Co možná nevíte
- All Hands Volunteers je nezisková organizace se sídlem v USA, jejímž cílem je pomáhat v oblastech postižených přírodní katastrofou.
- Za pět let existence se ve čtrnácti projektech, mimo jiné na Haiti, Filipínách nebo Indonésii, vystřídalo téměř šest tisíc dobrovolníků z více než čtyřiceti zemí světa včetně České a Slovenské republiky.
- Více na http://hands.org

Podruhé se vracím do japonského města Ofunato zničeného březnovým tsunami mezi různorodou směsici lidí z celého světa, kteří se pod záštitou americké organizace All Hands Volunteers snaží zachránit, co se dá. Při práci v blátě, prachu a vedru poznávám blíže ty úžasné lidi, kteří věnovali své peníze i čas a odcestovali do země, kterou předtím navštívili maximálně jako turisté, aby jí pomohli z nejhoršího. Alespoň několik z nich bych rád představil i vám.

Čtete také:Být tak blízko naprosté katastrofy bere dech

Norman – Nemluvnému Skotovi s potetovanýma rukama hádám kolem padesátky a první dny mu nestojím za víc než dvě slova. Když si mne oťuká, najednou roztaje a já poznávám asi nejúžasnějšího člověka mezi dobrovolníky. Je už na svém pátém podobném projektu s All Hands, byl na Haiti i Filipínách a mimochodem je mu sedmdesát! Když spolu likvidujeme následky tsunami v domě pana Sato (jehož bratr-dvojče zahynul), rozpovídá se o sobě a já se nestačím divit. Tenhle svalnatý chlapík byl nejdříve námořníkem a pak třicet let hasičem. Nakonec velel okrsku se stovkami hasičů ve Wolverhamptonu. V den svého odchodu do důchodu pak koupil za svoje úspory domy matce a synovi a namísto lezení po horách se vydal pomáhat do nejzapadlejších částí světa. „No co, každý měsíc mně chodí penze,“ usmívá se mému vyvalenému pohledu.

K. J. – Ačkoliv je K.J. Američanka, její iniciály jsou vlastně prvními dvěma písmeny z norského křestního jména Kjirsty. Když ji poprvé potkávám, je ověšená nejrůznějším nářadím a vypadá jako akční hrdinka hollywoodských trháků. A dívá se na mě jako na kancelářské tintítko (což ostatně jsem). Časem se z nás stávají velcí přátelé a když definitivně opouštím Ofunato, K.J. mi z legrace visí na noze a volá „Neodjížděj, princezno“. Právě ona pro mne vymyslela přezdívku Princezna z Československa, ve chvíli, kdy jsem odmítal oslovování Yes, sir. Bohužel se chytla….

Chris 1 – Za svého krátkého pobytu v Ofunatu poznávám pět Chrisů, takže není divu, že v All Hands dostávají pořadová čísla. Christopher Turner je však jednička i z jiného důvodu. Jakožto ředitel projektu Tohoku je nyní nejvyšším člověkem All Hands (nejen postavou). Ač teprve osmadvacetiletý modrooký fešák, po kterém by za normálních okolností ženské osazenstvo zřejmě šílelo, má přirozený respekt mnohem starších dobrovolníků. Líbí se mi, jak mu kromě práce záleží i na tom, jaký obrázek zanechají All Hands mezi místními. Když si jeden britský dobrodruh plete dobrovolnickou akci s pijatikou a vydává se v autě po pár pivech na silnici, Chris zasahuje tiše a elegantně. Druhý den už delikvent není součástí All Hands a mizí z města.

Satoshi – Japonec Satoshi je jedním z prvních lidí, které v Ofunatu potkávám. Podle toho, že jeho každá druhá věta končí slovem „fuck“, poznávám, že strávil nějaký čas v Americe. Říká, že zrovna chtěl odjet do důchodu na Havaj, když přišlo tsunami. A tak prosluněné ostrovy vyměnil za zdemolovaný kus své rodné země. Jelikož vypadá na čtyřicet, považuju to za báchorky, až později zjišťuji, že tenhle nenápadný chlapík je hlavní spojkou mezi All Hands a místními úřady a dříve byl viceprezidentem Credit Suisse a manažerem Royal Bank of Scotland

Pokračování příště

(Marek Hovorka, publicista, bývalý šéfredaktor Deníku)