Proboštův betlém se opět probudil k životu

Čtvrtečním dnem se tak otevřela nová kapitola staletého příběhu tohoto světového unikátu, národní kulturní památky, která má statut plně srovnatelný s českými korunovačními klenoty, relikviářem sv. Maura či Věstonickou Venuší. Oprava betlému začala  loni v polovině června a veřejnosti se otevře již v pátek.

Zajímavostí je, že se restaurátorské práce uzavřely v roce, kdy uplyne 90 let od úmrtí jeho tvůrce Josefa Probošta. Za necelý rok museli restaurátoři  celý klenot postupně rozebrat, aby se dostali k jeho jednotlivým částem, které následně renovovali. Celá oprava vyšla na 7,3 milionu korun a posvětil ji biskup Jan Vokál.

Mechanický skvost znovu ožil

Potemnělou místností se nejdříve ozval hlas zachránce třebechovického Proboštova betlému řídícího učitele Františka Skřivana, který na magnetofonových páskách vzpomínal na první setkání s tímto skvostem. Po jeho slovech následovalo další ticho, které „prořízl" hlas kukačky, roztáčejících se převodů a tikot zrekonstruovaného hodinového stroje. To se k životu opět probudil betlém, pod jehož vznikem jsou podepsáni tři Josefové - Probošt, Kapucián a Friml.

35 tisíc hodin

„Spatřujeme ho tak, jak byl k vidění nejen v době svého vzniku, ale ještě v polovině dvacátého století," řekl nad dřevěnou „skládankou" betlému jeho restaurátor Tomáš Bárta, jež se svým desetičlenným týmem strávil na jeho obnově přes třicet tisíc hodin. „A to počítám jen práci. To, co bylo navíc, by vydalo ještě na dalších pár stovek," dodal restaurátor, který se při obnově díla musel vypořádat nejenom 
s časovým presem celé zakázky, ale také si musel občas najít vlastní „starodávné" postupy. A to počínaje volbou laku a konče problémem s výplněmi okýnek. Například na povrchovou úpravu se použil včelí vosk 
s příměsí karnabua a na fixaci retuší posloužil roztok šelaku.

Nejlepší je ryba

„Ani při lepení jsme nepoužili nové technologie. Vystačil nám kožní klih. Na druhou stranu, pokud to bylo nezbytně nutné, tak jsme sem tam využili i moderní technologie," řekl restaurátor, který si poradil 
i s okénky. Těch je na betlému 150. A aby vypadala tak, jako kdyby je právě osadil sám Josef Probošt, musel Tomáš Bárta několikrát „šlápnout" vedle.

„Kdybychom vše osadili současným sklem, nebylo by to autentické. A tak nastaly hodiny a hodiny hledání a testování materiálu, který by se co nejvíce přibližoval tomu původnímu," uvedl restaurátor, jež tak okusil klasickou slídu i tu prosycenou olejem, aby nakonec zjistil, že nejlepší patinu udělá na skle rybí klíh.

„I když to bylo mnohdy náročné a sem tam jsme si 
s celou partou vyměnili pár peprných slov, tak Proboštův betlém vás vtáhne do sebe nejenom svoji krásou, ale i pokorou," dodal na závěr Tomáš Bárta a vysekl velikou poklonu všem donátorům, ale hlavně vedení třebechovického muzea 
v čele se Silvií Duškovou. Ta při slavnostním uvedení stroje znovu do pohybu uvedla, že se při restaurování dostával na povrch nejenom zašlý lesk betlému, ale také jeho tajemství. Například se objevila Proboštova korespondence nebo jedna z proboštových „podložek".

Rozvrh hodin

„To bylo opravdu setkání 
s minulostí a také s myšlením samotného Probošta, který už zřejmě nenašel vhodnou podložku a tak si vypomohl kouskem rozvrhu své dcery Anny," řekl šéf restaurátorského týmu Tomáš Bárta, kterého doplnila ředitelka muzea: „Byl sice neúplný, ale i tak víme, že na začátku minulého století chodila Anna do školy 
i v sobotu, kdy jí čekaly hodiny zpěvu a náboženství."

Jediné, co se zatím nepodařilo rozklíčovat je, proč Probošt betlém narovnal 
z původního rohového uspořádání. Práce na betlému stály 7,3 milionu korun. Velkou měrou se na financování podílely norské fondy.