnostika i operativa je na takové úrovni, že zcela jistě prodlužuje život všem potřebným, a ti by měli tyto poplatky s vědomím uvedeného rádi zaplatit a odepřít si raději jiný, byť příjemný, materiální požitek krátkodobého trvání.

Požehnaný stav činí ženy krásnými

To jsem ale odbočil. Jedna z mých dcer, ačkoliv dovršuje téměř čtyřiceti let, se ještě rozhodla pro plánované rodičovství. Tedy ne první, ale třetí. V očích našich, tedy rodičů, je jejich dítě - i když ne věkem, ale existencí - vždy dítětem. Tedy osobou, o kterou mají rodiče strach a vždy budou prožívat úskalí jejich života s obavami. Zvláště tehdy, jestliže z pohledu dnešní doby je její strava sice racionální s maximálním přísunem zeleniny a omezenou konzumací masa, ale z pohledu rodičů s ohledem na její požehnaný stav se její postava hodí spíše pro manekýnky, než pro těhotnou slovanskou dceru. To jen pro objektivní vstupní informaci.

Všichni muži, kteří zažili průběh těhotenství ženy, mi jistě dají za pravdu, že jejich požehnaný stav je činí krásnými, vyrovnanými Madonami. O to méně vyrovnanými jsme byli my, rodičové, v době, kdy se blížila doba porodní. Dcera vždy informuje matku o svém objektivním zdravotním stavu. Matka pak informuje mne, otce, že bolesti předporodní jsou u dcery již značné a její noci probdělé, beze spánku a stahy již probíhají. Takto přijaté informace jsou vždy pro mužského psychicky náročné, neboť nemůže nikterak pomoci a představa tohoto stavu je děsivá, alespoň pro mne. Tento stav se odehrával v neděli počínaje, přes celé pondělí. V tento den, v odpoledních hodinách se pro intenzivní stahy dcera rozhodla zajet do porodnice ve FN Hradec Králové. Zde po vyšetření jí poslali domů, že se nejedná o počátek porodu, ale o bolesti v podbřišku.

Lékařka nepoznala, že dcera rodí

Vedlejší zdravotní stav dcery ošetřujícího lékaře nezajímal, ačkoliv se podle mého jedná o profesní selhání. Její diagnóza byla trombóza vertebrální artemie. Při znalosti tohoto stavu lze předpokládat, že zcela jistě, nebyl-li lékař hazardér, ponechal by dceru na sledování v nemocnici.

V úterý bolesti i stahy sílily, a tak se mladí rozhodli mezi 4. a 5. hodinou ranní dojet opětovně do nemocnice. Ani nyní se přítomná ošetřující lékařka nezajímala o obecný zdravotní stav dcery. Konstatovala, že krvácení, které proběhlo po předchozím vyšetření, ustalo, a probíhající bolesti a stahy jsou předporodní poslíčci se závěrem - jeďte domů, porod bude za 14 dní, podle prvního výpočtu.

To i lékařka v poradně poznala, že porod bude dříve s ohledem na velikost plodu. Tyto informace jsme my, rodiče, obdrželi ráno a rozhodli jsme, že za dcerou zajedu a raději jí doporučíme, ať znovu navštíví nemocnici, kde jistě bude nová lékařská směna. Na základě prožitých vyšetření a odmítání k příjmu v nemocnici však s odjezdem do porodnice otáleli.

Naše nervy s ohledem na dceřinu diagnózu a její konstituci byly na pochodu. Asi po jedenácté hodině odjížděla manželka s proviantem na oběd k vnoučatům, aby se dcera nemusela ještě starat o ně. Během cesty mne žena volala, že malý vnuk jí telefonoval, že se jim narodilo děťátko. Úleva byla obrovská. Tím to však neskončilo.

Po chvíli, kdy žena dorazila k mladým, mi opětovně volala. Tentokrát její hlas nezněl klidně. Sdělila mi, že porod proběhl doma a dítě i dceru odvezly dvě sanitky. Mám hned zjistit jejich zdravotní stav a podat jí informaci. Jak jsem se později dozvěděl, dcera po mém doporučení „aby znovu jeli do nemocnice“, nechtěla odjet hned, byla přesvědčená, že ji tam nechtějí.

