Na nároží ulice Balbínova a Heřmanova stojí vila Marie a Waltera Steinových.

Vilu navrhl královéhradecký architekt Ing. Jan Rejchl (1899 – 1985) v roce 1932. Stavbu realizovala v roce 1933 firma V. Nekvasil a R. Schmidt z Hradce. Stavba dvoupodlažní podsklepené vily i po radikální přestavbě z roku 1967, dává tušit velmi kvalitní architektonický návrh ctící zásady (v době výstavby) nového stylu funkcionalismu.

Jednotný vzhled

Při přestavbě bylo ploché zahradní průčelí ošizeno o terasu v přízemí. Na severní straně, směřované do nároží ulic, nástavbou části patra na terase severozápadního nároží objektu, zanikla kompozice kubických objemů schodiště. Poslední oprava objektu již respektovala tento stav, a to včetně nově přistavěných garáží k západnímu průčelí a dala objektu jednotný vzhled připomínající dobu výstavby.

Povolení novostavby vily 
s plochou střechou do prostředí, ve kterém všechny vilové objekty byly zastřešeny šikmými střechami, stálo velké úsilí. Na dochovaných plánech jsou dokreslovány tužkou šikmé střechy se štíty, římsami a vysokými komíny 
z režného zdiva. Tyto střechy vytvářející půdní prostor popíraly jednu ze zásad funkcionalismu, která označila půdní prostor v moderní architektuře za zbytečný. Současně byly zejména v rozporu s navrženými jednoduchými prvky (hladká fasáda prolomená okny sestavená v horizontálách) tvořícími architektonický vzhled objektu.

Projekt z roku 1932 i přes to, že objekt byl zakončen plochou střechou, nebyl částečně dodržen. Terasa se schodištěm spojujícím přízemí se zahradou, která byla navrhovaná podél celého průčelí, byla postavena pouze částečně a bez přímého propojení se zahradou. Vitráže ve vysokých oknech schodišťového hranolu byly nahrazeny luxfery.

Velkorysé zázemí

Vyvýšené přízemí objektu je přístupné po jednoramenném schodišti. Rozvrh místností umožňoval zajistit maximální pohodlí jejich majitelů. Z prostorného zádveří byly přístupné jak prostorná šatna pro hosty s WC a provozní zázemí vily, tak vstupní hala jako ústřední společenský prostor 
s navazujícím pánským pokojem, terasou a jídelnou.

Z haly se po dřevem obloženém schodišti vstupovalo do patra se soukromými pokoji a ložnicemi. Kuchyně byla oddělená od obytných prostor přípravnou, ze které se bez nebezpečí pronikání hluku a kuchyňských vůní obsluhovala jak jídelna, tak i společenská hala. Na ložnici majitelů 
s dveřmi na balkon umístěnou v patře navazovala na šatnu a koupelnu, způsobem, který je v dnešních projektech nyní opět objevován.

Plocha střechy přístupná pohodlným schodištěm byla upravená jako terasa a určena k nerušenému odpočinku. I zázemí objektu bylo na poměry 30. let velkorysé. V suterénu byla navržena garáž. Obsluhu rodiny a objektu zajišťovaly dvě služebné, kterým byla určena místnost s umývárnou a WC v přízemí u vstupu do objektu, a domovník, řidič nebo zahradník, pro něhož byl určen v polozapuštěném suterénu byt 1+1 s koupelnou.

Samozřejmostí bylo ústřední vytápění, rozvod vody a vybavení koupelen a WC.

Složitý osud vily Marie a Waltera Steinových v druhé polovině 20. století neubral na její výjimečnosti a kráse.

Jako vazbu na myšlenky českých funkcionalistů, které formovaly vzhled i vnitřní uspořádání objektu, je možné dnes považovat vlajku vlající na stožáru  obdobně, jako vlála na mnohých projektech 30. let 20. století.