Silvestrovský duel mezi Pardubicemi a Hradcem nemá vítěze

Hejtman Pardubického kraje Radko Martínek se ptá hejtmana Královéhradeckého kraje Lubomíra France: V čem si myslíte, že je Pardubický kraj lepší než Královéhradecký?
„Pane hejtmane, nezlobte se, ale na tuto otázku odpověď neznám. Hradec byl, je a bude vždy a ve všem lepší než Pardubice, a to platí i o krajích, o tom snad není sporu. Možná snad jen ten hokej… Ale teď trochu vážněji.

Srovnání našich regionů je velmi složité, každý máme jiné přírodní podmínky i historicko-ekonomická východiska. Na druhou stranu jsou si tyto kraje tak blízké a propojené, že vzájemně mohou využívat svých výhod. Do Krkonoš je to pro Pardubáky jen o pár kilometrů dál než z Hradce, Hradečtí zase běžně jezdí na hokej nebo na Velkou pardubickou, spousta obyvatel našeho kraje pracuje v pardubickém regionu a naopak. Srovnatelné, dostupné a vzájemně se doplňující možnosti máme ve středním i vysokém školství, rovněž stejné je i napojení na dálnici do Prahy.

Samozřejmě se nyní nabízí poslední prosincový průzkum, v jakém kraji se u nás žije nejlépe. Zde bychom jistě našli jednotlivé oblasti, ve kterých je jeden lepší než druhý a v jiných je tomu zase naopak. Celkově pak byl královéhradecký region hodnocen lépe, ale dovolím si však k tomuto průzkum jednu poznámku či paralelu z oblasti sousedských vztahů: pokud se soused má dobře, budu se mít dobře i já. A myslím, že v případě Královéhradeckého a Pardubického kraje to platí snad více než jinde v naší republice.

Proto stejně jako našemu kraji přeji Pardubickému kraji a jeho obyvatelům vše nejlepší a mnoho zdraví, štěstí a úspěchů do nového roku.“

Hejtman Královéhradeckého kraje Lubomír Franc se ptá hejtmana Pardubického kraje Radko Martínka: Pokud by to šlo, co byste přestěhoval z Královéhradeckého kraje k vám? A čeho byste se naopak chtěl zbavit?
„Určitě bych se zbavil společnosti AVE s jejich plány na výstavbu spalovny nebezpečných odpadů. Ale protože mám Královéhradecký kraj rád, tak jim takovou radost nepřeji.

V Královéhradeckém kraji je spousta krásných a zajímavých míst i věcí, které bychom rádi měli v našem kraji. Patří mezi ně například nejvyšší česká hora Sněžka v Krkonoších. Ale protože máme nádherný Králický Sněžník, tak ji ponecháme sousedům.

Tak raději něco reálnějšího. Kdyby vedle pardubického perníku měly v Pardubickém kraji původ i hořické trubičky, byli bychom nepřekonatelní.“

Primátorka Pardubic Štěpánka Fraňková se ptá primátora Hradce Králové Zdeňka Finka: Na který úspěch ze svého ročního působení na postu hradeckého primátora jste nejpyšnější?
„Je to nepochybně větší otevřenost magistrátu vůči obyvatelům města, lepší spolupráce s komisemi místních samospráv a dalšími lidmi s pozitivním myšlením směrem k našemu městu. Zkrátka ze zlepšené komunikace.“

Primátor Hradce Králové Zdeněk Fink se ptá primátorky Pardubic Štěpánky Fraňkové: Na novoročním přání jsem viděl, že se Pardubic opět ujali paní a pánové z Pernštejna. Jde o trvalou nebo jen přechodnou změnu? Pokud by šlo o trvalý stav: máme začít znovu budovat opevnění, či vztahy s naším svobodným městem zůstanou dobré?
„Pana primátora i všechny obyvatele královského věnného města Hradec Králové chci ujistit, že rozhodně nemají důvod se obávat vpádu Pardubických a mohou tedy nechat městské opevnění, respektive to, co z něj zbývá, tak jak je. Do dob, kdy v Pardubicích vládli páni z Pernštejna, jsme se vrátili pouze na skok, tak říkajíc na uvítanou Pernštejnskému roku 2012. Ostatně, Pernštejnové, kteří se před více než půl tisíciletím významně zapsali do tváře i historie Pardubic, se ve své době neproslavili jako válečníci, ale spíše jako obratní politici a dobří hospodáři. A takoví chceme být i my, kteří se v určitém smyslu cítíme být při správě města jejich pokračovateli. Ale ruku na srdce, pane kolego, nevnucuje se vám při některých jednáních myšlenka, že být na chvíli feudálem by nebylo zas až tak špatné?“

