Šlechtický rod Harrachů, který Hrádek vystavěl v první polovině 19. století, o své letní sídlo a panství nejen v okolí Nechanic v souvislosti s válečnými událostmi přišel. Hradecký deník přináší unikátní třídílný seriál, který pro naše čtenáře exkluzivně připravil kastelán zámku Ivan Šenk.

Ke konci června 1945 byl dočasný tábor v Bad Kreuznach uzavřen. Velká část vězňů byla již dříve přesunuta do jiných táborů, někteří byli propuštěni, ale několik tisíc jich v táboře našlo smrt a dodnes možná leží v neoznačených masových hrobech… Takový osud potkal i Jana Harracha, který dle úředního sdělení z června 1946 zemřel v táboře v Bad Kreuznach dne 12. května 1945 na úplavici. V té době zajatci v táborech umírali denně po desítkách. Přes den byly mrtvoly zajatci vynášeny před bránu do tábora a v noci byly americkými vojáky naloženy na nákladní auta a odváženy neznámo kam. Podle svědků byly buldozery na odlehlých místech vyhloubeny jámy a mrtví zajatci v nich byli hromadně pohřbeni.

Ivan Šenk.Bez manžela a s Rudoarmějci v domě

Konec války tedy zastihl hraběnku Stephanii na Hrádku u Nechanic se dvěma malými dětmi, možná se svojí tchýní, správcem a pár lidmi k zajištění toho nejnutnějšího. Paní hraběnka po skončení války vůbec nevěděla, kde a jak hrabě Jan skončil. Další ironií osudu tedy je, že v době, kdy 10. května 1945 do zámku vstupuje velitel 120. střelecké gardové divize Rudé armády generálmajor Ivan Pavlovič Govorov a oznamuje hraběnce Harrachové, že na zámku bude zřízen štáb této divize, tak v zajateckém táboře v Bad Kreuznach umírá její manžel. Tuto zprávu se však hraběnka dozví až po ročním pátrání Červeného kříže v červnu 1946.

Paní hraběnka s dětmi, s kožichem pro manžela (údajně kdyby ho někde v zajetí potřeboval…), s několika osobními zavazadly s nejnutnějšími věcmi opouští v červnu konfiskovaný zámek obsazený sovětskými vojáky a autem odjíždí do Vídně, kde bude přes Červený kříž pátrat po manželovi a připravovat odvolání proti konfiskaci majetku.

Generál Govorov učinil dne 14. 5. 1945 do zámecké pamětní knihy tento zápis: „Navštívil jsem zámek Hrádek. Zámek je velmi pěkný, prostorný, příjemného prostředí (nevím, komu patřil). Z duše bych přál, aby bratrský národ Československa tento zámek nikomu více nemusel vydat a připadl tak do rukou československého národa pro blaho jeho lidu, který by v něm dále mohl odpočívat jako v sanatoriu. Přeji, aby nikdy více na území Československa nebylo cizinců podobných Hitlerovi a jeho spolupracovníkům. Z duše přeji československé-mu národu, aby byl svobodným a nezávislým národem Evropy."

Štáb a řadoví vojáci pobývali na zámku a v jeho okolí ještě několik týdnů. Na Hradecku první jednotky začaly odjíždět v červnu. Poslední jednotky se rozloučily začátkem července 1945.

Ivan Šenk