'Už se nemusíme stydět,' je přesvědčen Ptáček

Pro královéhradecký fotbalový klub to bude přelomová událost. Na začátku března zkolauduje zrekonstruovaný areál na Bavlně, jenž bude sloužit především dorosteneckým týmům. Stavba za 90 milionů korun by se měla stát centrem mládežnického fotbalu ve východních Čechách.

Hlavním mužem, který dohlíží za klub na dokončení stavby, je technický ředitel Milan Ptáček, někdejší levý obránce ligového mužstva a vítěz Poháru Českomoravského fotbalového svazu z roku 1995.

Jste na novou Bavlnu pyšný? Podle slov místopředsedy fotbalové asociace Jindřicha Rajchla je to unikátní projekt.
Hlavně je to ohromný posun. Dosud hráli dorostenci například na Olympii, teď budou mít svůj domov. Když nyní přijede Sparta nebo Slavia, už se nebudeme za zázemí stydět. Před rekonstrukcí se tady byl podívat můj táta na mého syna a říkal: Tady se za dvacet let nic nezměnilo. Dlouho tady byly dřevěné buňky, v kterých jsem se převlékal už já jako dorostenec.

Na Bavlně bude také ubytovna pro talentované hráče. Jak bude fungovat?
V dnešní době musíme kluky nějak nalákat. Dřív byl jen Hradec, teď si hráče z východních Čech stahuje Mladá Boleslav, Jablonec, Liberec nebo i Olomouc. Proto si musí být jejich rodiče jistí, že jdou správným směrem. Kluci budou mít režim, na ubytovně bude stálý dozor i pravidelné jídlo.

Technickým ředitelem jste už tři roky. Jak si práci užíváte?
Jsem v prostředí, které mám rád. Klub mi v minulosti něco dal, tak se mu to snažím vrátit. Z toho vychází moje nadšení. Jsme takoví všeumělci: dneska stojí každá oprava hodně peněz, a tak se snažíme všechno zvládnout sami.

Se spolupracovníky se staráte také o trávník na stadionu v Malšovicích. Je to velká alchymie?
Jezdím na semináře, čtu knížky, ale na druhou stranu v tom nehledám moc vědu.
A hlavně máme v partě pana Volta. Dřív byl šéfem stadionu a dneska nás to učí.

Trávník v Malšovicích byl chválen, například jedna z osobností ligy Jan Nezmar z Liberce se tak vyjádřil.
Občas slyšíme chválu zvenku, jenže od našich kluků tak často ne. (usmívá se)

Váš syn Matěj je v kádru hradeckého B týmu. Má před sebou velkou budoucnost?
Předpoklady na dobrou kariéru má, ale s manželkou ho nejdřív tlačíme do vzdělání. Celý život se oba pohybujeme se ve sportu, ona je trenérka basketbalistek Sokola, a tak víme, jak je škola důležitá.

Jste na něj kritický?
(usmívá se) Docela jo. Kdybych věděl, že na to nemá, nebyl bych. Jenže vidím, že 
v něm něco je...