„Kdykoliv sem někdo přijede, máme dva pocity. Stud a strach, aby se nic špatného nestalo," říká hradecký zastupitel a předseda TJ Slavia HK Jakub Lejsek ve vstupní aule stavby, která se rodila dlouhých dvacet let. A kdyby si člověk odmyslel, že za dveřmi areálu bují jednadvacáté století, musel by si ve sportovním areálu připadat, že se opět vrátil do doby před takřka třiceti lety, kdy byl spuštěn zkušební provoz. „Bylo to v roce 1991. To se otevírala hala, jež byla součástí druhé etapy stavby," říká bývalá tajemnice a současná ekonomka TJ Blanka Michajlíková, která byla i u první etapy stavby, která začala v roce 1972.

„S přestávkami se stavělo takřka dvacet let. Nebyly totiž finanční prostředky. Město to financovat nechtělo a po dlouhých průtazích nakonec přispěl ČSTV a Univerzita Hradec Králové," dodává Blanka Michajlíková. Málokdo už však dnes ví, že sportovní areál měl původně sloužit lukostřelcům. Právě ti podle Blanky Michajlíkové dali prvotní návrh na zastřešení areálu. „Bylo to v euforii, kdy se tu pořádalo mistrovství Evropy. Nakonec se tato vize rozpadla, stejně jako i oddíl," dodává žena, která si nepamatuje, že by se po otevření haly  podnikly větší investice. „Pokud si pamatuji, tak se jen opravovala střecha. Ale ta už protékala od samého začátku," dodala.

Podle Jakuba Lejska by potřebná rekonstrukce chátrajícího areálu v současné době přišla minimálně na 250 milionů korun. „A hala by si ty opravy opravdu zasloužila. Stále sice slouží svému účelu, ale je tu spousta věcí v dezolátním stavu," říká zastupitel Jakub Lejsek.

„V posledních týdnech se výrazně změnil vzhled stavby šatnového objektu v Orlické kotlině," psal na konci sedmdesátých let minulého století dobový tisk o sportovní hale Slavia. Tato slova by se dala parafrázovat i dnes. Vzhled tohoto sportovního zařízení se totiž opravdu mění, a to k horšímu.

Už jen samotný vstup do sportoviště, kde jedinými výdobytky moderní doby jsou tři oprýskané automaty na různé sladké pochutiny, dává znát, že poslední, kdo tu kdy sáhl na nějakou opravu, byl zedník, jež si tu na začátku devadesátých let poupravil pracovní oděv.

Reprezentace pod Damoklovým mečem

„Ale to je jen začátek cesty našim panoptikem marnosti," říká předseda TJ Slavia HK Jakub Lejsek a otevírá malé boční dveře ústící do obrovské sportovní haly. „Ta je v celorepublikovém měřítku unikátní. Zatímco největší haly pojmou čtyři volejbalová hřiště, tak mi jsme schopni vedle sebe poskládat šest kurtů," dodává s hrdostí v hlase Jakub Lejsek s tím, že Český volejbalový svaz využívá tuto halu až 10 krát za rok k významným mládežnickým vrcholným soutěžím a již čtvrtým rokem tu absolvují letní soustředění reprezentace žen a mužů.

Hrdost však vyprchá v době, kdy se naše oči stočí od palubovky o rozloze 90 krát 28 metrů na střešní konstrukci. Pod ní se „skví" několik desítek polstrovaných odhlučňovacích polštářů. Takřka žádný z nich však už není ve své původní poloze.

„Pokaždé, když vidím ten zubožený stav, říkám si, že je štěstí, že se žádný z nich ještě neuvolnil a někomu nespadl na hlavu," glosuje pohled na shluk pošramocených podhledů Jakub Lejsek a upozorňuje na jeden z mnoha „unikátů" zdejší haly.

Tím jsou dvě lávky, které měly prapůvodně sloužit k údržbě jak světel, tak i odhlučňovacích polštářů. Nikdy se však nerozchodily a již dlouhá léta na sebe „koukají" přes délku sportoviště.