Ředitel Východočeského divadla Pardubice Petr Dohnal se ptá ředitele Klicperova divadla v Hradci Králové Ladislava Zemana: Jak se vám podařilo setrvat tak dlouho v pozici ředitele divadla při zachování zdravého rozumu a fyzických sil?
„Je to nádherně prožitý život. Ten s divadlem. Jste nepřetržitě obklopen většinou skvělými lidmi, kolegy, hosty, diváky, od kterých se spoustu věcí dozvíte. O světě kolem i o sobě. Radujete se, když oni se radují, když jsou smutní, je vám smutno s nimi. To všechno vás dobíjí, že pak máte další síly vrhat se do nových dobrodružství. K tomu však potřebujete podporu osvícených úředníků na všech stupních veřejné i státní správy a vskutku kolegiální spolupráci partnerských kulturních institucí. Je třeba si především pomáhat…“

Ředitel Klicperova divadla Ladislav Zeman k řediteli Východočeského divadla Petru Dohnalovi (na snímku): Pardubickým divákům a divadelníkům na četné dotazy a výzvy sdělujeme, že hradecké Klicperovo divadlo skutečně nepočítá s tím, že by se v Pardubicích domluvilo s jiným kulturním zařízením a pořádalo tam své abonentní cykly třeba skvělých her Davida Drábka. Nikdy to neuděláme, ale vždycky rádi přijmeme pozvání k hostování ve Východočeském divadle!

„Těšil jsem se z úvahy pana ředitele Zemana založit si v Pardubicích abonentní řadu Klicperova divadla, sám bych ji určitě navštěvoval a dopřál tento komfort i našim divákům. Škoda! Co se týká pozvání pro Klicperovo divadlo do Pardubic, to platí ve stejné míře jako doposud (konkrétní už je dojednáno na březnový Festival smíchu). Za posledních pět let hostovali hradečtí v Pardubicích na velké scéně třináctkrát, nám se cti vystoupit na hlavní scéně Klicperova divadla dostalo za tu dobu čtyřikrát a třikrát jsme ještě měli možnost hrát i v Besedě.

Děkuji tímto Klicperovu divadlu za spolupráci, podporu našich projektů a pomoc při záskocích, ale i ostatním hradeckým kulturním institucím za pozvání k hostování našeho souboru. Poděkování patří samozřejmě i královéhradeckým divákům, kteří téměř okamžitě vykoupili naši první abonentní řadu v sále Filharmonie Hradec Králové. Zároveň slibuji, že udělám vše pro to, abychom uspokojili zájem i těch, na které se zatím nedostalo.

Proces sbližování našich měst je naštěstí nezadržitelný a věřím, že se můžeme do budoucna jen těšit z přirozeného využívání mimořádného potenciálu obou aglomerací východních Čech. Těším se se všemi Hradečáky na další spolupráci a přeji hodně zdraví v novém roce všem kultury milovným lidem a čtenářům Deníku zvlášť.“

Senátorka Miluše Horská (bez politické příslušnosti, za obvod č. 43 - Pardubice) se ptá senátora Vladimíra Drymla (za ČSSD, obvod č. 45 - Hradec Králové): Jakou politickou pozici byste chtěl zastávat, kdybyste se rozhodoval ze své vlastní vůle a proč a čeho byste v ní chtěl dosáhnout?

„Chtěl bych být ministrem zdravotnictví. Snažil bych se rychle a tvrdě zavést pořádek v českém zdravotnictví, kde začíná vládnout chaos, bezvládí, korupce a touha po penězích vítězí nad profesionalitou a dobře odvedenou léčbou. České zdravotnictví, které nám všichni ve světě záviděli, stejně tak jako vzdělání a umění našich některých doktorů a zdravotních sester, se za posledních pět let změnilo jen na hon za penězi. Zdraví je největším a nejcennějším bohatstvím, co každý člověk a národ má a pro takové hodnoty stojí za to se i na čas ušpinit českou politikou.“

