Změnil se pohled lidí na vás? Většinou jsou starší a viděli vás vyrůstat.
Myslím, že jsem si svým jednáním a přístupem vytvořil nějaký respekt. Už mě nevnímají jako mladýho kluka, co jen běhá po hřišti.

Nezačali vám někteří vykat?
To se právě stalo –  chtěli se mnou něco řešit a najednou mi vykali. Pane starosto… Rychle jsem to zakázal. (usmívá se)

A naopak. Nemají na vás jako na mladého starostu vyšší nároky?
Možná je pro některé z nich snazší si o něco říct. Mají pocit, že jim musím ve všem vyhovět. Snažím se, ale někdy to nejde. A je docela těžké to říct.

Je vám šestadvacet. Zkoumal jste, jestli jste nejmladší starostou v okrese?
Moc ne, jen jsem se o tom bavil s jinými kolegy. Nikdo o nikom mladším neví…

Proč jste se vlastně dal na „politiku"?
Tady v Kratonohách se nic nedělo. Jen se říkalo, že tohle nejde a tohle nejde. Byl jsem prostě naštvanej. Myslím, že se to zlepšilo, udělali jsme hodně věcí.

Vy jste přece před volbami nepočítal, že budete starosta, že?
Právě, že vůbec. Myslím, že naše sdružení Pro Kratonohy a Michnovku mělo vhodnějšího kandidáta. Jenže nějak to vyplynulo. Neměl jsem strach, že bych to nezvládal, spíš jsem nevěděl, jak to půjde skloubit s prací.

Zrazoval vás někdo od přijetí funkce?
Rodiče a manželka. Mysleli si, že to nepůjde stíhat.

A jaké byly reakce na fotbale? Stále hrajete za místní klub.
(směje se) To jede pořád: Starosto, jak to, že není posekáno. Asi bych měl dělat všechno – div, že bych neměl sedět i na tom traktoru a jezdit po hřišti.

Dal vám někdo najevo, že nemáte věk na starostování?
Stalo se to, ale nebylo to nijak výrazné. Spíš se lidi pozastavovali nad faktem, že nejsem uvolněný, to znamená, že vedle funkce chodím i normálně do práce. Jenže naše sdružení to mělo v prgramu – Kratonohy tak ušetří 250 tisíc ročně a to je při rozpočtu kolem šesti milionů dost.

Co ostatní starostové?
Vesměs mi fandí, i když je pravda, že většina kluků
v mém věku má jiné starosti. Oni řeší, kam půjdou zapařit a já sháním kačky pro obec. (směje se)

Jak tedy zvládáte skloubit zaměstnání a starostování?
Mám kolem sebe perfektní lidi. I když jsme v zastupitelstvu dvě sdružení, nejdeme proti sobě. Naopak.

Co vlastně děláte?
S tchánem jsem ve firmě, která projektuje stavby a shání na ně dotace od Evropské unie. A dotace jsou alfa a omega každé obce. Starosta je úspěšný, když přinese peníze. Pak je ještě musí správně rozdělit. Proč stavět sportovní halu, když nejsou chodníky?

Co se vám povedlo rozjet jako starostovi?
Začali jsme opravovat chodníky, což bude stát 1,6 milionu korun. Teď čekáme, jestli nám kraj přiklepne padesátiprocentní dotaci. Sehnali jsme peníze na rekonstrukci fotbalového hřiště. 
A nejdůležitější je, že jsme zahájili územní řízení na stavbu centrální kanalizace a čističky. Potěšilo mě, jak k tomu lidi přistoupili, že jsme s nimi vyřešili majetkové záležitosti. Kanalizaci takhle velká obec nutně potřebuje.

Baví vás starostování?
Jo, hodně. Raduju se ze všech úspěchů. Třeba kanalizace se tady nehnula osm let.

A máte vyšší politické ambice?
Jsem starosta půl roku, nejdřív se musím ukázat tady. Ale třeba krajský radní bych jednou mohl být. (směje se)

Starosta, student, táta a fotbalista

Ivan Hlinka, legendární hokejista a trenér, o sobě občas říkal, že je jako japonská kalkulačka. Tolik měl v českém hokeji funkcí…

Ani Jiří Štěpánek, mladý muž z Kratonoh, se nenudí. „Občas je to docela hukot. Musím toho stihnout celkem dost," vypráví.

Je starostou obce, otcem šestiměsíční dcery, fotbalistou a nedávno se vrhl také na studium vysoké školy. „Dělám od rána do večera," vykládá. „Učím se po večerech, ale před poslední zkouškou už jsem si musel vzít den volna."