Radim Tobolka, doktorand z hradecké univerzity, přiletí zpět do vlasti nejdéle v neděli. „Pokud vše dobře dopadne, tak bude manžel o víkendu doma," uvedla jeho manželka Vera Tobolková. Od desátého listopadu ho držely úřady v západoafrickém Togu kvůli údajné špionáži.

„Jednání o jeho propuštění byla velmi složitá. Proto musel v zemi zůstat delší dobu, než se předpokládalo. Klíčový byl rozhovor s generálním prokurátorem, který podepsal propouštěcí dokumenty a zbavil pana Tobolku obvinění. Turisté i lidé, kteří v zahraničí pracují, by měli být zodpovědnější, aby se nedostali do podobné situace," vysvětlil Vít Kolář, tiskový mluvčí ministerstva zahraničí ČR.

Radim Tobolka odletěl do Afriky na dvouměsíční terénní výzkum financovaný Filozofickou fakultou Univerzity Hradec Králové. V Burundi a Togu dělat průzkum. Jeho součástí jsou i rozhovory s africkými politiky, což by mohl být jeden z důvodů, proč ho policie zadržela.

„Nelze generalizovat africké země, ale obecně platí, že si musíte dávat pozor na to, co fotografujete a s kým mluvíte. Mám zkušenosti ze sousední Ghany, která je demokratická a bezpečná. Byli  jsme tam se studenty na čtrnáctidenní exkurzi a strážník nás včas upozornil, že v určitém místě se nefotografuje. Banky, vojenské a policejní objekty jsou prostě tabu," popsal vlastní zkušenost Jan Prouza, pověřený vedením katedry politologie, kde pracuje i Tobolka.

Dodal, že čím více klesá míra demokracie, tím je země nebezpečnější. Například Togo je zemí s dynastickou vládou. To znamená, že se prezidentství dědí. „Výzkum v takové zemi je nebezpečný, ale na druhou stranu, kdyby jej nikdo nedělal, tak nevíme, jak to tam vypadá," zakončil Jan Prouza.

Jak vnímali zadržení Radima Tobolky jeho blízcí? Hradeckému deníku se podařilo získat vyjádření od jeho manželky Very Tobolkové.

Jak jste prožívala těch dvacet dní, kdy byl váš manžel zadržen?
Fungovali jsme normálně. Chodím do práce, dálkově studuji a máme dvě děti. Manželovi rodiče pomáhali s hlídáním po škole. Hodně mi pomohla komunikace s honorárním konzulem panem Horáčkem. Telefonovala jsem mu každý den. O situaci mě podrobně informoval. Několikrát jsem mluvila i s českým velvyslancem v Ghaně. Věděla jsem o každém jednání. Také mě podporovala řada známých a přátel.

Jak jste se dozvěděla, že manžela zatkli?
V den svého zatčení měl u sebe počítač 
s internetem. Komunikovali jsme přibližně od 14 do 22 hodin. Napsal mi čtrnáct e-mailů.

Pustíte ho ještě do zahraničí, pokud bude chtít dělat podobný výzkum?
Manžel se mě nikdy neptal, zda může něco udělat. Je to jeho práce, když bude potřeba, odjede znovu.