FOTO: Z Turecka do Sýrie přes páchnoucí hotel

Nastoupili jsme do autobusu, který jel směr jihovýchod. Po čtrnácti hodinách jízdy jsme dorazili do tureckého města Hatay.

Těšně před tím jsem však udělal jednu velikou chybu, která poznamenala celý tento, jinak zajímavý, den. V noci mě v autobuse začalo škrábat v krku a abych zahubil všechny bacily, napil jsem se tureckého alkoholu Yeni Raki, obdoby řeckého Ouzo.

Nicméně jsme za pěknou cenu s třičtvrtěhodinovým zpožděním pokračovali do Sýrie. Na hranicích jsme se seznámili z australským mladým párem, který měl v Sýrii podobnou trasu jako my. V městě Aleppo, což je druhé největší město v Sýrii se třemi miliony obyvatel, na nás čekal Muhammad, kterého jsme našli přes stránku couchsurfing. To je internetový portál, na kterém lidé z celého světa nabízejí pro cestovatele zdarma ubytování na svém gauči, případně pomohou s hledáním noclehu.

Muhammad s námi vyměnil peníze, koupil syrskou SIM kartu, a zavedl nás do, podle jeho slov, pěkného a levného hotelu. Už na první pohled bylo patrné, že hotel bude možná tak akorát levný. Ale i to se ukázalo jako liché.

Náš pokoj byl navíc neuklizený. Museli jsme tedy čekat, než to dá tmavý pohůnek, zřejmě také Muhammad, do pořádku. Tady v Sýrii se chlapi jmenují buď Muhammad, nebo Ahmed. Pokoj byl posléze v rámci možností uklizený, avizovaný záchod v pokoji byl opravdu záchod na pokoji. Obalený jen několika plechy, aby se na sebe spolubydlící nemuseli dívat. A vše dost zapáchalo.

Nakonec jsme souhlasili, že alespoň jednu noc zůstaneme. Jen jsem si s „manažerem“ hotelu domluvil, že si večer vyměníme pokoj za obdobný s klimatizací, kterou se dá zatopit. Chvíli mě sice přemlouval, ať si vezmeme na noc dvě nebo tři deky navíc, ale úspěšně jsem odporoval.

Večer jsme se sešli s Rafif, další kamarádkou, s níž jsme se poznali přes couchsurfing. Byla to velmi příjemná a v té době těhotná šestadvacetiletá překladatelka a učitelka angličtiny. Byli jsme v pěkné restauraci, kde měli dokonce jídelní lístek v angličtině.

Po příchodu do „hotelu“ jsem se „manažera“ zeptal, jestli se můžeme nastěhovat do „lepšího“ pokoje. Říkal, že je to číslo 15. V čísle 15 jsem ale zaslechl hlasy, tak jsem šel do čísla 14, kde ale nebylo uklizeno. „Manažer“ připravil pokoj číslo 12, který také nebyl uklizený. Zapnuli jsme klimatizaci na 30° C, před dveře umístili židli s kufrem, protože nešly zamknout, a zalezli do spacáků.