Senátor Vladimír Dryml se ptá senátorky Miluše Horské: Jak se díváte na politické šance současného pardubického hejtmana Radko Martínka, zodpovědného také za zdravotnictví, když pardubické nemocnici hrozí krach a poslední velké korupční aféry ČSSD v Pardubicích nedávají hejtmanovi mnoho šancí v boji o funkci senátora v příštím roce?
„Pan hejtman Radko Martínek je velký hráč, a pokud budu hodnotit jeho politické kroky z dlouhodobého pohledu, je politikem na svém místě. Jistě bychom našli chyby při jeho působení už jako ministra pro místní rozvoj, ale ani to nezabránilo, aby stanul v čele kraje. Nyní, několik měsíců po návratu do úřadu po nemoci, „stanovil“ viníka za zdravotní politiku, když odvolal odpovědnou radní a poslal tak signál směrem k občanům, voličům. Problém je ještě také spojován s privatizací části nemocnice za minulého vedení nemocnice a kraje. Mnozí hodnotí pozitivně, že kraj nemocnici nenechá padnout, i za cenu velkého rozpočtového krvácení. Obzvlášť ve svém senátním okrsku, Moravská Třebová, Svitavy, dělá politiku občansky líbivou, např. neslučuje školy, jak se tomu děje v jiných místech kraje a republiky, což sice trochu není fér, ale volič to ocení. Umí se zasadit za spolky i samotné občany a umí se tak přiblížit k lidem. Je veden v uctivé vážnosti a je považován za slušného člověka. Svá politická rozhodování nenápadně směřuje k volbám - aby mu pak pozitivní body byly přičteny k dobru. Nelítostné boje uvnitř sociální demokracie v kraji, kauzy, občané samozřejmě vnímají, ale myslím, že se jménem hejtmana je nespojují. Pan Radko Martínek má velkou šanci stát se senátorem, s voliči „to prostě umí“ i přes jeho nešťastnou formulaci, že vlastně v Senátu tak o nic nejde - na hejtmana už si netroufá, na senátora ano. I tím si možná získá další sympatie. Já bych samozřejmě viděla na tomto postu raději odborníka, nestraníka nebo někoho ze „stáje“ KDU“, kam patří i současný výborný senátor Václav Koukal. Stranické manýry se mi při rozhodování velkých stran hrubě nelíbí a je patrné, že touha po spravedlnosti a zdravý rozum zůstávají často utlumeny a rozhodují více mocenské či lobbistické zájmy.“

Ředitel Českého rozhlasu Pardubice Martin Kolovratník se ptá ředitele Českého rozhlasu Hradec Králové Jiřího Kánského: Kterému přísloví dáváš přednost? Ráno moudřejší večera nebo Neodkládej na zítřek, co můžeš udělat dnes?

„Rozhodně preferuji to o ránu moudřejším večera. Mnohokrát se mi stalo, že věci, které ještě večer vypadaly hekticky, chaoticky a neúplně, dostaly ráno jasný rozměr. Vyhovuje mi, že můžu o problémech večer popřemýšlet, zvážit všechna pro a proti a případně ještě vyslechnout druhou stranu nebo další názor. Zkrátka nic neuspěchávám, věřím v moudrost rána.“

Ředitel Českého rozhlasu Hradec Králové Jiří Kánský se ptá ředitele Českého rozhlasu Pardubice Martina Kolovratníka: Kdybys vyrazil na polární expedici, který pól by sis vybral? A proč?
„Jižní rozhlasový kolega zdraví milého severního souseda. Velmi těžká otázka. Na sever mě láká Jára Cimrman. Jak rád bych šel ve stopách Čecha Karla Němce.... Navíc nám planeta taje (i když si to nejmenovaní prezidenti nemyslí) a ledový příkrov na severu možná jednou zmizí.... Na druhou stranu tučňáci žijí jen na jihu a jinde nejsou k vidění. A člověk tam má pocit, že kdesi pod ledem je přeci jen pevná zem. Je to opravdu padesát na padesát. Nakonec u mě vítězí ten jih. Určitou (i když asi zbytečnou) jistotu by mi dal pocit existence pevných polárních základen v okolí a hlavně - zapsal bych si do diářku nový navštívený kontinent (a že mi jich ještě pár chybí).“

Generální manažer basketbalového klubu BK JIP Pardubice Pavel Stara se ptá prezidenta ženského basketbalového klubu TJ Sokol Hradec Králové Miroslava Volejníka: Miroslav Volejník odpovídá na otázku Pavla Stary: Mužský basketbal si v Hradci Králové hledá zase svoji pozici, účinkuje úspěšně již třetí sezonu v 1. lize a navíc spolupořádal ME šestnáctiletých. Jak se tyto věci projevily na vnímání basketbalu v Hradci? A vzrostl zájem dětí?
„Po pravdě o aktuální situaci v mužském basketbalu toho moc nevím, protože působím v dívčí složce. Myslím si, že propagace kolem zmíněného mistrovství Evropy byla skvělá a velmi pomohla vnímání a pozici basketbalu ve městě. Škoda jen, že divácká kulisa při zápasech ve městě není taková, jakou bychom si představovali.“