Asi kolem 11. hodiny dceři odtekla plodová voda a začal spontánní porod doma. Další děj probíhal tak, že dceřin manžel, který byl naštěstí doma, se stal porodníkem a nakonec přestřihl i pupeční šňůru. Do porodnice ve FN HK jela dcera i dítě. Nechci domýšlet, co by se mohlo stát, kdyby neměla manžela doma, nebo na možné komplikace s její diagnózou a celkovou tělesnou konstitucí.

Tak nevím, zda za lékařským diletantismem - zvláště té ošetřující lékařky, která mimo jiná pochybení prohlásila, že porod bude za 14 dní, je její špatná odborná úroveň, nebo nezájem, nevrlost z nočního vyšetřování, nedostatek etiky a neúcta k pacientovi. Takovému lékaři bych rád poděkoval za to, že odejde za lepším, jak řada lékařů proklamuje a dodal - vypadněte. Podle mých informací tito lékaři v novém působišti v zahraničí se naučí určitě, co znamená úcta k pacientovi, ochota, etika, protože je jinak vyhodí.

Raději doma za přítomnosti laskavé asistentky

Jak se srovnává tato realita výsledku vyšetřování pacientek k porodu ve FN Hradec Králové a výsledný způsob porodu s odmítavým postojem lékařů - porodníků k porodům vedeným doma, za přítomnosti porodních asistentek?

Tento duel vedený nedávno v relaci „Máte slovo“ jsem pozorně sledoval. Věřil jsem beze zbytku lékařům, že při porodu mohou vzniknout řady zdravotních komplikací, pro které je porod lepší a bezpečnější provést v nemocnici. Jestliže však nemocnice odmítá své rodičky, není lepší odborně vedený porod v klidu domova za přítomnosti laskavé porodní asistentky?

V Královéhradeckém kraji se zrušila řada porodnic a jinde asi také, je nedostatek rodiček a je nutné šetřit. Dříve byly v porodnicích „hekárny“. Není mi jasné, na čem se šetří, když rodička je opakovaně vrácena domů, třebaže je porod očekáván v rozsahu zhruba šesti hodin. Jedná se o chybu lékaře, nebo systému?

Zde bych rád poznal stanovisko lékařů, primáře porodnice, ředitele FN Hradec Králové, ale i ministra MUDr. Leoše Hegera. Co udělají nemocnice pro to, aby se podobné divoké porody neopakovaly? Bude třeba budoucí rodičky v poradnách připravovat i na to, jak jednat, když jsou v porodnici odmítnuty?
Zůstává v nemocnici na „hekárně“ jen rodička, jejíž manžel nabídne dostatečně vysoký úplatek?

Náš případ není ojedinělý. Známe v sousedství příběh z léta, kdy odmítnutá rodička zůstala dvě hodiny v automobilu a pak úspěšně zopakovala příjem do FN HK. Její kamarádka, která bydlí mimo Hradec Králové, zase dojížděla třikrát do FN a při poslední jízdě takřka porodila v autě. Takové asociální chování státu ve svém zdravotnictví k budoucím matkám se musí změnit!

Proto se obracím na všechny ženy, aby bez ostychu sdělily svůj prožitek z doby předporodní, ve vztahu k příjmu na Porodnické a gynekologické klinice ve FN Hradec Králové nebo v jiné porodnici. Tím pomohou budoucím matkám v prosazení změny celého systému.

V případě, že se nepodaří vyřešit tuto traumatizující situaci, doporučuji provést protestní akci v jarním období přímo v areálu FN HK za přítomnosti porodních asistentek, žen s dětmi i bez nich a hlavně těch, které jsou v očekávání miminka - ale i otcové by měli být vítáni. Děkuji.

Váš čtenář
(jméno autora i jeho bydliště je redakci známo)