„Jediná možnost polštáře opravit, je tak za pomoci horolezců. Když jsme jednu firmu s tímto požadavkem oslovili, protočily se nám panenky. Za opravu podhledů si chtěli účtovat půl milionu korun," dodal Jakub Lejsek.

Vzduchotechnika bez vzduchu

Pomalinku procházíme po ochozu, kde se smutně na cvičenky pilující na palubovce sprinterské starty dívají ošoupaná sedadla.

„Zkuste si na sedátka sednout a podívat se na dění na hřišti. Pak taky budete smutný," vyzývá mě můj druhý průvodce, současná tajemnice Martina Poláková. Zaujímám fandící polohu. A ejhle. Místo na cvičenky zírám na kulatinu v podobě zábradlí, které mi překáží v zorném poli na palubovku.

„Tohle snad musel kreslit někdo s třemi promile v žíle," říkám a zvedám se z místa. V tu chvíli mi zrak padne na dvě mohutné roury směřující ze suterénu stavby a končící obřími průduchy nad palubovkou.

„Tohle je naše Potěmkinova vesnice. Je to původní vzduchotechnika, která je teď spíš lapačem prachu, než technologickou pomocí. Byla postavena s halou, ale nikdy se nerozeběhla. Venkovní průduchy jsou tak už delší dobu zality betonem," dodává Jakub Lejsek a směřuje ke dveřím, za jejichž veřejemi se před námi otevírá schodiště, které by se v nočních hodinách bál sejít i hororový specialista Freddy Krueger.

Okna jako okrasa a zdroj úniku

Je to však nejrychlejší spojnice mezi ochozem a palubovkou. Ta taky stojí za to. Na mnoha místech je popraskaná a i při zběžném pohledu je znát, že má již nejlepší léta dávno za sebou.

„To je jedna z větších položek našeho rekonstrukčního plánu. Její renovace by stála kolem patnácti milionů korun. I díky jejímu zuboženému stavu tu dnes už  nemohou hrát svá mistrovská utkání družstva pozemního hokeje," říká při procházce rozlehlou halou předseda TJ s tím, že největší položkou současného provozu haly jsou provozní náklady.

„Budova je zkrátka stará a nemá zateplení. Okna tu jsou taky jen pro okrasu. Některá nejdou dovřít a uniká nám spousta tepla," říká Jakub Lejsek a dodává, že nebýt finančních prostředků z městské kasy, pokladny ministerstva školství, potažmo od Českého volejbalového svazu, hala by dávno skončila.

Nové útočiště by tak muselo hledat několik oddílů, mateřských, středních i základních škol, ale také milci sportu z hradecké univerzity.

„Bohužel se tu však teď všechno jen štukuje, lepí a záplatuje. Dle mého mínění však Hradec potřebuje nejenom Slavii, ale ještě další podobnou víceúčelovou sportovní halu pro dva tisíce diváků, kde by se dala pořádat mezinárodní sportovní klání. A to nejen ve volejbalu, ale i v basketbalu či pozemním hokeji," dodává zastupitel.

Po vznesení výtky, že: „Máme tu přeci halu v Třebši," mi oponuje. „To sice máme, ale nesplňuje normy na pořádání právě mezinárodních klání."

Sportovci sobě a peníze hale

Postupujeme dál v prohlídce slávistické Potěmkinovi vesnice. Dalším našim cílem jsou šatny. Ty jako by z oka vypadly šatnám ze seriálu My všichni školou povinní. Jen drátěné stěny tu chybí a „intimitu" zařizují oprýskané sololitové desky. Vrcholem naší procházky je pak sauna, která spíš než toto zařízení, připomíná řeznický krámek z konce osmdesátých let minulého století. Nastává tak otázka, co se Slavií.

„Sám jste viděl, že rekonstrukce objektu je zcela na místě. Stále však narážíme na nedostatek financí. Dle mého názoru se musí zapojit více subjektů – TJ Slavia, město Hradec Králové, Královéhradecký kraj. Další se nabízí jednotlivé sportovní svazy s vazbou na Ministerstvo školství a případně Univerzita Hradec Králové," dodává na závěr Jakub Lejsek, který odhaduje, že by rekonstrukce spolkla minimálně 250 milionů korun. Opravovat halu postupně by asi nebylo ideální řešení.