HABLEROVI: Poslední den v práci, start do nového začátku

Pro nás oba byl tento den takovou nenápadnou masáží slzních kanálků. Opouštěli jsme totiž firmu, do níž jsme chodili rádi a kde většina lidí byla moc fajn. Z takového místa se snadno rozhodně neodchází.

A teď byl všemu konec. Loučili jsme se nejen s kolegy, ale i se vzpomínkami na všechny chvíle strávené pod touto střechou. A že jich bylo! Nebýt posledních problémů s Lenčiným odstupným, kde jí ho jeden člen managementu slíbil a ředitel jí ho pak odmítl vyplatit, převládaly by jen ty dobré. My jsme si alespoň odnesli ponaučení o pravdivosti přísloví „Co je psáno, to je dáno“.

A co se takový poslední den v práci dělá? U nás se většina zvláštních příležitostí vždy slavila chlebíčkem a nějakým zákuskem, takže v tomto ohledu jsme kolegy zklamat nemohli. Pak se rozdaly nějaké maličkosti na památku, rozeslaly se poslední rozlučkové e–maily, představil se náš nový web a poté si už jen sbalíte své věci a zamáváte. Zní to velice jednoduše, že?

Ono se to nezdá, ale vrhnout se po hlavě z jakési jistoty do oceánu nevědomosti a čekat, že to nějak dopadne, to s psychikou člověka dokáže pěkně zamávat. My máme tu výhodu, že jsme na všechno dva. To se vše řeší mnohem lehčeji a veškeré problémy jsou najednou malicherné. Otázky o naší budoucnosti jsme tedy vypustili s tím, že se to tradičně vyřeší samo.

Plánovat si můžete leccos, jenže zásah vyšší moci, v našem případě to byl krach našeho zaměstnavatele, vás donutí vaše představy přehodnotit. Možná si stačí uvědomit, že jen díky tomu vznikají tyto řádky i celý náš příběh, který má pokračování až u protinožců.

Tak zase příště!
Hablerovi