Prezident ženského basketbalového klubu TJ Sokol Hradec Králové Miroslav Volejník se ptá generálního manažera basketbalového klubu BK JIP Pardubice Pavla Stary: Já osobně preferuji české hráče v reprezentaci. Jaký je váš názor na účinkování zahraničních hráčů v Mattoni NBL?
„Můj názor, respektive názor našeho klubu je již několik let konstantní. Zahraniční hráči jsou nutností pro atraktivitu Mattoni NBL, pro zlepšování, konfrontaci a vývoj českých hráčů. Jsou dále nutností pro konkurenceschopnost klubů na evropské scéně a tím i posílení celého českého basketbalu. Co se týká koeficientu: nerozdělovat zahraniční hráče podle národnosti respektive podle států Evropské unie. Maximální počet by měl být pět hráčů s důrazem na kvalitu a dovednosti hráčů. Myslím, že náš tým tyto naše představy splňuje a je konkurenceschopný nejen v Mattoni NBL, ale i v Evropském poháru Eurochallenge Cup.“

Zastupující ředitelka Komorní filharmonie Pardubice Jarmila Zbořilová se ptá ředitele Filharmonie Hradec Králové Václava Dernera: Pokud by se vám podařilo ulovit zlatou rybku a ta by vám umožnila dát jediné přání Komorní filharmonii Pardubice jaké by bylo?

„Přál bych si ulovit rybku, která by Komorní filharmonii splnila tři přání.

1. Aby přežila ve svěžesti avizovanou ekonomickou krizi roku 2012.

2. Aby byla ve svém komorním repertoáru i nadále suverénním orchestrem.

3. Aby se její hráči i management dokázali povznést nad těžkostmi vyplývajícími z přání prvního.“

Ředitel Filharmonie Hradec Králové Václav Derner se ptá zastupující ředitelky Komorní filharmonie Pardubice Jarmily Zbořilové: Čím by vám osobně Filharmonie Hradec Králové mohla v příštím roce udělat radost? A co byste nám na oplátku popřála?

„Protože hradecké filharmoniky vnímáme v orchestru v Pardubicích jako své kolegy a přátele, přeji jim upřímně :

1. Nejdřív, co se obvykle přátelům přeje: hlavně hodně zdraví a spokojenosti v osobním životě.

To myslím potřebujeme každý bez rozdílu, ale u umělců to platí dvojnásob. Vlastní totiž velmi zvláštní a citlivé duše a mají-li se na pódiu rozdat pro mimořádný zážitek publika, potřebují být sami v pohodě, nejlíp jako ve vatě. Takže - manželky, manželé, přítelkyně, milenci, děti, maminky, tchyně, kamarádi - zkrátka všichni, kdo můžete, buďte na muzikanty z hradecké filharmonie hodní, vlídní a něžní. Stokrát se to vrátí nejen vám, ale všem posluchačům. Dokonce i řediteli orchestru: ten by tedy ke svým hráčům taky měl být hodný, vlídný a třeba i něžný:-).

2. O posluchačích už byla zmínka. Oni jsou ovšem smyslem veškerého činění a snažení orchestru. Mějte jich proto, milí přátelé v Hradci , plné sály - od malých dětí až po seniory. Na vaše koncerty ať se stojí dlouhé fronty, ať je co nejčastěji po městě spousta vašich plakátů s tou nádhernou přelepkou VYPRODÁNO. Po koncertech ať se v autobusech, trolejbusech, v supermarketech i na fotbalu mluví jen o tom, jaká to byla velikánská , nevídaná a nezapomenutelná paráda.

3. Mysleli jste si, že nedojde na peníze? Ale ano - už je to tady. Přeji vám , abyste nalézali dostatek pochopení a vnímavosti pro svoji krásnou práci u těch, kteří přídělem financí rozhodují o bytí a nebytí orchestru a o jeho životních podmínkách. Kdyby s tím byl problém, prostě se přijeďte podívat k nám. V Pardubicích to tak máme.

