Unikátní závod: metropoli brázdily šlapací vozy

Diváci postávající zejména v okolí místa startu i cíle u muzea potleskem a pokřiky povzbuzují závodníky na nezvyklých dopravních prostředcích. Kolemjdoucí s údivem pozorují zvláštní vozidla, která křižují centrum města. A že se všude okolo až nápadně často ozývá francouzština? Nic neobvyklého. Tedy v takovém případě, kdy v sobotu do Hradce Králové vůbec poprvé dorazil ojedinělý mezinárodní závod šlapacích vozítek.

Je libo spidermana, berušku či tradiční švýcarskou chaloupku? Proč ne. Čtyřkolová vozidla měla vskutku líbivě zpracované zevnějšky. To jen dokumentovalo fakt, že za našimi hranicemi jsou takové závody vcelku populární. Rozhodně ve Francii, kde vše před necelými třiceti lety vzniklo.

„Je to nádhera. Je úžasné vidět, že se lidé i v pokročilém věku dokážou takhle bavit,“ glosoval průběh Ota Jirák, jenž celou akci v centru Hradce moderoval.

„Byl to nápad jednoho pána, který v roce 1981 zorganizoval první takový závod. Od té doby to běží jako oficiální závod Francie. A protože to u nich za ta léta získalo velkou popularitu, postupně vše ze západu země zamířilo do Německa, Rakouska a Itálie, kde se oficiální šampionát koná již deset let. Postupně se nyní závod dostal až do Čech,“ líčí historii netradičního sportu pořadatel Evžen Vyčichlo, jenž je průkopníkem této myšlenky u nás.

Právě on v roce 2007 začal v roli diváka jezdit na závody do Francie a sbíral informace o tomto bláznivém sportu. Později sestrojil vlastní vozítko a v dubnu 2009 se již klání zúčastnil jako jezdec. „Po dvou seznamovacích návštěvách nás začali brát jako rovnocenné partnery, nakonec jsme vloni najezdili již dvanáct závodů včetně rarity v podobě jednoho čtyřiadvacetihodinového,“ říká Vyčichlo. Do vozítka nasedl i tentokrát v krajské metropoli, byla to jediná čeká posádka na trati. Autíčko šlo poznat podle podobizny českého lva.

A jak probíhalo sobotní odpoledne v okolí Eliščina nábřeží a Masarykova náměstí? Vše začalo honosnou prezentací devětadvaceti posádek. Mělo jich být třicet, ale jedna přece jen nedorazila. Po zahřívacím kole byl zahájen hlavní závod trvající dvě hodiny. Kdo v tomto časovém úseku najel nejvíce kol, z nichž každé tvořil okruh o délce 850 metrů, zvítězil. Vše ale probíhalo v přátelském duchu. Proto mnozí zvolili volnější tempo a kochali se okolím, ale byli i tací, kteří do pedálů šlapali ostošest.