A čtvrté přání jako sumář: Mějte krásný, spokojený a úspěšný rok 2012. Těším se v něm na naše další kontakty.“

Ředitel Východočeské galerie v Pardubicích Petr Pucandl se ptá ředitele Galerie moderního umění v Hradci Králové Tomáše Rybičky: Jaká zajímavá díla se vám letos podařilo získat do sbírek?
„Do sbírek Galerie moderního umění v Hradci Králové jsme v tomto roce získali několik důležitých uměleckých děl, především obraz Tomáše Císařovského Portrét s Gutfreundovým Hamletem z roku 1991 a soubor sedmi děl Ireny Jůzové Chodby variant z letošního roku. Cenným doplněním sbírek je také akvarel Rudolfa Kremličky, který umělec vytvořil během svého pobytu v Brandýse nad Orlicí v roce 1909, kresby Bohumíra Matala a Jana Smetany nebo pozoruhodný soubor grafických listů Jiřího Samka.“

Ředitel Galerie moderního umění v Hradci Králové Tomáš Rybička se ptá ředitele Východočeské galerie v Pardubicích Petra Pucandla: Jaké výstavy připravuje Východočeská galerie pro své návštěvníky na příští rok a na kterou z nich se nejvíce těšíte?
„Výstavní plán máme poměrně bohatý. V lednu v galerii U Jonáše bude v rámci výstavy Skupiny 42 otevřena expozice Pocta Kamilu Lhotákovi, dále budou výstavy Současný český linoryt, František Hodonský, Adolf Lachmann, Současná česká figurální malba a výstava, na kterou se nejvíc těším: Antonín Chittussi, Region a svět, která bude přístupná od 12. září do 25. listopadu 2012. Krásná bude i vánoční výstava Ilustrace dětské knihy. Na zámku jsou momentálně dvě výstavy - To nejlepší ze sbírek dvacátého století a Vzkříšení obrazů - Křížová cesta Orlice u Letohradu, což je ukázka práce restaurátorů. Návštěvníci mohou dále vidět cyklus Výtvarníci pardubického kraje ze sbírek Východočeské galerie. V listopadu příštího roku pak bude zahájena výstava Obrazárna Městského muzea ve Skutči.“

Bývalý pardubický hokejista a současný televizní komentátor David Pospíšil se ptá někdejšího hradeckého hokejisty a současného televizního komentátora Martina Hostáka: Kdybyste mohl, co byste si z Pardubic odstěhoval do Hradce Králové a naopak - co byste z Hradce Králové odstěhoval do Pardubic?

„Z Pardubic do Hradce bych přestěhoval hokejovou extraligu. A z Hradce do Pardubic rozhodně čerstvý vzduch.“

Martin Hosták se ptá Davida Pospíšila (na snímku): Kdy konečně přestanete kouřit?

„Až vy přestanete pít pivo!“

Miroslav Petráň, poslanec Parlamentu České republiky (volební kraj Pardubický) se ptá Jiřího Štětiny, poslance Parlamentu České republiky (volební kraj Královéhradecký: Který úspěch českých sportovců vás letos nejvíc potěšil? A kterému sportu jste se letos vy osobně nejvíc věnoval?
„V tomto roce mě nesmírně potěšily úspěchy tenistky Petry Kvitové na světových turnajích a také postup našich fotbalistů na Euro - zvláště v situaci, kdy tomuto úspěchu předcházely negativní kampaně proti trenérům a podobně. Pokud jde o moje sportování, pak jsem rád, že jsem si i letos našel čas na tenis, který hraju už léta a velmi rád.“

Poslanec Jiří Štětina se ptá poslance Miroslava Petráně: Rád bych se vás zeptal, jak vidíte budoucnost Velké pardubické v nejbližších letech. Domnívám se totiž, že vaším odchodem z čela Dostihového spolku je Velká pardubická ohrožena.
„Budoucnost Velké pardubické nevidím v této chvíli příliš dobře. Bez zahraniční účasti a blízkého propojení s překážkovými dostihy v Irsku, Velké Británii a Francii to v dnešní globalizační době prostě nejde. V těchto zemích se koná sedm z celkových osmi tisíc ve světě pořádaných překážkových dostihů. V době před dvaceti lety, kdy jsem na pardubickém závodišti začínal, se běhaly překážkové dostihy v bývalých socialistických zemích, v Rakousku a v Německu jich byly stovky. Dnes se běhá v těchto zemích pouze v Německu a to šestadvacet dostihů za rok. Česko se 173 dostihy ročně je dnes s Itálií s 213 dostihy sice na čtvrtém až pátém místě na světě, ale pouze na tradici spoléhat nejde. Celých dvacet let jsme vytvářeli kontakty na závodiště, majitele, trenéry i jezdce v zahraničí, které se mnou odešly. Současné vedení se o ně vůbec nesnaží, nemá v zahraničí dobré jméno a i proto mám velké obavy, abychom nedopadli jako Německo a další sousední země. Stále je ještě čas to změnit, ale je nutné se tomu věnovat.“

IVANA FRIČOVÁ, TOMÁŠ DVOŘÁK